JÁN TUŽINSKÝ

Slovenská politická reprezentácia nám už dvadsať rokov ukazuje svoju bezduchú, a celkom nedvižnú tvár. V mnohých odvetviach hospodárskeho spoločenského a vari aj politického života, hlboko sme sa zosunuli pod priemernú úroveň roku 1989. Morálnym úpadkom spoločnosti, mierou, ale i brutalitou kriminality, počtom samovrážd a očividnou biedou značnej časti obyvateľstva. Je to natoľko čitateľné, že o tom, pri štipke súdnosti, nemožno mlčať.

KAREL SÝS

(Úryvky z knihy Písecké věže a vížky)

Kostelec a Písek mě dobře připravily na Paříž, na Florencii, na Řím, na Jeruzalém i na Havanu.

VÁCLAV PELCMAN

Tak se již za jeho života říkalo Adolfu Heydukovi, umělci, vynikajícímu básníku a zásadovému muži, který pracoval dlouhá léta jako učitel, a byl zřejmě svými žáky oblíben jak pro svou básnickou činnost, tak i neohrožený boj za svobodu národa. Dne 6. února 2018 uplynulo od jeho smrti 95 let. Byl uznáván již v raném období své tvorby. V občanském životě měl však smůlu (smrt dvou dcerek). Že byl dobrý člověk, vyplývá z jeho přátelství s vynikajícími umělci (Neruda, Zeyer…), přestože nežil v centru kulturního života, tedy v Praze (kam jezdil jen na návštěvy).

ZDENĚK HRABICA

Papaláši s rozesmátou tváří nás nepřestajně přesvědčují, že žijeme stále lépe, že dosahujeme ve srovnání s dalšími evropskými zeměmi stálé nižšího stupně nezaměstnanosti, míra zisku prý u nás neustále stoupá a pro určitou skupinu obyvatelstva se zvyšuje i její koupěschopnost.

MIROSLAV GROSSMANN

Silnice je dlouhá nit

uhání a uhání

nemůžeš ji zastavit

FRANTIŠEK UHER

Současná značně nepřehledná situace na knižním trhu, spousta vydávaných knih, o jejichž existenci nemá čtenář tušení a k nimž se dostává spíš náhodně, neumožňuje jakékoli globálnější komplexní hodnocení úrovně současné české literatury, značně znesnadňuje a zpochybňuje každé hodnocení, neboť nelze srovnávat. To nic nemění na skutečnosti, že každá dobrá kniha potěší. Vycházejí knihy pozoruhodné, nepominutelné. Nepřehlédnutelné milníky. Nejednou spatřují světlo světa ve venkovských nebo meších pražských vydavatelstvích, jejichž produkce se netěší výraznějšímu zájmu, protože nemají dostatek prostředků na barnumskou reklamu, z jaké těží tituly, bez nichž bychom se obešli.

MILAN BLAHYNKA

Zvědavost budící název ZDE ŽILI, který dal své poslední knize Petr Ritter, má v tiráži pod sebou bibliografická data: Vydavatel Eva Šťastná, nakl. Andrej Šťastný, Zvole u Prahy 2017. Po dvojím docela důkladném čtení (jedno na neodbytou recenzi nestačí) mám snad právo říci, že Šťastní z tiráže, kteří se vydávání Rittra věnují soustavně, tentokrát vrhli na trh příběh, který svým názvem šťastně napovídá jeho žánr, a jejich jména vystihují jeho úroveň.

JAROSLAV DVORSKÝ

Ačkoliv na svých přednáškách hlasitým až hromovým hlasem okamžitě budí respekt i náhodného spáče, rázná slupka maskuje uvnitř plachého lyrika nejen Vánočních motivů, do kterých se právě před pětasedmdesáti lety narodil: „Stužky kouře visí nad vesnicí /a opuštěná pole sní. / Vše propadá se do mlčení, / jen v našem nitru cosi zní. … Z vědra nebe kapou vločky, / tiše plyne bílý den. / V místnostech se vůně chvěje / a umocňuje dětský sen.“

VLADIMÍR STIBOR

Navrhuji všechny cukrárny a kavárny přejmenovat. Jejich názvy, dejme si upřímně ruku na srdce, jsou zcela jistě zastaralé a archaismus z nich doslova čiší. Cožpak v cukrárnách se podává jen cukr? A v kavárnách jen turek, překapávaná káva, nebo v lepším případě trochu noblesního lógru?

FRANTIŠEK UHER

Když není o čem mluvit, mluvíme o všem možném.

ALEXANDR SCHÖNFELD

Malá noční zástava dechu

Krajem se protáh černý stín.

Divný stín, povídám,

černý jak starosvat

– a to mám černou rád.

STANISLAV ZEMAN

Prošli jsme se Londýnem

New Yorkem

Paříží či Berlínem