KAREL SÝS

(Úryvky z knihy Písecké věže a vížky)

Kostelec a Písek mě dobře připravily na Paříž, na Florencii, na Řím, na Jeruzalém i na Havanu.

Jisté místo u kosteleckého kostela, naproti faře, tam, kde mi do kočárku nakukovala prababička, evokovalo obydlí Koptů na střeše jeruzalémského chrámu Narození Páně, rozbité skleníky mezi Seykorovým parkem a Dostálovou vilou botanickou zahradu na levém břehu Rio Almendares v Havaně.

Alexandr Grin mi šel v patách ke Smetákům, Kamil Lhoták vypouštěl balony na silnici do Strakonic, v zahradě školy kpt. Jaroše se rojily planety, tetin domek v Rybářské ulici byl do Kostelce přenesen z Neapole a písecká Portyč i Rybářská ulice nezapřely Portici z Neapolského zálivu. Podle nahotin v holičství v Nerudově ulici maloval Celník Rousseau amazonské pralesy, hnijící vody Benátek stály pod Drátovským mlýnem. Sarkany se Zironem číhali na poštovního holuba na Svatotrojickém hřbitově, paní Scorbittová telefonovala do Balistické vily panu J.-T. Mastonovi z Heydukovy pracovny, zatímco jejich tvůrce bydlel na rohu Tyršovy a Tylovy ulice s okny na Palackého sady, nad amienským parkem, zmenšeným pantografem na velikost Písku 1956. (Na tomto rohu ho zranil synovec, můj spolužák, výstřelem do kotníku.)

Proto pociťuji úlevu, mám-li v kapse zpáteční lístek.

---

Takové věže rostou v Písku zejména na Americe. Ve věži vily č. 712 v Rokycanově ulici bydlíval Jules Verne, kdykoli přijel z Amiensu na letní byt. (V Amiensu obýval ověžený dům na rohu ulic Charlese Duboise a Longueville.)

Písek byl zápecnický jako Amiens a Verne vysedával v Palackého sadech na zadní cestičce za Neptunem, když se zrovna nedal fotografovat pro Amienský Zítřek v zahradě Heydukova domu v Tyršově ulici č. 438.

---

Závidím Adolfu Heydukovi: vrátí se z procházky, na lesnickou košili od Schwarzenberka oblékne barchetový župan a u stolu z leštěného kaštanu rozepíše báseň o pasece obrostlé vzpurnými tatranskými smrky, zíraje na mumii nejstarší zachované české kytice, kterou v roce 1878 přinesl Jan Neruda paní Emilce k narození dítěte, jež zemřelo, zatímco cestoval ve vlaku, a převlékne se do fraku a vyjde s chotí do zahrady pózovat fotoreportéru Národních listů, a ještě dlouho dlouho do noci při čaji vdechuje z vlastní košile kořistnou vůni jehličí, natolik silnou, že se aspoň drápkem chytí nicotnosti jeho stancí, a vydatně vysmolí jeho plíce, až se dožije osmaosmdesáti let.

Setkání fraku se záhonem květáku, toť první písecká metafora, a v levém rohu snímku, poněkud odvrácen, aby Ilja Erenburg nezahlédl tvář a nevrátil mu políček, smeká André Breton.

---

Zatímco se obírám Heydukem, dosahuji na své výpravě nejvýchodnějšího cípu městského ostrova Feydeau (ó blaze městům, která poskytují prvouku robinsonům!), na jehož přídi se narodil Jules Verne nikoli už 8. února 1828, nýbrž teprve 24. června 1959, na pozemku zvící pětníku, odkud lze kontrolovat ochoz hřbitovní věže, zda nepřiletěl holub se zprávou pro Matyáše Sandorfa, a kde Daguerre na nekonečných procházkách s Niepcem hlídají mezeru v mracích, dostačující k expozici asfaltové desky, a na jehož jižním břehu promenující sobotní pasanti ještě naposledy dovolí Seuratovi, aby je rozložil na tečky, sami pokryti skvrnami jako děla ukrytá pod maskovací sítěnkou, jako plátno, na něž promítá mezihvězdné vzpomínky vymrzlé světlo uhnízděné ve větvích, a na jehož západním hrotu pomateně bzučí zkratované relé výletní restaurace, kde ve stínu lípy – vhodnějších kulis nalezneš stěží – vysedává Rimbaud s chůvami, vrhaje kradmé pohledy na Ninu, jež kráčí pod ochranou epolety otce, a kde o půlnoci rozbalují bedny s přístroji Marťané Momm Trump a Raph Glymm.

A nikterak mne později nepřekvapí vizáž a půdorys pařížského ostrova Grande Jatte, jen o několik metrů odulejšího, jak ho zbičovalo druhé císařství, ani ostrova zakotveného uprostřed Meusy v Charleville naproti domu č. 7 na nábřeží Madeleine, domu, na jehož schodech jsem osahal skleněnou kouli, do níž bezpochyby nahlížel Rimbaud a jež se tvarem i velikostí shodovala s litinovým jílcem meče na zábradlí domu č. 40 v Tyršově ulici, meče, který jsem dodnes nevytasil.