NORBERT TOMÁŠ

Tak vidíš, řekla mi kamarádka, která – navzdory svým zkušenostem – stále ještě dojemně věří na to, co vidí ve veřejnoprávní televizi, slyší z veřejnoprávního rozhlasu a čte v časácích živých jenom díky oficiálním grantům, kultura dneska vzkvétá a literatura se cení, požívá nebývalé úcty a vynakládají se na ně nemalé veřejné sumy, třebaže směšné ve srovnáním s náklady na všelijaké ohňostroje, baviče a vůbec špektákly. A položila mi na stůl tři nablýskané publikace. Rád se dám přesvědčit, když je čím. I když si kdekdo čte mé jméno N., Norbert, jako Nevěřící, když už jsem příjmením Tomáš, rád uznám, že je to i ono jinak, než se dlouho jevilo, a tak jsem sáhl po třech literárních průvodcích, jichž se v poslední době vyrojilo v našich krajích jako včel na medonosných stráních.

IVAN ČERNÝ

A ne ledasjakou. Líbezná kniha, která září na knihkupeckých pultech od prosince 2017 pod názvem PAMĚTI Z FASTROVA MLÝNA, si již během několika málo týdnů, co vyšla v edici Miraculum Octavum Mundi nakladatelství Globus, vysloužila od nadšených čtenářů přezdívku „kutnohorská babička“.

VLADIMÍR KOLÁR

Premiérovému představení HONEY v multifunkční aréně Jatka 78, které společně nastudovaly Dejvické divadlo a Cirk La Putyka, předcházelo několik let úvah a nejméně rok společných příprav, které diváckou obec hodně natěšily. Vždyť obě instituce mají záviděníhodnou pověst špičkových a novátorských profesionálních scén.

MILAN DUŠEK

Vydavatelství OFTIS v Ústí nad Orlicí poslalo do knihkupectví pozoruhodnou knihu CO NA ŘÍPU JEŠTĚ NEVĚDĚLI, s podtitulem Kapitoly z českých dějin. Napsal ji Jan Šulam, který působí jako učitel na ZŠ Jiráskova ve Vysokém Mýtě. Ilustroval ji Radek Steska.

EVA FRANTINOVÁ

Chtěla bych jít noční Prahou s Josefem Horou. Protáhl by mne kavárnami, četli bychom básně nad jedním šálkem a vyprávěli si – hodiny… Existuje dnes básník, který by bez nároku na odměnu nebo bez nádechu senzace, o které zítra napíše deník Metro, vodil básnickou bandu noční Prahou?

IVO FENCL

Závist prý je typická česká vlastnost. A ne prý. Určitě. V případě Jaroslava Dietla (1929 Záhřeb – 1985 Praha) to platí dvojnásob. Tento mistr televizního seriálu však byl géniem.

JIŘÍ JÍROVEC

Přítelkyně moje, nevím, jestli znáš úsloví „kde blb, tam nebezpečno“.

ZDENĚK HRABICA

Z vlastních zkušeností vím, že v bourání pomníků jsme mistry nad mistry. Islámský stát jsme zatím ještě nedostihli. Ani výsledků válečných operací, nazývaných všemi válčícími stranami mírové mise. Jsme od přírody stále více křesťané. I oni však častokrát bourali. Přesto všechno jsme dosáhli v jistém ohledu v bourání pomníků i gigantických rozměrů. Stalo se v případě pražského pomníku Josefa Vissarionoviče Stalina. Jako učni ČKD Stalingrad jsme brigádničili na úpravě jeho okolí, jako dospělí jsme měli odhlasovat jeho vyhození do povětří.

JAROSLAV VÁŇA

Z města Olomouce odešel další významný člověk a odešel navždy. Odešel učitel, vědec, spisovatel, znalec současných dějin, člověk, který byl obdivován i zatracován a přesto nikdy nezatrpknul. Člověk v mladém věku zatížený dobovými dogmaty, později hlubokou filozofickou reflexí.

JIŘÍ FALTUS

Na svěrací kazajku chce její nositel dostat hlavně – povolení.

EVA FRANTINOVÁ

Připálila jsem jí na rohu

Stála tam v kompresních punčochách posetých hvězdami všech dní

JIŘÍ STEGBAUER

Kolíčky milostných klateb

rozvěšuješ bílá znamení parlamentářky

bílé svody svých úkladů