ZDENĚK HRABICA

Život píše neuvěřitelné příběhy, přestože jsou zcela pravdivé. V roce 1978 jsem se jako novinář a zahraniční zpravodaj zúčastnil XI. světového festivalu mládeže a studentstva na Kubě. Nebyl jsem sám, bylo nás více, byl tu i novinář encyklopedista Karel Zeman. Lákadlem se pro mne stal polský kosmonaut Miroslaw Hermaszewski.

Na havanské třídě jsem zamával na taxikáře, u jehož amerického bouráku chyběly postranní dveře, zaplatil jsem toaletním mýdlem a vodou po holení a fičeli jsme spolu do vily velvyslance Polska, do rezidenční čtvrti. Na krku fotoaparát a v ruce magnetofon jsem se vrhl k zahradnímu schodišti. Proti mně vyrukoval v tropickém horku statný muž v bílé košili, na druhém schodu do mne strčil a zařval: „Wstep zabronieny!“

Učinil jsem stejné, strčil jsem i já do něj!

Nechtěl jsem se do Hotelu Havana vrátit s prázdnou. Přece jsem si předsevzal, že se vrátím s původním, autentickým rozhovorem s polským kosmonautem.

A najednou jsme do sebe oba směšně začali strkat jako dva malí kluci.

„Ty jsi kdo?“ optal se muž, který se mnou vyvolal klukovskou válku. „Jsem novinář z Mladé fronty,“ odpověděl jsem mu. „A tys kdo?“ optal jsem se. „Jsem polský ambasador,“ vyhrkl.

Najednou jsme si padli do náruče, objali se a oslovili jako dávní bratři. Jako Lech s Čechem.

Rozhovor s Miroslawem Hermaszewskim dopadl pro mne na jedničku.

S radostí jsem se vrátil ke svému vedoucímu do hotelu a oznámil mu, plný radostí a štěstí, že jsem přivezl původní interwiev.

„Právě jsem rozhovor s polským kosmonautem odfaxoval do redakce, do Panské ulice.“

Sestavil jej z agenturních řádek a podepsal se pod něj sám. Odfaxoval jej.

Já jsem si však původní rozhovor mohl dát za klobouk.

Ale dotyčný už v mých očích navždycky, opravdu napořád ztratil všechny body vážnosti k naší společné profesi.

Ještě dneska rozdává rozumy na všechny strany.

Já konečně občas nedělám také mnohdy nic jiného. Ale bdím, abych nezradil sám sebe.

Většinou je to dneska bez nároku na honorář.

Právě jsem se dočetl, co se děje v sousedním Polsku. Byli degradováni všichni důstojníci, kteří nosili uniformu Wojska polskiego v letech 1943–1990 a „zrazovali“ svou vlast. Byli degradováni na vojíny, ať žijí nebo zemřeli.

Mezi nimi je i bývalý polský prezident generál Wojciech Jaruzelski.

Ani na náhrobcích nesmějí být vyryty jejich vojenské hodnosti.

Jak vím, na hrobě Jaruzelského je před jménem napsáno pouze „voják“! O generálské hodnosti ani zmínka.

Degradován na vojína byl nyní i kosmonaut Polské lidové republiky, brigádní generál Miroslaw Hermaszewski (76). Nyní je už zase obyčejný „zolnierz“. Se špuntovkou na rameni.

S některými novináři to je však úplně jinak.

Změnili inkoust, pero, obsah i formu. Leckdy na sebe navlékli i jiný kabát.