VĚRA BERANOVÁ

Knihu Claire Beck-Loos ADOLF LOOS – PRIVÁTNÍ PORTRÉT (nakladatelství Pragma) můžeme mimo jiné interpretovat jako jedinečný autoportrét autorky. Text je svým způsobem konglomerát autorčiných postřehů ze společného života s významným architektem, spolu s dalšími texty, týkajícími se rodinného života autorky a bohaté fotografické dokumentace.

IVO FENCL

„Vstup do světa populární kultury zajistil mnoha efemérním postavám ústního podání nesmrtelnost.“

Petr Janeček

Dá se odhalit, které prvky pověsti jsou takřečenými migranty a které prvky té samé fámy vznikly v konkrétní zeměpisné oblasti a představují tudíž nezávislou obdobu? A jedná se v druhém z těch případů jenom o (podvědomé) archetypy, které v sobě nedobrovolně nosíme?

Unie českých spisovatelů srdečně zve své členy i příznivce na slavnostní vyhlášení Cen UČS za rok 2018.

František Prskavec (1901-1976) odešel během první světové války ze své rodné vesnice Komárov u hory Kozákov do vesnice Branžež u Mnichova Hradiště, aby vypomohl v hospodářství svému dědovi, který zůstal sám po odchodu svých dvou synů na frontu.

Jeho vnuk, básník Josef Prskavec, zachytil jeho vyprávění.

KAREL SÝS

Bohužel nebo bohudík se mi článek Jana Wiendla Zapomínání a Sýs dostal do ruky až teď.

Pochlubil se, že se na něj jako na ředitele Ústavu české literatury a komparatistiky FF UK obracejí různí lidé s otázkou či výzvou, „abychom jako univerzitní ústav reagovali na návrh vyznamenat 28. října 2018 na Hradě českého literáta Karla Sýse“.

LINH DINH

Nedávno jsem dal interview dvěma studentkám žurnalistiky na Chrámové univerzitě (Temple University ve Filadelfii; pozn.překl.), Amelii Burnsové a Erin Moranové, a ačkoli se zdály být velice bystré a podnikavé, Erin už dokonce má zaměstnání, z něhož hradí všechny své účty, cítím, že pro tyhle mladé dámy je děsivé, když musí tvořit a prodávat slova, jakákoli, a bude se to jen zhoršovat. Topíme se v post-gramotnosti.

JAROSLAV KOJZAR

Ta naše ulička je úzká, velmi úzká. Vede zezdola nahoru a ze shora dolů. Tak to v životě a vlastně, i pokud jde o uličky, bývá. Tam nahoře je zámek a lze si to po ní zkrátit třeba cestou do zámku nebo do kostela. Zámek má překrásnou zahradu a je v něm domov důchodců. Zatím. Všechno je u nás zatím. Tedy nejen v naší uličce. Auta tu zabírají půl vozovky a někdy i víc. Když jede větší auto, které se snaží dopravit k některému z obyvatel větší náklad, musíme odejet a zase se obloukem kolem dokola kolem nejstarší části města se vrátit. Horší je to, když nejsme doma. Pak prý velké auto musí i několik desítek metrů couvat dolů a při tom si dát pozor, aby nepoškodilo tady zaparkovaná osobní auta či samotné domy zdejších obyvatel.