FRANTIŠEK DOSTÁL
Letos v závěru měsíce prosince uběhne již 80 let od úmrtí velkého člověka a spisovatele Karla Čapka (25. 12. 1938). Nebylo mu dopřáno prožít ani padesát let života.
Jak se moji pozdější příbuzní dostali do blízkosti spisovatele? Něco prozrazuje i stará rodinná fotografie z rozběhu 20. století zachycující moji budoucí babičku Alžbětu Jílkovou (nar. 1890) a rovněž jedno z dvojčátek, narozených v roce 1915, které se později stalo mojí maminkou. A ten chlapeček? Ten přišel na svět již v roce 1911, ale nesl již jméno Václav Motl. Ten se později stal zahradníkem u K. Čapka…
Počátek všeho je ale potřebné vyhledat ve Svobodných horách vodňanských vysoko nad vesnicí Pražák, kam z Vodňan musela už ve dvanácti letech moje budoucí babička nastoupit do služby k sedlákovi a opustit školu, protože zemřel její otec. Svobodné hory vodňanské nechtěl pro jejich bídu do svého majetku ani kníže Schwarzenberg z Hluboké.
Babička byla z osmi dětí. Tehdy ve věku 12 let musela se od časných ranních hodin starat o dobytek, chodila pracovat na pole, aby večer před desátou ulehla na lože ze slámy. První boty v životě měla na nohou až v den svatby, kdy se z Alžběty Jílkové stala paní Motlová…
Budoucí strýc Václav Motl, bratr mé matky narozené v roce 1915, jako šestnáctiletý hoch pracoval u zelináře pana Žlábka, který měl svůj pozemek za rybníkem Pastouška ve Vodňanech, ležící u železniční tratě na Bavorov. Odtud odešel za prací na zámek Hluboká ke strýci nynějšího Karla Schwarzenberga a pochytil zde mnohé z latinských názvů exotických rostlin v zámecké zahradě. Bystrý jinoch patřil prostě mezi vnímavé a chytré z Vodňan. Pověst o chytrých lidech z Vodňan je ale spojena s císařem Ferdinandem III., který před svou návštěvou Vodňan zaslal radnici něco grošů, aby před jeho příjezdem vydláždili cestu do města. Vodňanští ale vydláždili náměstí, což vladaře rozčílilo. Brzy se však uklidnil a městu poskytl další grošíky, aby dali do pořádku i příjezdovou cestu a nechal se slyšet – Chytří z Vodňan…
V roce 1929 Václav Motl přijel do Prahy, přebýval v nájmu u hodných lidí a nastoupil do práce u zahradního architekta Kulišana. V Praze totiž začaly vyrůstat vilky se zahradami a na Královských Vinohradech bylo hodně volných míst.
Jeden z domů tehdy vyrostl již ve 20. letech i v nedlážděné Úzké ulici, kde se usadili bratři Karel a Josef Čapkové.
Ovšem strýc musel ještě absolvovat vojenskou službu a získal i řidičské oprávnění, které zúročil v srpnu 1935, kdy se spisovatel Karel Čapek oženil s Olgou Scheinpflugovou. Ta, i když měla řidičský průkaz, bála se jezdit a Čapek se kvůli bolavým zádům nemohl příliš otáčet. Nebylo divu, že si spisovatel povšiml a oblíbil chytrého chlapce z Vodňan a nabídl mu místo zahradníka. Strýc se zakoukal do kuchařky Karla Čapka Alžběty Venhodové a svatební obřad na sebe nenechal dlouho čekat…
V zimním čase ve vinohradské vile strýc v mansardě zatopil, předtím ale musel do patra vynést kýble s koksem, aby poté v bílých rukavičkách před vilou vítal „pátečníky“, co si přišli popovídat o problémech na poli politickém, kulturním a později i o narůstajícím fašistickém hnutí.
Pamatuji, jak teta Alžběta, jež byla pro spisovatele a novináře Karla Čapka Bětkou i Betulí, vzpomínala třeba na Jana Masaryka, který si tak pochutnal na jejím pokrmu, že po jídle prohlásil, že se tak dobře najedl, a bude tu vile snad i spát.
I přihodilo se rovněž, že „pátečníci“ očekávali příjezd prezidenta T. G. Masaryka z Pražského hradu, a tak na Vinohradech u Orionky postával policista pan Havlík, aby případně dal přednost prezidentovu autu. Čekal tam zbytečně, neboť pan prezident do vily k Čapkům totiž přišel po svých…
Strýc Václav Motl opustil tento svět v roce 1985. Asi tři neděle předtím se naposled postaral o zahradu u Čapků.
Už jako malý kluk si dosud pamatuji, že nad kostelem sv. Václava na Čechově náměstí ve Vršovicích bývalo Böhmovo zahradnictví, kam bratři docházeli za nákupem sazenic. Někdy však Karla Čapka doprovázel František Langer. Ze strýcova vyprávění si pamatuji, že Karel si vybral rostlinky a bratr Josef je vždy zaplatil.
Nyní by šlo uvádět mnoho jmen novinářů, spisovatelů, ale lidí z jiných oblastí, co docházeli besedovat na zahradu či do vily k Čapkům, ale dnes se pohazuje blátem snad každý, kdo žil dříve, a tak jen připomenu, že po smrti T. G. Masaryka udržoval tradici prezidentových návštěv Edvard Beneš. Nemohu však vynechat návštěvy Vladislava Vančury, jehož Rozmarné léto doprovodil Josef Čapek roztomilými kresbami.
Blížil se však smutný konec Československa, který rovněž napomohl předčasné smrti Karla Čapka. Strýc Václav Motl na začátku prosince 1938 odvezl spisovatele z pobytu ve Strži u Dobříše do vily na Vinohradech autem značky Škoda rapid, kterému Karel Čapek říkal Smrděnka. Ostatně spisovatel na Strži o sebe příliš nedbal a těžce nesl hákové kříže namalované na plotě vily na Vinohradech, které strýc smazával. Samozřejmě, že strýc absolvoval i mobilizaci.
V mrazivém prosinci nedostatečně oděný Karel Čapek loučil se před vilou se svými návštěvníky, ale brzy musel ulehnout. Několik minut před sedmou hodinou večerní 25. prosince 1938 spisovatel zemřel. Během večera, kdy sněžilo, strýc si vzal do Smrděnky svoji ženu Alžbětu a vyjeli do Říčan pro ošetřujícího lékaře a profesora Pelnáře, který konstatoval úmrtí. Jenže bylo potřeba odvézt lékaře zpátky do Říčan.
Od přítomných u úmrtního lože vzešel také nápad, že je potřebné sejmout posmrtnou masku a odlít tvar pravé spisovatelovi ruky. Té, která kdysi sepsala na jihu Čech v jednom hotýlku Krakatit a později další díla.
Strýc v onen večer opět nahodil Smrděnku a se svojí ženou vyrazili po kluzké silnici na pověstných Andělských schodech do Staré Huti u Dobříše pro sochaře Karla Dvořáka. Přes těžké podmínky se sochař s manželi Motlovými vypravil noční tmou do Prahy, aby provedl velice záslužnou práci. Hodiny ale již ukazovaly něco po třetí hodině ranní a na kalendáři byl již datum 26. prosince.
Spisovatele Karla Čapka silně zasáhl již první zábor naší republiky, kdy jeho rodné Malé Svatoňovice připadly roztahující se Velkoněmecké říši. Sám byl u Němců veden jako člověk, který měl být po 15. březnu 1939 zatčen mezi prvními. Acšak po příchodu do vinohradské vily 17. března Němci nevěděli, že již není mezi živými.
Pobýval na světě jen 48 let a tolik toho hezkého po sobě zanechal. Ano, k odchodu K. Čapka napomohl i Mnichov. Ten o pár let později ukončil život i jeho bratra Josefa.