FRANTIŠEK UHER

Obsáhlý temný román Marcelly Marboe MAMI, ZABILA JSEM… ANEB PŘÍLIŠ MNOHO LÁSKY s podtitulem Naše absurdní realita (nakl. Beskydy, 264 str., 2018) o bobtnajícím zlu, v němž dobro pouze nesměle vystrkuje růžky, potvrzuje autorčinu zralost, schopnost plastického vrstvení děje a logicky systematického řazení událostí. Platí to především o elegické hrdince, první dámě románu o deziluzích současného rozpolceného komerčního světa. Kniha je chmurnou vizí, která se nám v mnohém příčí, skoro bychom raději zavřeli oči a vrátili se k selankovitým všednostem, její nespornou předností je však skutečnost, že přiměje k úvahám o příčinách, důsledcích a možných řešeních, která ovšem leží zcela mimo naše možnosti. Je to také bolestný příběh o často omílané záležitosti, jakou jsou permanentní stesky na nedostatečnou rovnoprávnost žen. (Starší generace ji od mládí považují za samozřejmost, byly v tom duchu vychovávány, nečinila a nečiní jim žádné potíže.) Setkáváme se s argumenty podloženými rozličnými statistickými údaji, jenže statistika je pravdivý souhrn nepravdivých údajů nebo nepravdivý souhrn pravdivých údajů. Je velice snadné modelovat statistické závěry podle momentálních sociálních či politických potřeb, trochu to však připomíná bubnování na protržený buben.

Podstata nerovnoprávnosti se táhne dějinami i románem Marcelly Marboe jako dlouhá jedovatá nit a nutí přemýšlet o jejích historických příčinách. Téměř každé náboženství je víceméně již svou podstatou semenem sváru, úzkoprsou skupinovou obsesivní neurózou – to stanovil Freud – okázale deklamovaným milosrdenstvím, podloženým podvědomým strachem a požadavkem slepé poslušnosti. V některých oblastech světa jsou ženy náboženskými normami drženy v tuhém područí, jinde z vlastní vůle běhají do kostela, aniž by jim vadilo, že církev absolutně ovládají muži, po rovnoprávnosti snad touží, ale nevolajíce zůstávají pokornými ovečkami. (Naskýtá se paličská úvaha, zda na „nerovnoprávností“ nemají ženy svůj díl viny!) Slýcháme mnohé úvahy o akutní hrozbě terorismu, ale skutečná příčina je opomíjena nebo vědomě zamlčována. Současné války, počínaje cizími vlivy vyvolanou občanskou válkou v bývalé Jugoslávii, jsou ve své podstatě válkami náboženskými, ovlivněnými rostoucím politickým i ekonomickým vlivem církví. Dávno vyčpěl jejich vzdělanostním a morální vliv. A zase jsme u otázky (ne)rovnoprávnosti žen. Často se stává, že kdykoli žena přejde do oblasti s odlišnou kulturní a náboženskou iniciativou, dočká se zklamání, které přehlušuje výhody materiálního zaopatření. Multikulturní svět prostě svým vlivem komplexně ohrožuje společenskou stabilitu. V románu se o tom nemluví, ale spodní proudy tomu odpovídají.

Marcella Marboe neopomenula ani Shakespearův výrok jak vyčerpávající je být mužem, negativního mužského protagonistu obdařila velikášstvím, zvrácenou arogancí, hrubou samozřejmostí a primitivismem zároveň. Vyprávění pojala jako mnohavrstevný tragický příběh poblouzněné, láskou zaslepené ženy, která v sobě našla dostatek sil postavit se prospěchářství a násilí, uniknout z pasivity v dusivém prostředí, vrátit se k tradičním, obecně respektovaným hodnotám. Není to kniha, která by naladila čtenáře k optimistickému očekávání příštích dnů, je to spíš varovný song. Těžko soudit, zda autorka psala román s tímto záměrem, ale zajisté platí, že ve čtenářích zanechá vrytou hlubokou stopu.