IVO FENCL
Byl fenomén konce první republiky a začátku protektorátu (1934–1942). Nyní se objevil jako výbor z víc než 500 pokračování. Zbylo asi 300 a doplňkem je monografie manželů Kořínkových. Do třetice objevíte sešit Obálky a reprint Rozvrhu hodin PUNŤA. Ach, a sadu 8 pohledů. Vše v klapboxu. – Znal jsem to psisko, jeho choť Kiki, jejich pány Hanku a Vašíka, ba celý Punťův rod ještě než jsem uměl číst. Dali mi dva soukromě vázané „výbory“ malé řady. Ale vazači plno čísel chybělo, i uspořádal zbytek chronologicky, s mezerami. A co?
MILAN BLAHYNKA
Poslední knížka, kterou Lubomír Man nazval VÍM, JAK SJEDNOTIT NÁROD (Repronis, Ostrava 2018, 94 s.) je už čtvrtá svého druhu. Úvahy, komentáře, polemiky a glosy od ledna 2017 do září 2018, (všechny?) už publikované, a to v LUKu a na dalších nezávislých, většinou internetových médiích, jak názorově, tak formou a stylisticky navazují na stejně rozměrné spisky Psáno ve vzteku, Od Topolánka k Nečasovi (Repronis, Ostrava 2012), Braň se!!! Nevzdávej to! Od Schwarzenbergra k Zaorálkovi (zřejmě nákladem vlastním Ostrava 2014), Kdyby tak tohle řekl Putin (Apis Press, Třebíč 2017).
VÁCLAV PELCMAN
1918- 1938
Po velkém úsilí mnoha vzdělanců, bojů a životů řady vlastenců bylo dosaženo, že Češi a Slováci se dočkali vlastního státu, který kdysi zotročili němečtí Habsburkové na druhořadý lid monarchie. Čeští odchovanci tohoto zkostnatělého systému zmrhali vítězství lidu a zavedli diktaturu kapitálu po vzoru průmyslových států západní Evropy. Národ tak získal místo pánů v císařských livrejích pány ve fraku, kteří byli ještě dravější, neboť hladovější po ziscích, o které jim hlavně šlo. Pracující lid dřeli, jak mohli a neváhali ani zabíjet nespokojené občany. Ani umělců a inteligence si státní aparát nijak nevážil a tito přesto nerezignovali a povzbuzovali svými díly národní uvědomělost a hrdost. Dravý kapitál Evropy se přel o vliv a zisky z území koloniálních zemí, což vedlo k dalšímu válečnému konfliktu, do kterého bylo zavlečeno i Československo, protože bylo spojeno smlouvami s bezzásadovými vládami společenství, jež pak nebyly dodrženy, a stát opět ztratil svobodu. Tak toho není moc pozitivního, na co by bylo lze dnes navazovat.
ZDENĚK HRABICA
Do světa vkročila „cédečka“ – CD mp3, o něž se promyšleně a průkopnicky stará kromě jiných hlavně Český rozhlas – Radioservis. Zatím nejsme, pokud jde o počet vnímatelů, ještě světoví, ale úspěšně se do tohoto světa prodíráme. Po svém.
ANDREA VYHNALÍKOVÁ
Žijí mezi námi. Chodí do práce, vychovávají děti, baví se s lidmi. Je to ale pro ně těžší, protože skrývají před „normálním“ zbytkem společnosti tajemství zvané nemoc duše. Vědí moc dobře, proč. Onen zmíněný zbytek společnosti honosící se přívlastkem normální se totiž na blázny, magory, cvoky, duševně nemocné dívá přesně tak, jak je ukazují televizní filmy a seriály nebo mediální čubičky žijící týdny a měsíce z toho, že nějaký blázen někoho zavraždil a rozdmychávají tak vášně hlasu lidu, hlasu božího. V tom „lepším“ případě jako na nesvéprávné a politováníhodné ubožáky, kteří se nedokážou o sebe postarat, a musí se tudíž s nimi zacházet jako s malými či momentálně zaostalými obyvateli ústavu sociální péče. V tom horším případě jako na potenciálně nebezpečné zuřivce, připravené kdykoliv někomu ublížit či zabíjet. Jen málokteří najdou odvahu o svém onemocnění promluvit nebo dokonce napsat a zveřejnit svůj příběh jako paní Veronika Lacinová, autorka knížky CESTA Z TEMNOTY MOJÍ DUŠE.
PAVOL JANÍK
Ak v slovenčine zbavíme definíciu štátu zbytočných slov, tak ide o organizáciu zvrchovanej politickej moci na určitom území. Štátnosť je vymedzená ako vedomie štátu, čo by som nahradil azda vhodnejšou formuláciou – uvedomovanie si vzťahu či príslušnosti k štátu.
VĚRA BERANOVÁ
K zamyšlení nad problémy monumentální tvorby mne přiměla návštěva výstavy Kathariny Grosseové ve Veletržním paláci Národní galerie. Autorka zde představuje doslova gigantické textilie, kde pomocí průmyslových pistolí a ostrých akrylových barev vytváří těžko popsatelné a jistě nezáměrné barevné stopy. A tehdy diváka jistě musí napadnout, co bude s touto tvorbou po ukončení její prezentace.
ZOE WILLIAMS
Telefony jsou stále víc používány ke všemu kromě jejich původního účelu – popovídat si s přítelem
Statistiky vykreslující naši závislost na našich smartphonech (nebo jiných typech mobilního telefonu či tabletu) vycházejí docela často a dostává se jim plno pozornosti díky ne až tak překvapivé informaci: pro nikoho není šok, že průměrný Brit kontroluje svůj mobil každých 12 minut. Skutečně bych ráda provokovala a rýpala do ubohosti bezduchých otázek, kladených v poslední telekomunikační zprávě společnosti Ofcom. Chtěla bych, aby mezi nimi byly: „Zvedl jsi někdy telefon Googlu, (když chtěl zjistit), kde tvůj telefon právě je?“ Nebo: „Rozbil jsi někdy svůj telefon nebo se jej jinak náhle zbavil, a chtěl zůstat stát na ulici a výt jako vlk?“
STANISLAV KÁBELE
Obtěžkaný věšák
Politická kultura
na věšáku civí,
odložená, nepotřebná
demokrat se diví.