MILAN BLAHYNKA

Obchodní řetězce periodicky lákají do hypersupermarketů na týdny s názvem Pravá chuť Ameriky. A lapení ptáčci zobají American Style Chicken Strips, New York Cheesecake, Peanut Cream, a co zobají, těmi dobrotami se překrmují, potom drží strašné diety a lopotí se v posilovnách, propadlí iluzi, že shodí nabraná kila.

Knížka AMERIKA, verše Karla Sýse ke kresbám Kamila Lhotáka (Weber, Praha 2018, obálka s kresbou Kamila Lhotáka a grafická úprava Jan Weber, doslov Vrcholné dílo Lhotákovy kresby napsal Jaromír Pelc) nabízí jinou, zdraví tělesnému i duchovnímu prospěšnou pravou chuť a navíc i vůni Ameriky. A to v podobě 276 obrázků a 69 básní Karla Sýse k nim.

Kamil Lhoták nakreslil na přelomu čtyřicátých-padesátých let čtyři sta obrázků, po čtyřech na každý list. Z nich je nyní dostupných a bylo už u nás a v USA vystavováno 69 listů. Karel Sýs napsal na každý z nich báseň o dvou verších, tak jako podobně doprovodil dvojveršími už Deník nalezený pod kapotou, knihu reprodukcí Lhotákových obrazů. Autor i básní dlouhých až na zem našel – a Amerika to nyní potvrzuje – v nejmenších možných lakonických básních snad optimální svou pevnou lyrickou formu.

Deníku nalezeném pod kapotou vždy jedna báseň odpovídala jednomu obrazu, v Americe je vždy jedno dvojverší ke čtyřem kresbám, které nakresleny na jeden list jsou v rozmanitém vztahu: někdy, jak poznamenává Jaromír Pelc, tvoří kresby dvojici s „významovým kontrapunktem“, jindy navazují a představují úryvek příběhu, často provokují hádankou sousedství.

Napsat dvojverší ke každému obrázku nebo k jejich dvojicím by jistě nebyl pro Sýse problém, píše básně, jak jiní dýchají – ale to už by svádělo k básnické interpretaci kreseb, jenže právě tomu se básník kresbami vzrušovaný a provokovaný k básním neilustrativním, způsobilým plně samostatné existence, vyhýbá, jako se čert vyhýbá kříži. A tak Sýs píše vlastně svou Ameriku (a jeho verše volně korespondují zpravidla jenom s jedním ze čtveřice kreseb na jednom listě). Nikdy v ní nebyl, tak jako v ní nebyl nikdy ani Kamil Lhoták, ale oba patrně myslíce na Karla Maye vsadili na svou podivuhodně přesnou tvůrčí fantazii, samozřejmě na základě toho, co vyčetli z americké poezie, příběhů a obrázků, – a jejich Amerika je díky jejich umění ještě američtější, než jak ji vidí a nasnímá na své aparáty většina turistů.

Karel Sýs rád jí, vaří a píše kuchařky, leč v tom mu Lhotákovy kresby nedaly mnoho příležitostí, vlastně žádnou. Lhoták nekreslil, jak Američané jedí, natož hodují, pokud vůbec hodují; jistý Charles Dickens se (pravda, v jiném století) jejich způsobu sycení posmíval. A tak pravé chuti Ameriky rozumějme u Lhotáka i Sýse jen v nedoslovném smyslu; jestliže už padne slovo maso, není to k jídlu: „Muž v davu po bílém mase pase / dívka zase po onestepu na terase.“

Zato oběma, kreslíři i básníku, voní Amerika benzínem: „Chevrolet Pontiac a Douglas Dakota / v amerických žilách benzín klokotá.“ To pod dvěma kresbami – letadla ve vzduchu a tak rychle letícího, že Lhoták jakoby nestihl nakreslit pilotní kabinu a křídla, a dálnice, po níž sviští auta. Jak tu nepomyslet na dávné Sýsovy verše tužby po aspoň „kapince náladového benzínku“? Ale oba přesně viděli i rub: „Svět je jedno velké parkoviště / Chceš přežít? Až příště.“ A také: „Theseus v labyrintu ztratil nit / nezbývá než k Ariadně zabloudit.“ Obdiv k americké civilizaci, technice, architektuře nezapomíná na její dějiny, na devastaci původní americké krajiny, přírody: „Posledního bizona střelil Buffalo Bill / z pralesa les mrakodrapů zbyl.“

Dar nebo spíše umění vidět slávu i stíny všeho včetně Ameriky? „Užívej si dokud je ti hej / brzy i ty budeš na prodej.“ V tom se Lhoták napřed a Sýs následně nápadně shodují s Josefem Škvoreckým, který kdysi v souvislosti se smutným osudem svého tchána ve Státech poznamenal, že Amerika je skvělá, pokud jsi mladý a zdravý. Na rozdíl od něho a také od Karla Maye si však neidealizují osud indiánů: „Karl May si skočil na skleničku / indiáni si zatím sedli na vějičku.“

A Sýs ví, jak daleko má ke skutečnosti tvrzení, že segregace je už jen minulost: „Černá huba holý neštěstí / bílou holí poženou tě náměstím.“

Zvlášť půvabné stránky Ameriky jsou ty, v nichž se Lhotákovi a Sýsovi v Americe připomíná domov. Ke Lhotákově kresbě firemního štítu Brodetzky & Sons na průčelní stěně dřevěného kvelbu Sýs praví: „Brodetzky & Sons z Uherského Brodu přebrodili Velkou louži / Rodáci! Kéž vám aspoň zdraví slouží!” Nad kresbou reklamní tabule Joe W. Kotek‘s Bakery, Pravé české koláčky, pod níž je kresba totemu, na které praskliny ve dřevě budí dojem, že totemová figura roní slzy, Sýse napadlo: „I otrlý totem se rozpláče / když Joe Kotkovi dojdou koláče.“ K obrázku, na němž Kamil Lhoták vidí postavu svého srdce, chlapíka s čepicí a motocyklem za svými zády, ptá se Karel Sýs: „Kamil Lhoták na americké ulici?“ / „Neříkejte?“ „Přece poznám jeho čepici.“ A překvapení při pohledu na portrétní momentku amerického hocha v tričku: „Málokdo ví / že chlapec vpravo nahoře vypad z oka mému synovi.“

Lhotákova a Sýsova Amerika je dávná i moderní. Dávná: čtyři obrázky starých westernových ulic a ohrad bez živáčka: „Právě uhodilo pravé poledne / Slyšíš? Ticho je bezedné.“ A na listě málem sousedním čtyři kresebné záběry moderní Ameriky: „Poznáváš Babylon?“ / „Ano, je to on je to on!“

Úžasná kniha tvůrčího úžasu dvou Mistrů.