JAROMÍR PELC
Vrcholnou ukázkou (Lhotákova) kresebného pojetí je série čtyř set kreseb pod názvem Amerika, vzniklá na přelomu čtyřicátých a padesátých let, z nichž některé převedl i do olejomalby. Každý ze sta listů papíru je rozdělen do čtyř obrázků, ve kterých autor evokuje svou osobitou představu podoby i života země, v níž sice nikdy nebyl, ale jíž se obdivoval pro pitoresknost krajiny a zvláště velkoměst, jež mu svým technicistním uspořádáním naplňovaly jeho individuální vizi dokonalé průmyslové civilizace.
MILAN BLAHYNKA
Obchodní řetězce periodicky lákají do hypersupermarketů na týdny s názvem Pravá chuť Ameriky. A lapení ptáčci zobají American Style Chicken Strips, New York Cheesecake, Peanut Cream, a co zobají, těmi dobrotami se překrmují, potom drží strašné diety a lopotí se v posilovnách, propadlí iluzi, že shodí nabraná kila.
Knížka AMERIKA, verše Karla Sýse ke kresbám Kamila Lhotáka (Weber, Praha 2018, obálka s kresbou Kamila Lhotáka a grafická úprava Jan Weber, doslov Vrcholné dílo Lhotákovy kresby napsal Jaromír Pelc) nabízí jinou, zdraví tělesnému i duchovnímu prospěšnou pravou chuť a navíc i vůni Ameriky. A to v podobě 276 obrázků a 69 básní Karla Sýse k nim.
PAVOL JANÍK
Keď som nedávno recenzoval knihu nápaditých lyrických komentárov popredného českého básnika európskeho významu Karla Sýsa k sugestívnym obrazom Kamila Lhotáka DENÍK NALEZENÝ POD KAPOTOU (Praha 2018), netušil som, že sa mi v relatívne krátkom čase dostanú do rúk ďalšie dva príbuzné edičné projekty vynikajúceho a mnohostranného autora spojené s atraktívnymi kresbami Kamila Lhotáka AMERIKA (Praha 2018) a s uhrančivými fotografiami Františka Dostála BLAHOSLAVENÁ ŽÍZEŇ (Praha 2018).
MARCELLA MARBOE
Nedávno mi jeden můj přítel řekl: Nerozlišuji mezi autory regionálními a ústředními. Autoři jsou buď dobří, nebo špatní. Ti dobří se prostě prosadí.
MIROSLAV VEJLUPEK-ČERCHOVSKÝ
Marek Lenc byl silný kuřák a knihovnice pořádající autorské čtení to pro něho udělala: dovolila v čítárně kouřit. Plénum patnácti šestnácti milovníků poezie se do kouře vycházejícího z Lencovy dýmky halilo jako do mušelínu a básník Lenc, pravou nohu laxně přehozenou přes levou, přeochotně odpověděl na nejnovější otázku. „Nemám na psaní pevně stanovený čas. Píši vlastně nepřetržitě. Abyste mi dobře rozuměli, píši, i když právě nepíši. Tvorba je nepřetržitý proces a autor sedne k psacímu stolu, v mém případě k počítači, až když v něm báseň uzrála. I teď, když si s vámi vyprávím, vlastně píši – jen vidět to není.“
JAROMÍR ŠLOSAR
(4. února 2003) …Ráno vytrvale sněžilo, přesto zvlněná krajina kolem Písečné v šedi nebe a běli táhlých návrší na mě působila zimním klidem a uzavřeností.
PAVOL JANÍK
Bývalý šéf jednej z izraelských spravodajských služieb Yakov Kedmi v televíznej diskusii zdôraznil, že Nemecko nevynašlo zločiny proti ľudskosti, ale ani Norimberský proces za nimi nedal bodku. Spomínaný súd neriešil vojnové zločiny víťazov – napríklad anglo-americké kobercové nálety na Drážďany. Prvé koncentračné tábory vytvorila Veľká Británia počas búrskych vojen a zhromaždila v nich civilných obyvateľov (starých ľudí, ženy a deti), pričom ich väznili v takých podmienkach, že zahynulo viac ako 90 % internovaných osôb. Keď Turci systematicky vyvraždili 1,5 milióna etnických Arménov, pričom dodnes túto genocídu popierajú, tiež dali Hitlerovi návod, ako možno pristupovať k likvidácii politických oponentov, židov a príslušníkov rozličných národov, najmä slovanských.
EVA FRANTINOVÁ
Vyprávěla mi kamarádka, která kdysi vydala jednu knížku: „Začínala jsem v takovém okresním plátku a tam seděl za stolem básník, no básník, taky okresní, jinak dělal s železem, ale pro básničky měl nadání od boha, i když se o něm nikde nedočteš, to jméno nikdo už nezná, a ten si přečetl mé první pokusy a hned mi řekl: Ty budeš vědět, jak se bota šije…“ Každého z nás někdo učil „šít poezii“, támhle ubrat, támhle přidat, támhle vyspravit, tenhle verš podrazit, aby to básni lépe chodilo.