JIŘÍ KNOPP

U nás v Česku se říká ledaco. Slyšel jsem také, aby se v tom prase vyznalo, nebo také vůl, protože má větší hlavu. Ale ti starší mi snad dají za pravdu, říkalo se též, v tom aby se papež vyznal. No jistě, za starého dávna byl papež autorita. Když řekl něco papež, tak přes to nejel vlak. No jakpak by ne, vždyť papež je přece zástupce Boha na naší zemi a zemí se rozumí celá naše zeměkoule. Tedy je vlastně takový ředitel zeměkoule. To znamená, že ředitelkou zeměkoule nemůže být paní Nováková, která se pouze jako ředitelka zeměkoule tváří. A jde jí to, protože za ředitelku zeměkoule ji považují všechny ženy z ulice. A ještě k tomu dodávají, že všude byla třikrát a kde nebyla, na to má zabukovaná místa na letišti a ne na ledajakém, ale přímo na letišti Václava Havla.

Ale vraťme se k papežovi. V současné době je jím František II. Je to ušlechtilý, sečtělý, zkušený pán a má názory jako samotný Pán Ježíš Kristus, tak jak nám ho různí znalci bible představovali. Abych vám ho trochu více přiblížil, jeho názory jsou souměřitelné s učením mistra Jana Husi z Husince, který však skončil na hranici. Byl upálen, k čemuž byl odsouzen koncilem… No já to nebudu blíže rozepisovat, protože jsem přesvědčen, že každý Čech to perfektně zná. Ale to jsem asi trochu přehnal.

Nyní, když jsem se nad svým tvrzením zamyslel, tak se opravuji. Nemůže to znát každý, protože mám obavy, že nikdo se při vyučování ani v médiích nebude zabývat nějakým rouhačem, který se postavil proti Církvi svaté, proti samotnému papeži. Století, která uplynula od té doby, byla dostatečně dlouhá, aby Mistr Jan Hus mohl být očištěn a aby byl prohlášen za svatého – leč nebyl. No jo, kdo by se babral s nějakým Čecháčkem.

Takže, suma sumárum, i když papež František má stejné názory jako měl upálený Mistr Jan Hus, stejně i jeho učení není Vatikánem prosazováno, ale pouze se mu trpí. Církev svatá však neuvažuje, že by ho dala upálit, protože přece jenom se to v jednadvacátém století nenosí. Možná by mu sbor vatikánských arcibiskupů, biskupů prelátů a jiných potentátů posvětil čin, kdyby se snad on sám upálil.

Jedno je jisté, papež František II. mě zklamal. Domníval jsem se, že to, co káže, se také v církvi bude uplatňovat. Že hodnostáři odloží ty zlatem vyšívané „burnusy“, obléknou si dlouhé plátěné košile, zlaté monstrance posázené klenoty z vatikánských pokladen rozdají chudině a budou se kát před lidmi celého světa za všechny hříchy, kterých se dopustili na lidech, ale zejména dětech, jež tak miloval Kristus Pán, který je hladil po vláskách a říkal: Nechte maličkých přijíti ke mně… A na těch maličkých se mniši a kněží dopouštěli smrtelných hříchů. A oni se nestydí, oni se nehanbí a posílají takové děti s kasičkami žebrat pro hladové děti. Mají v bankách miliony a prosí o milodary. Vybírají peníze od věřících za různé církevní služby, křty, svatby, a když zaplatíte, posvětí vám i zbraně.

Papež František II. to má v hlavě srovnané, ví co a jak, věděl by, jak by měla církev žít, aby se zalíbila Kristovi, ale nemá, jak se říká, „páky“, kterými by to prosadil.

Takže co dělat? Jak z toho ven? Necháme to na někom, kdo má velkou hlavu? To by v tom byl čert? No, to jsem z toho fakt papež…