KAREL SÝS

Vážení přátelé,

nemám rád statistiku, na vysoké škole jsem ji zdolal jen s největšími obtížemi. Statistikou můžeme dokázat všecko, co si zamaneme, i co si vymyslíme. To říkal už Churchill.

Nicméně je taky statistika příjemná. Totiž – že se dnes na předávání Cen Unie českých spisovatelů scházíme už po čtrnácté.

Snad mi odpustíte, že mrkám do papíru. Greta do něj taky mrkala a jak jí tleskali!

Naše společnost je rozeštvaná. Cestou sem jsem si přečetl reklamní slogan na opěradle lavičky: „Už 30 let tu voní svoboda.“ Svoboda možná voní, ale Ludvík Svoboda – válečný hrdina – je ostouzen. To spíš smrdí.

Česká společnost je nejen rozdělená, ale i rozeštvaná. Nejhorší na tom je, že schválně, uměle.

Unie českých spisovatelů si dala za jeden z cílů spojovat lidi, kteří by se v běžném životě třeba nepotkali, nebo dokonce ani nechtěli potkat.

Kultura a literatura spojuje. Všechno začíná u jazyka. I ve válce. Když vojáci chytili takzvaného jazyka, trošku ho zmáčkli a hned se dozvěděli, kde je nepřítel slabý v kramflekách.

Jazyk národa. Kolikrát ti ho vytrhli z úst – parafrázuju Františka Hrubína.

Za chvíli dáme cenu autorům česko-vietnamskému slovníku. Šest svazků! Kolik je v nich slov, to nám možná poví paní Iva Klinderová. Celý vesmír slov. Konzument televize a internetu snad ani netuší, jak je jeho mateřština nesmírná.

A jak si dnes stojí české slovo? Lidé, zejména a především mladí, jsou vedeni k jakémusi basic czech. K obsluze šéfa Amazonu nepotřebují víc, než ho pokorně oslovit „massa Bob“.

Nechci zdržovat. Jen jeden příklad – krásné české slovo „dát“.

Dát někomu něco hezkého. Nebo naopak – dát někomu co proto! To je taky někdy potřeba.

Nesmělí milenci se trápí: „Dá mi, nebo nedá mi!“

Dnes se ujalo podle mne strašné sousloví „to dám“ nebo „to nedám“. Slovo „dát“ zparchantělo. „To nedám“ neznamená, že svého bližního neobdaruju, ale že na něco nemám, že jsem na to krátký. V češtině se to dá obměnit stokrát.

Dnes budeme dávat své skromné ceny lidem, kteří české kultuře něco dali, hodně dali. Nechť se aspoň tak vrátí slovo „dát“ do vesmíru češtiny.

To snad dáme, ne?