Vlastislav Hnízdo: Za vědecko-pedagogickou literaturu
Jiří Jírovec: Za knihu Sladký život
Česká nadace 2000: Za podporu kvalitní literární tvorby
Kolektiv jazykovědců: Za vydání Velkého učebního Česko-vietnamského slovníku
Oldřich Janota: Za vydávání publikací o české architektuře
Jindřich Štreit: Za jedinečné zachycení světa
František Ringo Čech: Za odvážný provokativní humor
Michal Macháček: Za objektivní zhodnocení osobnosti Gustáva Husáka
KAREL SÝS
Vážení přátelé,
nemám rád statistiku, na vysoké škole jsem ji zdolal jen s největšími obtížemi. Statistikou můžeme dokázat všecko, co si zamaneme, i co si vymyslíme. To říkal už Churchill.
PETR ŽANTOVSKÝ
Laudatio na Františka Ringo Čecha
Psal se rok tuším 1974. V malém okresním městě Chrudim ve východních Čechách, kde jsem tehdy bydlel, byl nějaký docela bystrý kulturní organizátor a vedle něj mimořádně tupý okresní cenzor. Ten první uspořádal v tamním divadle koncert zpěváka Jiřího Schelingera a skupiny Františka Ringo Čecha. Ten druhý pak po tomto koncertě zakázal Schelingerovi doživotně přístup do okresu Chrudim, odkud mimochodem sám Jiří také pocházel.
ZDENĚK ŠTEFEK
Laudatio na Českou nadaci 2000
Příznivci science fiction, ale jistě nejen oni, znají určitě jméno Isaaca Asimova, v jehož díle vyniká velkolepá sága o Nadaci. Celkem sedm děl psal autor v průběhu 49 let. V roce 1966 získala série o Nadaci dokonce speciální cenu Hugo jako „nejlepší série všech dob“.
MONIKA HOŘENÍ
Laudatio na Michala Macháčka
Byla jsem poctěna úkolem pronést několik vět, které by přiblížily dnes oceňovaného historika Mgr. Michala Macháčka, Ph.D. Cena je udělena za zpracování rozsáhlé ucelené monografie o slovenském a československém politikovi a prezidentu ČSSR Gustávu Husákovi, a to za objektivní zhodnocení jeho osobnosti.
KAREL SÝS
Laudatio na Jiřího Jírovce
Většina z nás a asi i z vás zná Jiřího Jírovce z jeho publicistických vystoupení v LUKu, na Nové republice, případně z dřívějších příspěvků do Britských listů.
ALEXEJ MIKULÁŠEK
Laudatio na Vlastislava Hnízda
Profesor PhDr. Vlastislav Hnízdo, DrSc., narozený 28. 4. 1934 v Turnově, je nesporně významnou a výraznou osobností české literární bohemistiky s přesahem k regionálnímu a komplexně areálovému studiu, do jehož rámce včleňuje i své články o literatuře světové. Veřejnosti je nejvíce znám, a také jí uznáván, jako autor četných čítanek a učebních příruček zvláště pro potřeby studentů a učitelů škol středních, to vše asociováno s výchovou ke čtenářství a k porozumění literárním jevům. Absolvoval Pedagogickou a Filozofickou fakultu UK (PhDr., DrSc.), kde studoval obory český jazyk a literatura, ruský jazyk a literatura a také estetiku. Působil dlouhá léta jako učitel na různých školách, rovněž jako vysokoškolský docent a profesor na Vysoké škole politické (na katedře kulturní politiky), v letech devadesátých pak učil na zkrácený úvazek jako gymnaziální profesor v Praze.
VĚRA BERANOVÁ
Laudatio na Jindřicha Štreita
Zachytit, popsat, alespoň v hrubých rysech přiblížit tvorbu a životní pouť fotografa Jindřicha Štreita je nad možnostmi tohoto laudatia. Kdybychom hledali to podstatné, to charakteristické, otevře se před námi nejen bezbřehá fotografická tvorba, ale také velmi záslužná pedagogická i organizátorská práce. Jen z hlediska kvantitativního bychom mohli jmenovat vydání 38 autorských knih a bezpočet katalogů a více knih, které svými fotografiemi ilustroval. Kniha Kde domov můj o lidech bez domova získala 1. cenu v evropské soutěži a 1. cenu v soutěži Nejkrásnější kniha v roce 2017.
IVA KLINDEROVÁ
Laudatio na tvůrce Velkého učebního česko-vietnamského slovníku
Význam slovníků je nepopiratelný. Zpravidla jsou nejhmatatelnějším výrazem potřeby překlenout rozdíly mezi dvěma jazyky a kulturami a umožnit vzájemné dorozumění. Všeobecně platí, že dvoujazyčné slovníky jsou mosty spojující dva národy. V ideálním případě se jedná o slovníky dva: z prvního do druhého jazyka a opačně. Letos v červnu spatřila světlo světa poslední část šestidílného Velkého učebního česko-vietnamského slovníku, jenž je výsledkem několikaleté usilovné práce dvou zanícených autorů a jejich spolupracovníků. Proč právě česko-vietnamského, nikoli naopak? Jednoznačně z pragmatického důvodu, tj. větší potřeby rozsáhlé vietnamské komunity žijící v České republice, jedné z největších národnostních menšin u nás. Až potom měl následovat slovník opačný.
LUBOMÍR BROŽEK
Laudatio na Oldřicha Janotu
Nedávno jsem si udělal takový malý soukromý průzkum, v němž jsem (při jedné z návštěv úřadu Prahy 10) deseti namátkou vybraným lidem položil prostou otázku: Jaké jméno se vám vybaví, když se řekne Foibos. Tři nevěděli, dva zmínili boha Apollóna, jemuž přívlastek Foibos (Zářící) přísluší. O Apollónově významu na Olympu není pochyb. Měl moc nad sluncem, světlem, rozumem, uměním, básnictvím, věštbami a proroctvími, byl vůdcem Múz. A jak se sluší na správného mytologického playboye, hrál skvěle na lyru, což je uměna, v níž nestrpěl konkurenci, jak na vlastní kůži poznal nešťastný Marsyas se svou šalmají. Ale zpět k mému malému průzkumu. Pět z deseti respondentů si při slově Foibos vybavilo jméno Oldřicha Janoty, který v čele stejnojmenné agentury působí od roku 1992 a v tomto neformálním klání tak ve zmíněných intencích zvítězil nad samotným Apollónem. Naštěstí nikoliv v hudebních dovednostech, a tak mu snad marnivý bůh nejenom odpustí, ale poctí ho jedním ze svých atributů – vavřínovým věncem.