MILAN BLAHYNKA

Přestože neumím vůbec vietnamsky a tiskárna LUKu sotva má ve svém rejstříku všechna písmena vietnamské abecedy, takže nemohu ani přesně opsat originální titul a název nakladatelství knihy, jejíž český podtitul na obálce zní VÝBĚR ČESKÉ & SLOVENSKÉ POEZIE, a ačkoli jsem nikoho ještě nepoprosil, aby mi přetlumočil úvodní stať, medailony přeložených básníků a obsáhlý doslov (v knize je česky jen krátká Předmluva Mgr. Ondřeje Slóvika, CSc., jen v češtině je rukou psaný Křivánkův patrně lektorský posudek antologie, tištěný jako faksimile, překlady některých básní provázejí české originály sázené menším písmem, dvojjazyčný je obsah knihy), odvažuju se soudit, že toto velké dílo (kniha má 384 stran) vietnamského inženýra, publikujícího pod pseudonymem Do.Honza, představuje kulturní čin mimořádného významu, antologii neobyčejně cennou a vysoce funkční.

Antologie vyšla v Hanoji už roku 2014 a Do.Honza, vlastním jménem Ing. Do Ngoc Viet Dung, byl za ni roku 2017 poctěn Cenou Unie českých spisovatelů. K důkladnému laudatiu Ivy Klinderové (LUK 46/2017 z 22. 11.), není snad na škodu připojit pár poznámek o místě tohoto díla mezi antologiemi české poezie.

Do.Honzova antologie seznamuje s celkem 36 českými básníky a dvěma slovenskými, navíc s několika písněmi, a přináší také pět původních básní Do.Honzy.

Výběr básníků i básní je evidentně zcela osobní, kniha nedbá chronologie podle roků narození (po Seifertovi a Nezvalovi Neruda, pak Skácel, Šrámek, Hrabě, Halas atd.), počet vybraných básní kolísá od jedné (Čech, Dyk) po osmnáct (Křivánek), z velkých jmen 19. století (ze starší poezie nikdo) chybí jen Mácha (!) a Sládek, 20. století je zastoupeno mnohem subjektivněji. Do.Honza se zřejmě řídil jen tím, co z naší poezie nejvíc zaujalo jeho. Podle osmnácti ukázek z básnické tvorby Vladimíra Křivánka a jeho eseje-lektorského posudku mám za to a snad neprohádám, že právě tento profesor a básník ho zasvěcoval do češtiny a české poezie, ale ač dokonce autor knihy o K. H. Máchovi, nepřiměl Do.Honzu k překládání z díla tohoto prvního českého moderního básníka, který zato přišel na chuť Jiřímu Žáčkovi (17 ukázek!).

Vysoce subjektivní výběr má jednu nedocenitelnou přednost. Uvědomil jsem si to, udiven tím, že Do.Honza si k překladu volil mnohé básně stejné nebo stejného typu, jaké i mne bez ohledu na čítanky a učebnice svedly k celoživotnímu zaujetí pro poezii. Nejsou to vždy verše nejzávažnější, zato však otvírající cestu k české poezii. Do.Honzova antologie chce být podle předmluvy „vstupní branou k naší poezii“ jak ve Vietnamu, „tak uvnitř vietnamské komunity v ČR“ a právě díky autorovu až bezohledně subjektivnímu pohledu a vysokému tvůrčímu nasazení pořadatele a překladatele se skutečně může stát dobrým krokem ke sblížení a „propojování obou kultur“.

Antologií české poezie pro čtenáře v nejrůznějších zemích je habaděj, ale většina z nich vzešla ze zbožných přání českých nakladatelů, překladatelů a úřadů jako (často vysoce subvencovaný a většinou ztrátový) vývozní artikl podle jejich domněnek, co by ve světě, za hranicemi české pospolitosti mohlo a mělo zapůsobit. O mnoho úspěšnější nebyly ani antologie pořizované ve světě z iniciativy českých vlastenců žijících v cizině a cítících se znalci místní mentality a kultury.

Do.Honzova kniha vyniká nad ně i díky tomu, že v ní není ani stín oficiality, státně smluvní výměny kulturních hodnot, zato odvaha sáhnout i po básnické obscenitě (jakoby?) z hodně Divokého vína, jakou jsou v antologii některé verše knižně nepublikující Petry Horákové („možná onanuješ / na nesprávném hrobě“).