JIŘÍ JÍROVEC

Česká politická scéna připomíná Cimrmanovu Ztrátu třídní knihy. Vláda se snaží dělat, co za daných okolností může. Její odpůrci, postiženi sebeklamem, že mají víc rozumu než kdokoli jiný, se houfují v lavicích.

Ve zmodernizovaném zasedacím pořádku jsou všichni: právníci, ekonomové, politici a tu a tam i nějaký doktor. Prázdno v hlavách duní, v očích je děs a spojnicí zůstává nenávist.

Jste přece rozumní chlapci, vábí žáky třídní učitel na lichotku, kdežto ředitel láteří nad zasedacím pořádkem: „Toto jsou rozumní chlapci!? Vždyť je to tu jeden vedle druhého samý debil nebo blbeček! Vždyť se podívejte! Debil – blbeček, debil – blbeček, debil – blbeček, debil – blbeček, debil – blbeček! Akorát tamhle vzadu – to je snad jediná výjimka – sedí dva blbečci vedle sebe!!!“

Co je u Cimrman k smíchu, je v české společnosti k pláči. Dosaďte si jména sami, nakonec to vždy vyjde stejně: debil – blbeček, udat – odsoudit a tamhle vzadu pomluvit – zašlapat.

Pokud Babišova vláda proti viru uspěje, bude to pro opozici velmi špatná zpráva. Do voleb ještě nějaký čas zbývá a naději vzbuzuje vědomí, že trocha do vzduchu rozhozené špíny sedá pomalu. Vzpomeňme na Čapí hnízdo. Od udání uplynulo 5 let a pořád lze hrozit stíhaným premiérem.

Až přijde den D, bude se k frontálnímu útoku na 30 % preferencí ANO 2011 hodit všechno. I Čapí hnízdo, vsaďte se.

Olympijské heslo kdysi znělo: Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. V českém politickém klání to je podobné: Není důležité vyhrát (u soudu), ale účastnit se (udat, obvinit, napadat).

P.S. Citoval jsem výňatek z Cimrmanovy hry. On sám veřejné šíření svého díla nikdy nezakázal.