EMIL HRUŠKA
Hlavním historickým symbolem české státnosti jsou nepochybně korunovační klenoty. Nacisté o ně po okupaci nějakou dobu jakoby neprojevovali zájem – s výjimkou K. H. Franka, který si lépe než Konstantin von Neurath uvědomoval jejich potenciální aktuální politický význam. Poprvé za protektorátu byla korunovační komora v chrámu sv. Víta otevřena 27. června 1939 za účelem vrácení korunovačních klenotů (klenoty odtud byly odvezeny do „bezpečí“ v září 1938 a bezprostředně před vrácením se nacházely v tajném prezidentském trezoru na Hradě). Nacisté u toho kupodivu nebyli.
Přítomni byli všichni držitelé klíčů od korunovační komory: kardinál a pražský arcibiskup dr. Karel Kašpar (držitel klíče č. 1), předseda protektorátní vlády gen. Alois Eliáš (klíč č. 2), úřadující zemský viceprezident Richard Bienert (klíče č. 3–5), děkan velechrámu sv. Víta dr. Josef Soukup (klíč č. 6), primátor hlavního města Prahy dr. Oskar Klapka (klíč č. 7), dále pak jako znalec už zmíněný Zdeněk Wirth, hradní archivář dr. Jan Morávek, zástupce kanceláře státního prezidenta dr. Karel Strnad, ministerský rada dr. Antonín Hold, doprovázející předsedu vlády, prezidiální šéf hlavního města Prahy dr. Ludvík Kremlička, doprovázející primátora a arcibiskupský sekretář dr. Jan Koukal, doprovázející arcibiskupa.
V protokolu o otevření Korunovační komory, který mimo jiných dostal na stůl také K. H. Frank, stálo: „O 12.10 hod. shromáždili se všichni účastníci komise ve Svatováclavské kapli v chrámu sv. Víta a vystoupili po točitém schodišti do korunovační komory. Tam podal ministerský rada dr. Strnad stručnou zprávu, jak kancelář prezidentova splnila v době od 15. září 1938 do dnešního dne svou povinnost dočasného správce a ochránce korunovačních klenotů. Zpráva byla vzata držiteli klíčů na vědomí. Na to otevřel ministerský rada dr. Strnad korunovační skříň a pan odborový přednosta dr. Zdeněk Wirth vyňal postupně jednotlivé korunovační klenoty a to: Svatováclavskou korunu v koženém pouzdře, říšské jablko v pouzdře, žezlo v pouzdře, plášť, štolu, pás, manipulační kus látky a polštář.
Pan odborový přednosta dr. Wirth podal historický výklad o jednotlivých klenotech a všichni účastníci komise se přesvědčili, že veškeré korunovační klenoty jsou ve stavu neporušeném.
V prosinci 1939 se Robert Gies písemně obrátil na ministeriálního ředitele Völckerse z úřadu říšského protektora, připomínaje mu, že říšský protektor by měl mít v úmyslu „prohlédnout si jednou korunovační poklad“, s otázkou, „zda nějaký člen jeho úřadu – myšlen byl pan státní tajemník nebo pan podtajemník – by měl disponovat mocí nad klíčem“, tedy zda by neměl mít klíč resp. klíče od korunovační komory. Frank, toužící do držení alespoň jednoho klíče od komory, tuto záležitost sledoval a Giesovým prostřednictvím urgoval odpověď. Poměrně dlouho se však nic nedělo.
Dne 1. srpna 1940 napsal Robert Gies protektoru Neurathovi: „S ohledem na písemnou poznámku pana ministeriálního ředitele Völckerse z 3. 6. 1940 předkládám tento návrh textu: Pro otevření a uzavření klenotů uložených v korunovační komoře chrámu sv. Víta existuje sedmičlenná komise, která pokud jde o jednotlivce má práva a povinnosti jako uschovatelů klíčů. Komise se naposled sešla 27. června 1939. S ohledem na státoprávní situaci vzniklou 16. března 1939 musím požadovat přenesení jednoho místa v komisi na sebe. To bude mít za následek vydání klíče č. 2. Z mé strany nejsou žádné námitky, pokud klíč č. 3 bude v držení předsedy protektorátní vlády. Byl bych Vám zavázán díkem za odpovídající další podnět a za Vaše sdělení, kdy bude provedeno vydání klíče mně.“ Jednalo se o koncept dopisu prezidentu Háchovi; dopis mu byl odeslán až 26. srpna 1940 v tomto znění: „S ohledem na státoprávní situaci vzniklou 16. března 1939 zdá se mi nutné přistoupit ke změnám v rozdělení míst v komisi a v moci nad klíči. Tato změna by měla proběhnout na paritním základě, kdy si musím nárokovat pro sebe 3 místa a moc nad 3 klíči, zatímco rovněž 3 místa a 3 klíče byste převzal Vy resp. vámi pověření pánové. Vzhledem k tomu, že já sám chci opatrovat 3 klíče, pokládám za účelné, abyste rovněž Vy převzal přinejméně jeden klíč. Klíč č. 1 má jako dosud zůstat v ruce pana arcibiskupa. Nové schéma by vypadalo takto: Klíč č. 1 – kardinál Kašpar, klíče č. 2–4 říšský protektor, klíče 5–7 státní prezident event. jím pověření pánové. Prosím o sdělení, zda zamýšlíte sám převzít klíče 5–7 nebo zda pověříte opatrováním klíčů jiné osoby. Byl bych vděčný za sdělení, kdy by bylo možné provést předání klíčů mně.“
Z neznámých důvodů až 3. prosince 1940 Hácha Neurathovi oznámil: „S ohledem na Váš list z 26. srpna 1940 mám tu čest sdělit, že klíče 5 až 7 od korunovační komory chrámu sv. Víta sám převezmu a zamýšlím opatrovat. Kvůli změně moci nad klíči 2–4 jsem už inicioval potřebné, takže předání těchto klíčů Vaší excelenci by mohlo proběhnout kdykoli a prosím Vás o sdělení termínu a formy předání.“
K předání klíčů došlo 17. září 1940 v Černínském paláci. Neurath je osobně převzal z rukou sekčního šéfa kanceláře státního prezidenta dr. Augusta Adolfa Popelky. Neurathova odpověď na otázku, položenou Giesem Völckersovi 9. ledna 1941, zda pan říšský protektor už rozhodl o tom, kdo má být pověřen držením klíčů, zda pan státní tajemník nebo podtajemník, byla lakonická: „Pan říšský protektor se rozhodl, že jeho excelence bude sama disponovat držením klíčů od korunního pokladu.“ Každý byť symbolický políček Frankovi byl Neurathovi dobrý. Jeho působení v protektorátu se však už chýlilo ke konci a Neurath odjel z Prahy, aniž by české korunovační klenoty spatřil.
Heydrich přijel do Prahy 27. září 1941 a už 1. října sdělil Robert Gies veliteli Bezpečnostní policie a SD v protektorátu Böhmovi, že na podnět K. H. Franka by si měl SS-Obergruppenführer Heydrich co nejdříve prohlédnout korunovační klenoty. Nový vládce protektorátu měl na prohlídce zvláštní zájem a hodlal ji náležitě propagandisticky využít. Aby vše proběhlo hladce, došlo nejprve k jakési generální zkoušce, která se konala 13. listopadu 1941.
Vůbec prvními příslušníky nacistického okupačního aparátu, kteří korunovační klenoty spatřili, byli Robert Gies a dr. Anton Zankl z úřadu říšského protektora. Z prohlídky klenotů se dochoval německy psaný protokol, obsahující vše podstatné o prohlídce, tedy seznam osob, které se jí zúčastnily a její průběh. Kromě Giese a Zankla vstoupili toho dne do Korunovační komory dr. Karel Strnad z kanceláře státního prezidenta Háchy, prof. Josef Cibulka, ředitel Národní galerie, Friedrich Grünfeld, zlatnický mistr, Emanuel Kohout z hospodářské správy Pražského hradu a dva fotografové: z České tiskové kanceláře Josef Novák a z nakladatelství Orbis Josef Mucha. Ti všichni se shromáždili v 13.10 hod. ve Svatováclavské kapli. Klíče přinesli Robert Gies z pověření K. H. Franka (klíče č. 3–5) a Karel Strnad z pověření státního prezidenta (klíče č. 1, 2, 6 a 7). Gies a Strnad odemkli dveře do komory a pak také skříň s korunovačními klenoty. Strnad a prof. Cibulka klenoty ze schránky vyjmuli a položili je na stůl před skříní. Do středu stolu umístili korunu, jablko a žezlo vyňaté z pouzder. Následovalo prohlížení a fotografování. Přizvaní odborníci konstatovali, že klenoty jsou v neporušeném stavu, načež byly oběma jmenovanými pány vráceny do skříně.
Vzápětí po generálce dostal prezident Hácha příkaz, aby klíče od korunovačních klenotů č. 1, 2, 6 a 7 odevzdal v Černínském paláci Frankovi. Večer se u Franka ohlásil protektorátní ministr Krejčí. Z Háchova pověření prosil (!), aby se pan prezident směl osobně zúčastnit prohlídky korunovačních klenotů ve Svatováclavské kapli. Frank si o jednání s Krejčím vyhotovil (rukou Giesovou) písemný záznam. „Dále mi předal s protokolem 4 klíče ke komoře, z nichž 3 byly dosud v držení státního prezidenta Háchy a 1 v držení pražského arcibiskupa,“ napsal Frank. „Vzhledem k tomu, že protokol o předání klíčů obsahoval také větu, že klíče budou po prohlídce opět vráceny Krejčímu pro Háchu, nechal jsem tuto větu vyškrtnout a Krejčímu jsem sdělil, že říšský protektor má plán v den prohlídky převzít všechny klíče do svého a tím říšského opatrování, jeden klíč však vrátit státnímu prezidentu Háchovi jako hlavě protektorátu a vyjádřit tak autonomii. Krejčí na to uvedl, že za těchto okolností podle jeho mínění se státní prezident Hácha prohlídky nezúčastní a bude v tom spatřovat capitis deminutio (obrazně ztrátu hlavy – pozn. aut.). Myslí si, že tato starost by neměla být státnímu prezidentu přivozena a že 3 klíče by mu mohly být jako dosud předány k opatrování. Řekl jsem mu, že jeho přání přednesu říšskému protektorovi.“ Všechny klíče pak skončily ve Frankově trezoru.
Program chystané prohlídky korunovačních klenotů zastupujícím říšským protektorem Heydrichem připravil K. H. Frank (oficiálně, fakticky však Robert Gies). Návrh programu označený „tajné“ předložil Heydrichovi 17. listopadu 1941, oslovuje jej „milý kamaráde“. Frank doporučil, aby se prohlídky zúčastnily tyto osoby (samozřejmě kromě Heydricha a jej samotného): SA-Brigadeführer von Burgsdorff, státní podtajemník, generál Toussaint, představitel říšské branné moci v protektorátu, generál Riege, velitel Pořádkové policie v protektorátu, SS-Standartenführer Böhme, velitel Bezpečnostní policie a SD, SS-Untersturmführer Sowa z centrály pražského gestapa, Robert Gies, vrchní vládní rada Zankl, státní prezident Hácha s jednou doprovázející osobou a jako poslední protektorátní ministr Krejčí. Tedy celkem 12 osob. Frank navrhl, aby se všichni účastníci dostavili na 12. hodinu do Svatováclavské kaple. Hácha pak v kapli Heydricha pozdraví a přednese řeč, jejíž text mu už předal SS-Hauptsturmführer Kluckhohn. Návrh svého projevu už kamarád Heydrich rovněž dostal. „Oba proslovy jsem formuloval po co nejzralejším přemýšlení a byl bych vděčný, kdybych ještě v průběhu dne dostal zprávu, zda jste srozuměn přinejmenším s textem státního prezidenta Háchy,“ napsal Frank. Lze se domnívat, že hlavním autorem proslovů byl opět Robert Gies.
Další zápis z jednání týkajícího se prohlídky korunovačních klenotů Frank podepsal následujícího dne. Jednání se týkalo především Háchy a jeho poslušnosti.
„Dnes na 10.30 jsem k sobě pozval ministra Krejčího, abych s ním projednal podrobnosti prohlídky korunovačních klenotů ve Svatováclavské kapli,“ napsal Frank. „Přečetl jsem Krejčímu slova, kterými má státní prezident oslovit říšského protektora, a předal jsem mu jeden exemplář textu. Vypadal velmi spokojen z toho, že se říšský protektor rozhodl vrátit
3 klíče do Háchovy ochrany a prohlásil, že nyní je toho mínění, že pan státní prezident se
s radostí a zadostiučiněním aktu zúčastní. Požádal jsem jej, aby okamžitě mluvil s panem prezidentem a pak mě telefonicky informoval o jeho konečném rozhodnutí a o tom, zda přesně vysloví to, co stojí v návrhu.“
Německý list Der Neue Tag (Nový den) vycházející v Praze uveřejnil den po prohlídce korunovačních klenotů, tedy 20. listopadu 1941, úvodník s titulkem Václavská tradice. Autor: Reinhard Heydrich. Tento úvodník zasluhuje pozornost především proto, že stručně objasňuje podstatu a význam tzv. (svato)václavské tradice z hlediska boje nacistů proti „českému historickému mýtu“, který měl být vymýcen a nahrazen ideou, že podřízenost českých zemí německé říši je historickou nezbytností, ba přirozeností, a od ní budiž vyvozován imperativ poslušnosti Čechů vůči nacistickému režimu. A také jejich germanizace. To „správné“ historické pojetí, jež mělo formovat současnost, bylo úvodníkem vysvětleno takto: „Dne 19. listopadu 1941 předal při slavnostní prohlídce korunovačních klenotů ve Václavské kapli státní prezident dr. Hácha sedm klíčů a obdržel tři klíče ze sedmi do věrných rukou k opatrování. Tento symbolický skutek ukončil staleté pochybnosti a charakterizoval ještě jednou důslednost Vůdcova rozhodného činu z 16. března 1939,“ napsal zastupující říšský protektor.
Prohlídka českých korunovačních klenotů nacisty dostala označení „státní akt“.
Der Neue Tag o ní informoval stručně následujícího dne; hlavní část článku představovaly projevy Heydricha a Háchy (poznamenejme, že hned na druhé straně byla zveřejněna jména pěti mužů, kteří byli stanným soudem odsouzeni k smrti a v den „státního aktu“ popraveni). Nejdůležitější však byla fotografie: Heydrich a Hácha před korunovačními klenoty. „Heydrichovi bylo jasné, že těmito snímky ukáže národu, kdo je v zemi pánem. Zdařilo se mu to natolik, že tehdy vzniklé fotografie jsou dodnes jedním z nejsilnějších symbolů nacistické okupace“. (Boněk J./Boněk T., České korunovační klenoty)
Průběh prohlídky korunovačních klenotů byl podrobně popsán v protokolu, tvořícím podklad pro následný téměř identický oficiální „Zápis týkajícího se prohlídky Korunovační komory u kaple sv. Václava v chrámu sv. Víta, která se konala dne 19. listopadu 1941“. Poté, co vznikla první verze protokolu, předložil k ní své připomínky k rukám dr. Giese jeden z účastníků prohlídky, vládní rada Anton Zankl z úřadu říšského protektora. Zankl především upozornil na to, že seznam účastníků uvedený v protokolu není úplný – chybí SS-Obersturmbannführer dr. Friedrich Sowa, dále Heydrichův adjutant SS-Sturmbannführer dr. Achim Ploetz a kapitán Pořádkové policie Gustav Steinhauer. Další připomínka se týkala nedostatků v uvedení funkcí a hodností zúčastněných osob. Robert Gies o více jak měsíc později v této věci napsal vedoucímu Háchova kabinetu dr. Popelkovi a v podstatě mu jen tlumočil Zanklovy připomínky.
Prohlídky korunovačních klenotů se tedy zúčastnily tyto osoby: Reinhard Heydrich, K. H. Frank, Emil Hácha, Jaroslav Krejčí a dále gen. Rudolf Toussaint, Kurt von Burgsdorff, Horst Böhme, Friedrich Sowa, Robert Gies, Achim Ploetz, Anton Zankl a dr. Karel Strnad z Háchovy prezidentské kanceláře; oproti seznamu předloženému Frankem Heydrichovi zde byli dále šéf pražského gestapa SS-Standartenführer dr. Hans Ulrich Geschke, zástupce spojovací služebny NSDAP SA-Standartenführer Gustav Adolf Schulte-Schomburg a kapitán Gustav Steinhauer. Celkem 15 osob. Chyběl generál Riege. Vlastně bylo účastníků 16, připočteme-li fotografa.
Průběh pro nacisty v roce 1941 tak důležitého „státního aktu“ byl popsán následovně: „Účastníci prohlídky sešli se přesně ve 12 hodin v kapli svatováclavské. Po pozdravu měl pan státní prezident k panu zastupujícímu říšskému protektorovi tento proslov: ‚Pane říšský protektore! Dne 15. března 1939 odevzdal jsem země Čechy a Moravu do ochrany Velkoněmecké říše. Korunovační klenoty, uložené ve Svatováclavské kapli Svatovítského dómu v Praze, jsou symboly věrnosti Čech a Moravy k Říši. Dne 15. března 1939 převzala Říše – od níž kdysi pocházela důstojnost českých králů – také ochranu těchto insignií a tím klíčnou moc. Pane říšský protektore! Odevzdávám Vám jakožto pověřenci Vůdcovu v Protektorátu čtyři klíče ke korunovační klenotnici, které byly v mém držení.‘ Po proslovu odevzdal pan státní prezident panu zastupujícímu říšskému protektoru klíče číslo I, II, VI a VII. Týž je převzal a odpověděl takto: ,Pane státní prezidente! Jakožto pověřenec Vůdcův v Protektorátu přejímám klíče, které mi byly předány, a tím i ochranu insignií. Tak jako korunovační klenoty platí za symbol věrnosti Čech a Moravy Říši, jste Vy, pane státní prezidente, dnes od Vůdce uznávaným garantem závaznosti a věrnosti Protektorátu Říši. A tak vracím Vám ze sedmi klíčů, které jsou v mém držení, tři klíče do Vaší ochrany. Spatřujte v tom důvěru a závazek zároveň! Prosím Vás, pane státní prezidente, abyste se mnou korunovační klenotnici otevřel a do ní vstoupil.‘ Nato předal pan zastupující říšský protektor panu státnímu prezidentovi klíče č. IV, V a VI, který je převzal. Poté otevřeli pan zastupující říšský protektor a pan státní tajemník zámky č. I, II, III a VII, p. náměstek vlády dr. Krejčí zámky č. IV, V a VI v železných dveřích vedoucích ke korunovační komoře. Když všichni přítomní vystoupili do korunovační komory, otevřeli tíž hodnostářové stejným způsobem zámky v pancéřové skříni. Vrchní vládní radové dr. Gies a ing. Zankl vyňali postupně jednotlivé korunovační klenoty a ostatní předměty, a to: Svatováclavskou korunu v koženém pouzdře, říšské jablko v koženém pouzdře, žezlo v koženém pouzdře, korunovační plášť, štolu, pás, manipul. kus látky a polštář a položili je na stůl před skříní (zvýraznili aut.). Po vyjmutí klenotů z pouzder podal vrchní vládní rada ing. Zankl historický výklad o jednotlivých předmětech. Po bližší prohlídce klenotů vložili je dr. Gies a ing. Zankl do pouzder a pak je uložili s ostatními předměty v pancéřové skříni, jejíž zámky uzavírali opět pan zastupující říšský protektor, pan státní tajemník a pan náměstek předsedy vlády (zvýraznili aut.). Po zjištění, že všechny předměty řádně uloženy a skříň správně uzamčena, sešli všichni přítomní do kaple Svatováclavské, kde tíž hodnostářové stejným způsobem uzamkli všech sedm zámků v železných dveřích od korunovační komory. Pan zatupující protektor ponechal si klíče čís. I, II, III a VII, pan státní prezident převzal klíče čís. IV, V a VI. Předávání klíčů v Svatováclavské kapli a prohlídku klenotů v korunovační komoře fotografoval úřední fotograf. Ve 12.40 hod. rozloučili se hodnostáři a tím byl akt ukončen.“
Heydrich ani Frank se tedy českých korunovačních klenotů nedotkli. Měli je v rukou pouze Anton Zankl a – Robert Gies.
Kapitola z knihy Emila Hrušky a Jacqueliny Giesové Pravá ruka K. H. Franka, kterou vydalo nakladatelství Epocha