OLDA FIEDLER
Problematika úlohy osobnosti v dějinách přitahovala římské historiky již ve starověku, vzpomenu Plutarcha (46–127), Tacita (56–120) a Suetonia (75–126).

Současníci žijící s takovými mimořádnými osobnostmi namnoze jejich velikost nevidí, nebo dostatečně nedoceňují.

V době předvánoční v roce 2019 byli Pražané překvapeni nebývalou událostí. Dostávali zadarmo, zdůrazňuji ono zadarmo, rybí polévku. Rozléval ji pohledný muž na první pohled vážného, seriosního vzhledu. Zdál se mi vyšší, urostlé postavy, s uměřeným vystupováním, jeho obličej se při kontaktu s lidmi projasňoval přátelským úsměvem. Nedokázal tak podmanivě nadzvedat obočí do výšky jako byvší primátor MUDr. Pavel Bém (1963), ale stačilo mi to – sympaťák na první pohled. Jeho ruce rozlévající polévku pracovaly hbitě, nepozoroval jsem, že by tento vzácný, nádherně vonící lektvar někdy rozlil, že by sebe nebo čekající pobryndal. Byl pečlivě ostříhaný a učesaný, až úzkostlivě čistotný, jako „ze škatulky“, bylo zřejmé, že o sebe přiměřeně dbá. Vysoké čelo naznačovalo, že lebka skrývá i dobře fungující mozek, což dokazovalo i přiměřeně nenucené chování. K svému překvapení jsem se dozvěděl, že onen obratný muž podávající polévku nebyl vyučený číšník.

Pracoval neúnavně, obětavě, napodoboval ho veskrze neohrabaně bývalý ministr spravedlnosti JUDr. Jiří Pospíšil (24. 11. 1975), bylo to nebe a dudy. Hledě na ten biomechanický koncert horních končetin, napadlo mě, že tento rozlévač polívky by mohl být chirurgem, dokonce neurochirurgem, mohl by lepit odchlípenou sítnici, vyměňovat vadné kladívko ve středním uchu za nějaké vytištěné. Po této naivní domněnce jsem se brzo od přítomných občanů rovněž nadšených jeho počínáním dozvěděl, že tento sympaťák je Medicinae universae doktor, česky řečeno doktor veškerého lékařství.

Poznal jsem tak muže na prvý i druhý pohled obdařeného vysokou inteligencí, dědičně získanou od rodičů, spojenou s mozkem nepoškozeným nějakým dušením či poraněním za porodu. Konečně jsem se dozvěděl i jeho jméno, byl to primátor MUDr. Zdeněk Hřib (21. 5. 1981). Vysokou inteligencí se liší od běžné české populace nejen on, ale i jeho nesčetní přátele ze strany pirátů. Ano, takoví ajťáci mohou při pohovorech s personalisty firem klidně mluvit s převahou osvícených i s rukama v kapsách.

Svým zjevem se výrazně liší od jiných Pirátů. Upoutává pozornost svým intelektem, nepotřebuje se zdobit nebo nechat tetoval. Oproti tomu pirát Mikuláš Ferjenčík (*1987), který studoval v Anglii a UK na fakultě humanitních studií, demonstruje, že člověk je ze samců primátů obdařen největším ochlupením hlavy, a to vousy i vlasy. Nevím, zda tento pirát nestříhané vlasy udržuje ze zdobnosti nebo z lenosti. Hojným vlasovým porostem mu z poslanců poněkud konkuruje dosud studující práva, Dominik Feri (*1996). Jeden by řekl, že je to potomek habešského císaře Haile Selassie (1892–1975); není jasné, v čem je osobním poradcem Karla Schwarzenberga (*1937).

Těžko se podle zevního zjevu rozhoduji, kdo z pirátů působí sympatičtěji než MUDr Hřib. Informatik PhDr. Ivan Bartoš PH.D. (20. 3.1980), předseda této strany, je rovněž mimořádně inteligentní, čehož si je pochopitelně vědom a nijak tuto přednost nezatajuje. Proslavil se rozdáváním vegetariánského guláše bezdomovcům u Hlavního (Wilsonova) nádraží. Sleduje vnitřní i zahraniční politické problémy s pobavenou ajťáckou převahou, řekl bych, že vidí za roh. Leč i tento mimořádný charismatický lídr je jen člověk. Měl zřejmě pochybnosti o svém vzhledu, který by chtěl zlepšit – nemějme mu to lidsky za zlé, prostě chtěl by se i líbit. Rozhodl se pro zvláštní náročný účes, který se prý vůbec nečeše. Podle mne soutěží s televizní hlasatelkou Zuzanou Tvarůžkovou (34 r.). Genderoví specialisté se mnou nebudou souhlasit, ale v tomto směru jsem sexistický, dotyčnou fešandu pokládám za mnohem hezčí a přitažlivější, jmenovaná je okouzlující, což pirát Bartoš přes svoji snahu stále se usmívat prostě není.

Když jsem se dozvěděl kdo je kdo, u MUDr. Hřiba jsem měl nádherný pocit: namísto medicíně, kterou vystudoval, propůjčil své nesmírné nadání práci organizační a politické. Město povede někdo, kdo ví, jak vypadá zpocený pacient v křečích, jak jsou smutní rodiče při úmrtí dítěte i jak vyhlíží přidušený nemocný se zápalem plic. Praha měla primátora docenta MUDr. Bohuslava Svobodu CSc. (*8. 12. 44), který se dostal do politiky, když už měl za sebou doslova odslouženo množství lékařských let, byl úspěšným operatérem, ve svém oboru přispěl i k tvorbě nového.

MUDr. Hřib rovněž studoval na 3. lékařské fakultě, po promoci se stykem s nemocnými moc nebo vůbec již nezamazal. Mezi piráty je nicméně veden jako odborník na zdravotnictví – připomíná mi výrok Jaroslava Haška (1883–1923). Tato voda je naprosto neškodná, tudíž lidskému zdraví neobyčejně prospěšná. Takového znalce zdravotnictví pirátům závidí kde kdo.

Jeho nesporné všestranné nadání jej vystavilo ve funkci primátora střetům se stále se měnící objektivní realitou, což zvládá, ale někdy to dá fušku. V době epidemie koronaviru jsme okouzleně pozorovali, jak tento intelektuální gigant své znalosti hygienické uplatňuje mezi zmatenými Pražany, kteří by bez něj vůbec nevěděli, co mají dělat. Očekával jsem od něj, že piráti nasadí při hackerském ohrožení našich nemocnic své nesčetné superajťáky. Zatím neřekli, proč se toho nechopili, nechci si připustit myšlenku, že by to neuměli.

Popravdě řečeno mezi vystudovanými lékaři MUDr. Hřib není první, kdo uvízl ve spárech politiky, takových bylo nesčetně, nejhůře dopadl Jean Paule Marat (1743–1793), zavražděný ve vaně. Znám lékaře, který se zabýval knižním velkoobchodem, jiný se zapletl do zakázek. Jmenovaní zapomněli, že švec se má držet kopyta a nemá nechodit s pány na led.

Zdeněk Hřib ještě jako student zvládl i nesložitější anglická nepravidelná slovesa a dostal se na ostrov Formosa, na Tchaj-wan, později i na Taivan. Po promoci postupně pracoval ve firmách zabývajících se organizaci zdravotnictví, problémy v terénu důvěrně poznal ještě během úspěšného studia na lékařské fakultě. O jeho odborné kvalifikaci zdokonalující se po promoci svědčí as MD Acces. Projekty jí vedené MC key a MD Comfort se dostaly až na Wikipedii, dotyčný stážoval v Patient Safety Agency v Londýně, konsultoval Aquasoft, později Solirea Business Solutions. Podílel se na projektu elektronického receptu, který vyřadil byvší Kladenský tiskopis do historického zapomnění. Řešil ukazatele zdravotních služeb vypočítaných z výkazů dat pro zdravotnické pojišťovny. Bylo výhodou těchto organizací, které laskavý čtenář nalezne na Wikipedii, že zaměstnávají i pracovníky doposud nezatížené nějakým starým lékařským balastem, v oboru paničtí zaměstnanci mají neotřelé podněty a otázky, které lze řešit na zajímavých interdisciplinárních setkáních. Někdo má rád hardvér, někdo softvér, blbý je, že na 3D tiskárně se nechá slušně vymodelovat náhradní dolní čelist, ale nelze na nich léčit interní choroby. Činnost jmenovaného ve vedení města lze charakterizovat, že lépe řídit město už snad ani není možné.

Ve Stromovce, kam jsem se v době infekce koronaviru uchyloval, jakýsi jeho nejapný kritik srovnával rychlost Italů při stavbě zříceného mostu v Janově v roce 2018 s údajnou neschopností pražských zastupitelů při rekonstrukci lávky, která se zřítila v Troji již v roce 2017. Tento zlobný kritik, rádoby znalec, zapomenul dvě okolnosti: za prvé – stavba takové lávky vyžaduje mnohem rozsáhlejší a náročnější matematický aparát, než je tomu u nějakého pitomého předpjatého betonu; za druhé – primátor jako zkušený politik počítá i s globálním oteplením, kdy může Vltava vyschnout a bude možno bez jakékoliv lávky přecházet řeku suchou nohou.

Primátor překvapil naši veřejnost svoji neskrývanou sympatií k Tajvanu. Mne nepřekvapil, kdo by nebyl okouzlen výměnou stráží u hrobu generála Čankajška (1887–1975), kde se snoubí vojenská přesnost až dril s prastarou orientální hravostí. Představuji si, jak to muselo sugestivně působit na studenta, který neprodělal brannou výchovu a neprošel vojenskou základní službou.

Onen nejapný kritik starosty soudil, že primátor se na ostrově inspiroval bambusovým lešením při stavbě mrakodrapů, které chce uplatnit i při opravě oné trojské lávky, což je nesmírná hloupost; primátor se mimo bambusových výhonků v restauraci nikdy rostlinami čeledí lipnicovitých nezabýval.

Jmenovaný primátor imponuje občanům nejenom intelektuální silou, s jakou jsou nyní problémy v Praze řešené, ale i svým étosem emotivně-etickým.

MUDr. Hřib jako málokdo z lékařů dokonce dokonale zachovává původní přísahu Hippokrata (460–370 př. n. l.). Nebudu (lidské tělo) řezat, ani ty, co trpí kameny, a tento zákrok přenechám mužům, kteří takovéto řemeslo provádějí. Zásadně tedy nikoho neoperuje. Zvláště se vystříhám pohlavního zneužití žen i mužů, svobodných i otroků. Snadno může doložit, že k tomu nemá ani příležitost.

Nikdy neměl problémy ani se zachováváním lékařského tajemství. Kdo se od pacientů nic nedoví, nic ani neprozradí. Na rozdíl od praktikujících lékařů nikdy nic v medicíně nezpackal. Ukažte mi druhého takového doktora. Navíc, kdo nic nezkazí je chválen.

Vyhrkly mně slzy dojetím, když jsem ho spatřil později na videu, jak s předsedou pirátů Bartošem dne 4. 5. 2019 neohroženě pochodoval za legalizaci marihuany. Být to v roce 1905, pochodoval by jako stoupenec lidské rovnosti s T. G. Masarykem (1850–1937) a JUDr. Františkem Soukupem (1871–1940) za všeobecné, rovné a přímé hlasovací právo, 28. 10. 1918 by ze zdí strhával nenáviděné dvouhlavé rakouské orly.

Ani v době, kdy se rozbíhala celospolečenská opatření proti koronaviru, nezapomněl tento neohrožený bojovník na lidská práva a doporučil, aby od 8. do 11. března byla vyvěšena Vlajka pro Tibet. Nejen to, v plánu bylo vyvěsit i vlajku NATO, Vlajku Romů i Vlajku Duhovou, aby lidé v maskách nezapomněli, že existuje kontinuum nejrůznějších pohlaví. Netušil jsem, jaké bohatství nejrůznějších vlajek vlastní náš magistrát, peníze daňových poplatníků se tak dostávají na nejpotřebnější věci. Prostě lékař primátor, svobodomyslný humanista myslil i v krizové situaci na důležitější věci, než jsou nějaké pitomé viry – klobouk dolů, jmenujte mi druhého takového lékaře. Pražané v době koronaviru teprve poznali, jaký v něm mají poklad.

Primátor ozdoben řetězem přijal i předsedu tibetské exilové vlády – byl to Lazang Sanggja (1968). V dezinformační kampani důchodců ve Stromovce se objevila zpráva, že v místě bývalé katovny v Tróji mají být podle tibetského vzoru zřízeny nebeské pohřby, kde těla mrtvých budou přenechávána supům ze ZOO. Je to sprostá, naprosto lživá, ničemná pomluva, nic takového v Tróji nebude, o ničem takovém Hřib s předsedou exilové tibetské vlády nemluvil; je z toho patrné, že jeho odpůrci se již opravdu neštítí ničeho.

Podle data narození tohoto populárního primátora se mi přes tibetology podařilo sehnat přímo ze zdrojů v Potála i vhodný a přiléhavý text modlitby, který se odesílá při každém otočení stříbrného modlicího mlýnku, osázeného ametysty. Je tam zapsáno: Nechť neustále dosahuješ osobního blaha – Uctivě sepsal karma Ješe-Karma Yeshe Rabgye. Neváhám a večer vždy ve prospěch primátora mlýnkem točím.

MUDr. Hřib se při výročí ukončení druhé světové války zasvěceně pustil i do moderní historiografie. Primátor dobře obeznámený s filosofií Johanna Gottlieba Fichteho (1762–1814) ví, že člověk nemá být ve svém životě jen divákem, má dějiny přímo ovlivňovat, ba tvořit. Jmenovaný se tím řídil, když se ujal i s nevelkými zkušenostmi vyčerpávající funkce pro Pražany. Nespokojil se přítomností a s obrovským elánem se snaží měnit i historii. To dobře nejde, ale je možno proběhlé události svobodně přetvářet. Pro lidi jeho rozletu byly akce Rudé armády při postupu z Německa do Čech a do Prahy již hračkou. Jiní historici dokonce dokládali, že to nebyla hračka ani pro Američany, když osvobozovali Plzeň. Proti vlastencům při celonárodním povstání stála celá armáda maršála Schörnera (1892–1973), která představovala na našem území obrovskou koncentrovanou sílu.

MUDr. Hřib se jistě stejně autoritativně později vysloví k účasti Rudé armády v Ostravě, Budapešti, v Bratislavě, Brně, Vídni, Bělehradu a Berlíně, čert ví, kdo tam vlastně přišel jako prvý.

Primátor zde vyslovuje zbrklé soudy, za které padají v hospodách v době mimo karanténu již i sprosté nadávky. Ani já se tomu neubráním. Užiji pro tohoto nesporně vysoce inteligentního člověka nejhorší urážku a nadávku, kterou znám. Pan primátor v případě Číny a Ruska se chová jako ideolog. Tuto nadávku – ideolog – užíval i Napoleon (1769–1821).

Není divu, že naší zemi nepřátelské země jako je Rusko a ČLR nemají zájem, aby takové mimořádné osobnosti vůbec existovaly, je třeba je likvidovat. Dnes si soudobý Cvjetko Popovič na atentát nevezme nějaký revolver nebo bombu. Mají mnohem rafinovanější způsoby. Bylo napsáno, že ruský agent měl přichystaný ricin, což je fungující jed.

Ďábelský plán na likvidaci elit naší společnosti byl jednoduchý jak Kolumbovo vejce. Využije se doba epidemie koronaviru, otrava ricinem se příznaky poněkud podobá chřipce, což by ji chránilo před odhalením. Jed ricin se vyskytuje v semenech skočce obecného – Ricinus comunis z čeledi pryžcovitých. Rostlinu speciálně klonovanou by si mohl atentátník opatřit přes Mičurinskou státní univerzitu. Další agent se znalostmi toxikologickými, ale i kulinárními z plodů vyrobí marmeládu smíchanou s jahodami, aby se na jed chuťově nepřišlo. Zlověstná zavařenina byla patrně záludně opatřena nápisem nikoliv marmeláda, ale rafinovaně jam (přeloženo džem), aby se zesílil dojem, že pochází z Ameriky.

Naši tři ohrožení občané dostali pravděpodobně od Bezpečnosti již informaci, aby nejedli a ani neochutnávali nějaké neznámé marmelády. Opatrnost je matkou moudrosti.

Nicméně podle těchto zpráv by musel být profesionální atentátník vyložený amatér, pracoval by s jedem o velmi malé účinnosti, když je k dispozici: tabun, soman, sarin, kde inhibice acetylcholinsterasy má mnohem větší, spolehlivější a rychlejší účinnost.

Budoucí atentátník-diplomat Andrej Viktorovič Končakov je dokonce známý, ale bude asi velmi složité zabránit, aby se k ohroženým osobnostem dostal; může se třeba převlíknout rafinovaně za dealera marihuany, při jeho znalostech češtiny vydávat se za daňového poradce, výrobce domácí slivovice­… Rozhodně nelze rafinovaně připravovaný útok z jeho strany podceňovat. V krajním případě může propašovaný jed dát i někomu úplně jinému. Atentátníci jsou třeba i dva a mohou být spolu i domluvení.

V římském právu existovala při rozhodování otázka cui bono, tedy kdo má nebo by z plánovaného zločinu měl prospěch. Z hlediska významu jsou hlídané osoby politické nuly, jako protivníci nemají rozhodně hodnotu Heydricha (1904–1942) nebo Kennedyho (1917–1963). Jejich smrt by posílila krajní militantní protiruskou a protičínskou pravici. V tom případě by pracovníci Bezpečnosti z oněch zemí, kteří by plánovali tyto atentáty, museli být krajně neprozíraví blbci, což u profesionálních špionů nepředpokládám.

Ale – jmenované osoby musí být podle mého názoru z tohoto důvodu opravdu co nejlépe ochráněny. Netřeba příliš konspirovat, komu by jejich smrt nejvíce prospěla, rozhodně ne Rusku a ČLR, existují tajné služby i z jiných zemí.

Dějiny znají údajné přepadení vysílačky Gleiwitz Poláky, požár Říšského sněmu založený komunisty etc.

Nelze ovšem vyloučit možnost fyzického napadení oněch tří hlídaných osob ze strany primitivních politických odpůrců. Z levicových politiků poznal fyzické, nevyšetřené napadení s poraněním 5. 12. 1992 tehdejší předseda KSČM, fyzicky byl napaden 23. 3. 1998 poslanec Pavel Dostál, dne 24. 4. 2006 poslanec Jiří Dolejš. Útoky primitivů zažil prezident Václav Klaus, JUDr. Robert Pelikán, Martin Stropnický.

Hlídaný Pavel Novotný (39 r.) z Řeporyjí říká: Bojím se debila se zápalnou flaškou,ne agentů.

Zcela výjimečně s ním v tomto hodnocení souhlasím. Ve Wikipedii stojí, že onen Novotný se vyslovil, že Zdeněk Ondráček by měl být usmrcen tajnou službou.

Existují lidé, kteří házeli vejce na prezidenta; jistě se mohou na opačné straně politického spektra nalézt podobní blbci, kteří se chovají podle žižkovského sloganu z prvé republiky: Dobře jsem mu nerozuměl a tak jsem mu dal pro jistotu přes držku. Doporučuji proto znovu ony angažované muže co nejdokonaleji hlídat, měli by po smrti větší hodnotu než zaživa.

Přejdeme na protiruského aktivistu. Starosta Prahy 6 Mgr. Ondřej Kolář (*13. 3. 1984) ze strany TOP je typickým představitelem pražského lidu, který ho demokraticky zvolil; nejbohatší lid našeho hlavního města sídlí v této městské čtvrti. Dotyčný je úzkolebý s vysokým čelem, nosí brýle, působí rovněž velmi sympaticky. Pochází z kultivované diplomatické rodiny, mládí prožil v Norsku, Švédsku a Irsku, mj. vystudoval právo na Západočeské univerzitě, pro rozvoj svého vzdělání měl v cizině ty nejlepší možné podmínky. Většina obyvatel této nejbohatší části Prahy mluví jen česky a anglicky, jejich starosta umí i německy, zajímá se o historii, ví, co znamená kolegiální přátelství spolužáků. Při projednávání některých ekonomických zakázek se mu dostalo i mediální pozornosti, což je údělem každého starosty, lhostejno, odkud je. Politika a ekonomie mají daleko od procházky upraveným francouzským parkem.

Větší pozornosti, která vedla nakonec k jeho osobní ochraně, se mu dostalo při jeho iniciativě týkající se odstranění pomníku maršála Koněva (1897–1973). U tohoto talentovaného muže jeho rozhodnutí nevzniklo z náhlého vzplanutí emocí. Počínal si jako zkušený politik, nanejvýš pravděpodobně konzultoval své záměry s profesionálním diplomatem, se svým panem otcem (Petr Kolář, * 1962); oba dobře věděli, jak jsou Rusové v otázkách Velké vlastenecké války citliví. Z pohledu Ruska se starosta svým činem podobá Hérostratovi, který zapálil v Efesu Artemidin chrám (356 př. n. l.).

Starosta postupoval záměrně, se snahou vztahy Ruska s radnicí Prahy 6 co nejvíce poškodit a konflikt rozšířit na celou republiku. Těžko by vysvětloval, jaký bude mít Česká republika z jeho provokace prospěch.

Nechci ve svém hodnocení opět chrlit jen nejsprostější nadávky, ale neubráním se. I Ondřej Kolář je při svém nepochybně mimořádně vysokém IQ a rozsáhlém vzdělání omezený, neprozíravý, hazardní ideolog. Svoji lstivostí se podobá mytologickému Odysseovi. V období, kdy už měl v Praze 6 dávno vyřešené problémy s pitnou vodou znečistěnou výkaly, se objevil koronavirus. Pražané při pohledu na počty zemřelých si neuvědomili, že to byli na životě lpějící, již vesměs nepotřební starci a invalidé, podlehli slabošským emocím, strachu ze smrti a začali s odpornou vazalskou disciplinovaností plnit protiinfekční opatření vlády. Katastrofě zdravotnické se vládě podařila zabránit za cenu omezených lidských práv. Správné pojetí boje s koronavirem nám demonstrují současně v USA; zatím je to jen 83 425 mrtvých, v Dejvicích žije 104 356 obyvatel.

Starosta Prahy 6 v krizové době si vzal na starost důležitější záležitosti, než jsou nějaké viry. Podařilo se mu sehnat jeřáb, pevné popruhy, finanční zajištění, odpovědnou firmu a pak s nesmírnou osobní odvahou hodnou pražských barikádníků nařídil v době epidemie odstranění sochy sovětského maršála Koněva, vyznamenaného i nejvyššími vojenskými řády Velké Británie a USA. Ozvaly se protesty pamětníků, což bylo pro tohoto velkorysého starostu zanedbatelné, jeho pravicoví volitelé rozhodně neprotestovali.

Tato akce nebyla žádnou ukvapenou, nepromyšlenou improvizací. Ondřej Kolář jako syn diplomata od tatínka dobře věděl, jak na tuto provokaci zareagují oficiální ruští představitelé. Nemýlil se, byli rozhořčeni a dali to najevo upřímným způsobem, tedy jazykem, který není diplomatický. Akce se mu zdařila, mezi zeměmi nastalo zhoršení vzájemných diplomatických vztahů. Ministr Mgr. Tomáš Petříček PhD, MA (*1981) určitě nebude příliš pospíchat, aby vztahy napravil.

Ze sexuologie je známo, že i malý Kašpárek může sehrát velké divadlo. Byvší diplomat, o kterém prakticky dnes nikdo nic neví, může být spokojený, jak to jeho synátor zavařil.