OLDA FIEDLER
Problematika úlohy osobnosti v dějinách přitahovala římské historiky již ve starověku, vzpomenu Plutarcha (46–127), Tacita (56–120) a Suetonia (75–126).

Současníci žijící s takovými mimořádnými osobnostmi namnoze jejich velikost nevidí, nebo dostatečně nedoceňují.

V době předvánoční v roce 2019 byli Pražané překvapeni nebývalou událostí. Dostávali zadarmo, zdůrazňuji ono zadarmo, rybí polévku. Rozléval ji pohledný muž na první pohled vážného, seriosního vzhledu. Zdál se mi vyšší, urostlé postavy, s uměřeným vystupováním, jeho obličej se při kontaktu s lidmi projasňoval přátelským úsměvem. Nedokázal tak podmanivě nadzvedat obočí do výšky jako byvší primátor MUDr. Pavel Bém (1963), ale stačilo mi to – sympaťák na první pohled. Jeho ruce rozlévající polévku pracovaly hbitě, nepozoroval jsem, že by tento vzácný, nádherně vonící lektvar někdy rozlil, že by sebe nebo čekající pobryndal. Byl pečlivě ostříhaný a učesaný, až úzkostlivě čistotný, jako „ze škatulky“, bylo zřejmé, že o sebe přiměřeně dbá. Vysoké čelo naznačovalo, že lebka skrývá i dobře fungující mozek, což dokazovalo i přiměřeně nenucené chování. K svému překvapení jsem se dozvěděl, že onen obratný muž podávající polévku nebyl vyučený číšník.

Přinášíme zkrácenou slovenskou verzi recenze sbírky básní Pavla Janíka A Dictionary of Foreign Dreams (Slovník cudzích snov), které přeložili James Sutherland-Smith (Velká Británie), Smiljana Piksiades (Kanada), Pavol Janík Junior (USA), Zuzana Sasovova (Holandsko) a další.

KAREL SÝS

Leckdo věří v převtělování duší, ale ono existuje i převtělování těl! Kdo nevěří, ať si běží opatřit knížku s předlouhým názvem Fotografické obrazy cestovatelů přelomu 19. a 20. století.

MILAN BLAHYNKA

Do lesa nechodím. Bojím se. Být v lese jediné klíště, najde si mě. Viděl jsem, jak zdatného muže zřídí borelióza. Viděl jsem člověka umírat na klíšťovou encefalitidu. Leč les mě láká. Jsem zvědavý, a tak si o něm čtu. K čemu by literatura koneckonců byla, kdyby nás bez ohledu na nenávratný čas nepřenesla, kam nemůžeme, ať už kvůli uvěznění ve své době, ať vinou tupých byrokratů u vesla, v důsledku své prázdné kapsy anebo z dopuštění „nového typu coronaviru“.

Díky literatuře jsem všude, kam ani čert nemůže. Díky příběhu RYS ZA 2000 LITRŮ (Beskydy, Vendryně 2019, ilustrace Ludvík Kunc, 96 s.) jsem se do lesa na horách dostal se dvě malými dobrodruhy, chlapci Martinem a Honzou, o nichž básník, scénárista a publicista Jaromír Šlosar, autor Rysa praví, že jsou to „možná krásni blázni“.

BOHUMILA SARNOVÁ

Květen. Procházím každý den velkou loukou se sice ještě nízkou travou, zato s bohatým kobercem rozkvetlých pampelišek. Jeden zlatý dukát vedle druhého. Poslové jara, jež nás po odkvětu zlobí všude přítomnými chomáči pampeliškového padáčkového chmýří. Zastavuji se pod obrovskou korunou rozkvetlé střemchy. Omamně voní. Nevyrovná se jí žádný z parfémů světových značek. Neodolám, a nesu si s sebou domů do vázy voňavou kytici. Každodenní nádech jarního ovzduší plní duši, srdce a prozaicky i plíce tím nehmatatelným fluidem, kterým nás obklopuje příroda. V období jara tím intenzivněji. Jednoduše řečeno na písmeno „K“ Krása! To, co čeká vesměs záludně, někdy i zákeřně, skoro zhoubně po takové očistné lázni, tím je drsná realita přitékající z různých kanálků, kanálů, stok, následující po stisknutí knoflíku rozhlasového přijímače či ovladače televize, mobilu. Je moudré řešit přísun nehorázností polykáním ibalginu a podobných lékárenských chemikálií na tlumení bolesti hlavy i těla?

VĚRA BERANOVÁ

Tak komentovala má prababička řadu událostí.

STANISLAV KÁBELE

Anti viry

Bohatý proti chudému od nepaměti stojí,

jeden o majetek, druhý o práci se bojí.

Nerovnost, oba soky k nenávisti brojí,

řeči o smíru a lásce, ty již neobstojí.

JAROMÍR ŠIMR

Jasná volba

Všichni jsme si rovni,

někteří rovnější.

Před nimi se sehni

za chléb vezdejší.