MAREK ŘEZANKA

Těžko ze země se sbírá

Těžko ze země se sbírá

kdo byl stokrát sražen k ní

zazní skladba pro satyra

klíče v notách pozavírá

víla sedla na leknín

 

Ztěžka ze země se zvedá

ten, kdo pozná jenom pád

jeho mysl - temně šedá

záchytný bod marně hledá

květen, září, listopad…

 

V kmenech mráz je místo mízy

pocit strachu nevymizí

řetězy zas začnou řinčet

 

Všechny moudré analýzy

úklidová četa sklízí

na vestách pak

symbol lynče

 

Hra pro jednu třísku

Opona padla, herci na jevišti

budou se klanět prázdným sedadlům

Za trochu žrádla

zahrají kus příští

Ve chrámu Páně

zkusí zvedat um

 

Skončilo drama, bylo bez aplausu

kulisy ve tmě kdosi vymění

Těžké je klamat

v maskách Mickeymausů

Svět se již setměl

ztratil příjmení

 

Rok patnáct mizí a rok šestnáct váhá

Přijde si cizí

slepá dívka
váha

Na jedné misce všechna závaží

 

Vyrostly břízy těsně u zábradlí

Za trochu mízy

by i možná padly

Jediné třísce

daly práva

žít

 

Nemá je kdo hřát…

Ještě si kopnou, když vás v hadrech vidí

nehledí dovnitř, vnímají jen pach

máme ctít schopnou společnost

však lidi

kteří jsou rovní

mají spíše strach

 

Nesmrdí mnohým četné miliardy

špinavé prachy, na povrch však lesk

Jako své bohy mají malé jardy

kteří si s tlachy

kráčí pro potlesk

 

Odvrátí nosy od prochcaných šatů

těm však, kdo voní, mnohdy páchnou z úst

věty, jež nosí

slova od tématu

Morálka? O ní

kážou skety

hnus

 

Můžete rozkrást půlku republiky

sklidíte obdiv, budete se smát

nevadí podraz, v zádech hned dvě dýky

boháč si odpliv

chuďas dostal mat

 

Na tváři maska - v kapse metry

dvojí

Přetvářka mlaská

pokrytectví kojí

pořádek a řád

 

Lavičky vzdychnou - jak jsou opuštěné

nakonec zpychnou

Zima se již klene

nemá je kdo hřát…

 

Almužna umí lidmi pohrdat

aneb Balada o bezdomovectví

Že někdo krade, nevadí tolik

jako že někdo kolem šíří smrad

špinavý hadry v očích jsou solí

ten, kdo má prachy, může krást a lhát

zhasnout a zmizet, když už nejde spát

zrada jak hadry totiž nezavání

trafiky berou důležití páni

Lze ještě klesnout? Vždycky, ale snad

něco v nás tomu usilovně brání

Almužna umí lidmi pohrdat

 

Frustrace mladých často cíl volí

kopnou si do těch, jichž se nelze bát

nenávist k bědným

prostřené stoly

úplatky mocným

takový je řád

Z chodníků zmrzlé budou rychle hnát

Stvoříme ostny, které nás však zraní

Možná nás tohle nepobouří ani:

Že někdo zmrzne? Ať je navrch rád

Nebude trpět. Soucit? Není k mání

Almužna umí lidmi pohrdat

 

Jen Černý Petr, pražádný žolík

s takovou kartou těžké je pak hrát

vše je prý na nás

budeme voly

ty je pak snadné, kam se zlíbí, štvát

O malé šanci mohou si pak zdát

ti, kteří byli také plátci daní
Učí se všude, je to „zbožné přání“:

Socky“ jsou hnusné, není, co jim dát

Osudu se prý nikdo nevymaní:

Almužna umí lidmi pohrdat

 

Dere se výkřik: Kdo tu koho chrání?

Odvrátí tváře všichni namlsaní

Právo má ten jen, který dává plat

Ale ten bídný marně pomoc shání

Drábek? Ten uměl lidmi pohrdat

v kanále…