MAREK ŘEZANKA
Těžko ze země se sbírá
Těžko ze země se sbírá
kdo byl stokrát sražen k ní
zazní skladba pro satyra
klíče v notách pozavírá
víla sedla na leknín
Ztěžka ze země se zvedá
ten, kdo pozná jenom pád
jeho mysl - temně šedá
záchytný bod marně hledá
květen, září, listopad…
V kmenech mráz je místo mízy
pocit strachu nevymizí
řetězy zas začnou řinčet
Všechny moudré analýzy
úklidová četa sklízí
na vestách pak
symbol lynče
Hra pro jednu třísku
Opona padla, herci na jevišti
budou se klanět prázdným sedadlům
Za trochu žrádla
zahrají kus příští
Ve chrámu Páně
zkusí zvedat um
Skončilo drama, bylo bez aplausu
kulisy ve tmě kdosi vymění
Těžké je klamat
v maskách Mickeymausů
Svět se již setměl
ztratil příjmení
Rok patnáct mizí a rok šestnáct váhá
Přijde si cizí
slepá dívka
váha
Na jedné misce všechna závaží
Vyrostly břízy těsně u zábradlí
Za trochu mízy
by i možná padly
Jediné třísce
daly práva
žít
Nemá je kdo hřát…
Ještě si kopnou, když vás v hadrech vidí
nehledí dovnitř, vnímají jen pach
máme ctít schopnou společnost
však lidi
kteří jsou rovní
mají spíše strach
Nesmrdí mnohým četné miliardy
špinavé prachy, na povrch však lesk
Jako své bohy mají malé jardy
kteří si s tlachy
kráčí pro potlesk
Odvrátí nosy od prochcaných šatů
těm však, kdo voní, mnohdy páchnou z úst
věty, jež nosí
slova od tématu
Morálka? O ní
kážou skety
hnus
Můžete rozkrást půlku republiky
sklidíte obdiv, budete se smát
nevadí podraz, v zádech hned dvě dýky
boháč si odpliv
chuďas dostal mat
Na tváři maska - v kapse metry
dvojí
Přetvářka mlaská
pokrytectví kojí
pořádek a řád
Lavičky vzdychnou - jak jsou opuštěné
nakonec zpychnou
Zima se již klene
nemá je kdo hřát…
Almužna umí lidmi pohrdat
aneb Balada o bezdomovectví
Že někdo krade, nevadí tolik
jako že někdo kolem šíří smrad
špinavý hadry v očích jsou solí
ten, kdo má prachy, může krást a lhát
zhasnout a zmizet, když už nejde spát
zrada jak hadry totiž nezavání
trafiky berou důležití páni
Lze ještě klesnout? Vždycky, ale snad
něco v nás tomu usilovně brání
Almužna umí lidmi pohrdat
Frustrace mladých často cíl volí
kopnou si do těch, jichž se nelze bát
nenávist k bědným
prostřené stoly
úplatky mocným
takový je řád
Z chodníků zmrzlé budou rychle hnát
Stvoříme ostny, které nás však zraní
Možná nás tohle nepobouří ani:
Že někdo zmrzne? Ať je navrch rád
Nebude trpět. Soucit? Není k mání
Almužna umí lidmi pohrdat
Jen Černý Petr, pražádný žolík
s takovou kartou těžké je pak hrát
vše je prý na nás
budeme voly
ty je pak snadné, kam se zlíbí, štvát
O malé šanci mohou si pak zdát
ti, kteří byli také plátci daní
Učí se všude, je to „zbožné přání“:
„Socky“ jsou hnusné, není, co jim dát
Osudu se prý nikdo nevymaní:
Almužna umí lidmi pohrdat
Dere se výkřik: Kdo tu koho chrání?
Odvrátí tváře všichni namlsaní
Právo má ten jen, který dává plat
Ale ten bídný marně pomoc shání
Drábek? Ten uměl lidmi pohrdat
v kanále…