JIŘÍ JÍROVEC

Sedíme v hospodě, jako tři chlapi v chalupě. Je s námi cizinka, umí česky, je v obraze, ale do našich úvah o světě nezasahuje.

Je hezká a nebojím se říct, že krásná. Pochází prý z chudých poměrů, z Kuby. To je ta země, již se USA 60 let snaží zničit.

Vyloučil jsem bonmot Jiřího Suchého „k čemu ruce, k čemu hlava“. Její tvář, zdálo se mi, vyzařuje sílu, vědomí si vlastní ceny.

Je jiná než modelky a seriálových hvězdy, jejichž fotografie silikonem vycpaných koz a prdelí se zaříznutou šňůrkou plavek se objevují nad popiskem, že ukázaly skoro všechno.

Asi to je pravda, v hlavě mnoho nezbývá.

Jednou, až zase půjdeme do té hospody, budeme hlavně naslouchat, abychom se o Kubě dozvěděli víc. Ženských jako ona je zatraceně málo, ale jsou.

Jiné obličeje dělaly stafáž Trumpovi, když četl letošní poselství o stavu Unie.

Byla v nich ztučnělost bílého muže, jemuž je těžké věřit i jen pouhý pozdrav.

Bohužel jich není málo, jsou a stále se vynořují.

V dobré paměti je projev Colina Powella v OSN, kde třásl ampulí s trochou mouky, aby svět přesvědčil o nutnosti jít do války s Irákem. Byly za ním podobné obličeje.

V posledních Otázkách Vševědoucího Moravce (OVM) se objevily dvě osoby, holohlavá a vlasatá. Na jménech nezáleží, proč jim dělat reklamu.

Holohlav ze sebe chrlil moudra o naší povinnosti ke spojencům zbrojit a ještě víc zbrojit.

Moravec mohl namítnout, že se každá smlouva dá změnit, ostatně Trump to dělá. Když Američanům přestala vyhovovat NAFTA, tedy smlouva mezi Kanadou, Mexikem a USA, tak se předělala. Byla zrušena smlouva s Iránem, patrně ohrožovala prodej zbraní.

Moravec se mohl zeptat, proč Západ připravuje další války. Nejspíš proti Číně a Rusku, které jistý Pompeo označil za nepřítele číslo jedna a dvě.

Moravec to neudělal a nechal holohlava moralizovat, že nemůžeme připustit, aby naši obranu platili američtí občané.

Vlasatec mluvil o nepřesnosti odhadů čínského HDP, které díky viru poklesne, ovlivní ekonomiku Německa a následně i tu naši. Z nepřesných čísel kouzlil přesný odhad o poklesu našeho HDP.

V pořadu nakonec zaznělo i to, že nákup vrtulníků z USA vlastně naší ekonomice prospěje, protože opravy a údržba zaměstná lidi a odvody na pojištění zlepší stav státní pokladny.

Jeden z těch dvou géniů dovysvětlil, že stačí zreformovat zdravotnictví a provést důchodovou reformu a bude peněz na zbrojení habaděj.

Pořad měl samozřejmě svou nezávislou hodnotu: Naše společnost je tam, kde je, protože se ke slovu dostávají takoví velikáni přes vojenství, ekonomii a žurnalistiku.

Moje kočka skočila během mého psaní na sekretář a v záchvatu náhlé pořádkumilovnosti shodila na zem staré noviny a výstřižky, které se tam nějakou dobu povalovaly. Do některých jsem se začetl a našel informaci vhodnou pro zakončení tohoto textu.

Ocituji dva odstavce.

„Václav Havel byl skutečný fintil. Vybrat pro něj košili, to byl úkol na několik dní. Položili před něj vzorky a postupně na každém našel nějakou chybu. Knoflíčky byly moc od sebe, látka se krabatila, proužky byly moc silné. On byl opravdu velký frajer…“

A dál:

„Václav Havel se nic učit nepotřeboval, protože vyrostl v jedné z nejlepších pražských měšťanských rodin. Jemu se dostalo takového vychování, jako málokomu. Dokonce i slabikář mu maminka psala, aby nemusel číst ty blbosti, co měli ve škole.“

Dodám, že se VH učil ze slabikáře tak v letech 1942-44. Zmíněné blbosti musely být protektorátní. Jeho matka vlastně rodinu, které se v té době vedlo dobře, statečně ohrozila.

Neberme to příliš vážně, protože citované odstavce napsal bývalý komunista.

Je-li v nich přesto něco pravdy, vysvětlují Havlův odklon od vlastního protiválečného názoru a jeho lísání se k mocným. A pak, fintilové chtějí dělat dojem na děvky, ne na lůzu.

Jenže ta První republika nebyla jen Oldřich Nový a kurvy typu Bárové a Mandlové. Taky to byli lidé nežijící v bytech na nábřeží, ve vagonech (V+W: „Z vagonů kolonie / v nich se to pěkně žije“) a ti, jimž „bylo vo voko vokolo baroka flinkat se bez floka“. 

P.S.

Vždy jsem si myslel, že pocházím ze slušné předměstské rodiny. Měli jsme doma dvoje zlaté kapesní hodinky a v kredenci vystavený tácek s šesti stříbrnými číškami na kořalku.

Tatínek nosil sako a košili s kravatou. Pravda, někdy se choval jako buran, protože na exkurzích nosil kraťasy a na hlavě kapesník se čtyřmi uzly proti spálení lysiny.

Ke stáru nevlastním plášť, ani sako a dokonce ani kravatu. A chodím v péřové bundě. Tak mě zkazila Kanada, která postrádala Gutha-Jarkovského a rádce přes etiketu.

Výchova v měšťanských rodinách upadla a tak politici chodí bez kravaty. Jenže oni to dělají, aby se tak nějak přiblížili těm, kteří na ně pracují.