ZDENĚK HRABICA

Výrok přisuzovaný tomu, komu záleží na jediné pravdě vítězů režimu, který se dříve nebo dnes dobral k moci.

V roce 1938, kdy byla zakázána činnost Komunistické strany Československa, předala československá policie kompletní seznamy jejich členů německému gestapu a německé tajné službě abwehru. Ještě předtím totéž ČSR učinila se seznamy Židovských náboženských obcí a jejich sakrálních památek – židovských mešit a hřbitovů na území ČSR. Čeští četníci ve službě na Slovensku a na Podkarpatské Rusi, při veškerých pozdějších zásluhách o vlast, totéž učinili s předáním seznamů Čechů, žijících na Slovensku.

Němcům se dostaly do ruky seznamy cikánů a homosexuálů.

Patnáctým březnem 1939 byla spuštěna zločinná akce německé branné moci proti komunistům pod jménem Mříže.

Kolem čtyřiceti tisíc hrdinných českých mužů se dalo do služby vlasti v zahraničních československých jednotkách na Západě i na Východě. Byli mezi nimi i početně zastoupeni Slováci, uprchlí do emigrace z Protektorátu Böhmen und Mähren.

Další malé počty Čechů beze cti a dobrého vychování kolaborovaly za války s Němci nebo přijaly německé státní občanství, daly se k Němcům. Sestra udávala bratra. Udavačství se pro ně stalo fenoménem té doby.

Východiskem ke zločinu byly seznamy.

Zub za zub, oko za oko. Pro nejméně statečné, vpravdě zbabělé a odporné za války, se 9. květen 1945 stal dnem jejich odplaty.

Už jsem tehdy rozum nabral a poletoval jsem kolem všeho, abych nezapomněl. Zběsilci shazovali Němce z chodníku, navlékali Němcům bílé pásky na paže, přes hlavu jim zavěšovali německé rudé vlajky s vystřiženým hakenkrajcem. A především se zběsile zmocňovali jejich majetku, loupili a kradli. Ojediněle se dopouštěli horšího, malovali ženám vápnem na záda kosočtverce s čárkou uprostřed. Po zásluze i bez viny.

Byl to radostný věk vítězství i velké drama doby.

Byl jsem při tom!

Seznamy se pak sepisovaly ještě mnohokrát v našich životech, v padesátých letech XX. století a stejně tak po roce 1968. Byly to seznamy hodně dlouhé a většinou falešné. Všichni, kdož se zúčastnili například tzv. mimořádného vysočanského sjezdu KSČ, se na nich ocitli. Můj velký kamarád, člověk ryzího charakteru – pionýrský tajemník ČSM Drahoš Hvězda měl dokonce zakázanou návštěvu Jihlavy, kde působil. Pocházel z Křižanova a žil v Brně. Po roce 1990 se stal nejenom majitelem křižanovské rodinné cukrárny, ale i prezidentem Společenství cukrářů České republiky. Pekl Havlovi na Hrad dorty, aniž pořádně věděl, proč mu ty dorty vlastně peče a lokajsky je ještě nosí. Snad i proto, že do Jihlavy mohl zase svobodně jezdit.

Do redakcí byly shůry v jedné době zaslané seznamy, kdo nesmí ani čárku publikovat. Našli jsme cestu, skoro všichni ze zakázaných seznamů publikovali (než se na to přišlo) pod pseudonymem nebo pod našimi jmény.

Proč jsem se vrátil do daleké minulosti?

Seznamy se staly stejným fenoménem doby, kterou dodneška mnohočetní a nepoučení nazývají do omrzení „sametovou revolucí“, přestože nešlo o nic jiného než o vrcholný majetkový převrat. I v něm se znovu loupilo a kradlo. A za kopečky všechno rozprodávalo. Ale přece jenom to byly už jiné seznamy – říkejme jim formálně třeba Cibulkovy seznamy, lustrace a děsivá prostituce početných garnizonů.

Buďme však aktuální.

Už se totiž zase pořizují a široce zveřejňují na sociálních sítích a jinde nové seznamy, jejichž vliv na život jedinců i rodin není bez následků. Do boje za záchranu podvodu je nyní zapojena moderní technika. Odposlech vetřelců vedený až do našeho soukromí. V současné vybičované protiruské české válce vůči Rusku, ve které se lže, jako když tiskne, se již zveřejňují nové seznamy všech proruských kolaborantů. Všech, třeba komu se nelíbilo a nelíbí stržení Koněvovy sochy v době „nouzového stavu“. Všichni tací jsou na nich již uvedeni. Aktéry dění jsou vysoce a dobře placení někteří europoslanci (se špatným svědomím), ukomunisté, zajímavé, že i četní lidé v přesvědčení a ve víře, fanatici zprava i zleva, pánbíčkáři, kteří zapomněli na Desatero božích přikázáni či na Vyšší princip. Odevšad pochodují v přední řadě zrady. A v takových poměrech už není daleko doba, kdy se na každého člověka nějaký ten paragraf nejenom chystá, ale nakonec i najde. Neboť jak známo: „Nepřítel opět naslouchá!“ Už skoro všude.

A navíc ještě nepřítel mnohem modernější:

Nesnáší azbuku.