MILAN BLAHYNKA

Zadal jsem do vyhledávače jméno Duclos, jméno velkého francouzského spisovatele osmnáctého století, a co mi vyjelo? Duclos Lenses, 1260 fotek…; Duclos s. r. o., pronájem nemovitostí; Duclos, Jacques, francouzský komunistický politik; Napoleon Duclos, 0.7, od 226 Kč; Duclos, Pierre Ludovic, osobní profil tenisového hráče; Duclos Philippe, herec, v seriálu Julie Lescaut Dr. Miller – atd., přibližný počet výsledků 6000000; což o to, Napoleon Duclos, 0.7 je moc dobré pití, ale šlo mi o autora Madame de Luz, Zpovídání hraběte XY a Pamětí k mravům tohoto století; kdybych měl trpělivost hledat dál, jistě bych ho našel, ale až za stejnojmennými společnostmi, sportovci, herci, politiky a destilátem. Tak byla a je osobnost kdysi slavná zapomenuta, zejména u nás; ve Francii si ho po více než stoletém zapomenutí už objevili. Tři jeho příběhy jsem v devadesátých letech přeložil, ale nenašel jsem pro vydání nakladatele, francouzskou galantní literaturou ze století před Velkou francouzskou revolucí byl trh přesycen, náklady se vyprodávaly za zlomek ceny a nebyl zájem objevit autora u nás až na ubohou výjimku nikdy nevydávaného, i v samé Francii devatenáctého století tak zapadlého, že ho zřejmě ani F. X. Šalda nečetl, když ho v hesle RománOttově slovníku naučném mohl řadit k tendenčním romanopiscům ve službách filozofické propagandy, a to ještě menším ve srovnání s Voltairem a Diderotem jako romanopisci… „Ten Duclos“ nemá letos žádné výročí, které by ho připomínalo. Jestliže se opovažuju přesto připomenout jeho osobnost a dílo, je tu okolnost zvaná polehčující; odpadá podezření, že následující odstavce jsou nějaká jubilejní zdvořilost.

VÁCLAV PELCMAN

Možná, že jsou díla, která lze těžko hodnotit a díla, o kterých toho nelze napsat příliš mnoho. Kniha, kterou chci představit, mezi ně nepatří. Několikrát jsem začínal a několikrát skončil psát a pak jsem konečně váhání ukončil a na trh skočil. Budu psát o knize z nakladatelství Futura (2019), kterou zplodil politický (s)prostopášník Karel Sýs a dal jí název Osudy dobrého básníka K. za studené války.

PAVOL JANÍK

Kniha Roberta Buchara s českým názvom REVOLUCE 1989 a s podtitulom Utajené informace ze zákulisí (Nakladatelství Brána, Praha) má pôvodné pomenovanie And Reality Be Damned… What Media Didn’t Tell You about the End of the Cold War and the Fall of Communism in Europe (Strategic Book Publishing, Durham). Takže originálne vydanie je označené A skutočnosť buď zatratená… Čo vám médiá nepovedali o konci Studenej vojny a páde komunizmu v Európe.

MIROSLAV POŘÍZEK

V minulém roce spatřila světlo světa zajímavá publikace jednačtyřicetiletého třebíčského rodáka Zdeňka Pruknera KONEC VÁLKY NA TŘEBÍČSKU (vydavatelství Akcent v 1. vydání jako svou již 1293. publikaci). Publikace čítá celkem 264 stran a obsahuje velké množství z velké části dosud nepublikovaných fotografií. Zdeněk Prukner je amatérským badatelem, který se zaměřuje zejména na regionální vojenskou historii. O vojenství se zajímal již od svého dětství, kdy hodně četl vojenskou literaturu, zejména tu zaměřenou na letectví. Věnoval se rovněž modelářství. Prukner, který je v Třebíči možná ještě více než svým občanským jménem známý pod svou dávnou skautskou přezdívkou Bručoun, je krom jiného také členem Spolku historie letectví Třebíč.

JIŘÍ JÍROVEC

Kdysi spadaly do oblasti pavědy odsuzované v padesátých letech jako reakční mendelismus-morganismus. Od té doby se mnohé změnilo.

ZDENĚK HRABICA

Byl jsem 17. listopadu 1989 na pražské Národní třídě – od začátku do konce. Vloni jsem si na humpoleckém náměstí na propagandistických tabulích pod fotografiemi „lídrů sametu“ v blízkosti tamního muzea přečetl, jak v Praze na Národní třídě tekla v ten den před třiceti lety proudem studentská krev.

FRANTA DOSTÁL

Sice o něco opožděně, ale přece a od srdce rád posílám několik stejně opožděných slov k výročí Tvého příchodu na svět, v němž jsem se já pohyboval o osm let dříve než ty. Přišel jsi mezi nás pod jménem Karel Sýs 26. července 1946. Naše putování životem nás často spojilo a na knižních pultech se ocitlo i několik společných knížek, ve kterých jsi přibásnil slova k mým fotografiím. Vím, že jsi jako mladík rovněž poznal vůni ustalovače a vývojky. Vůně spojená s ochutnávkou života nás oba dva přilákala do jiného a vzdáleného světa, kde ještě lidé znají slova díků a dokonce dosud si nezapomněli popřát i dobrého dne. Já ti těch dobrých dní přeji ještě mnoho tisíc.

OpoOtázky

Opoziční? Spíše opovážlivé

Papírový Mojšl

Veřejnoprávní rozhlas pustil k mikrofonu výslovně spisovatelku, která se pustila do žertování, jak se z ní stala influercerka. Slovo, které jsem marně hledal v akademických Nových slovech v češtině a také v akademickém Slovníku cizích slov, má už své místo na Internetu, který zpopularizoval knižní influercerku L. Z., patřící k „nejvlivnějším lidem v knižním byznysu“ a volající po zařazení do povinné četby více titulů typu Harry Pottera, neboť „z Jiráska budou děti akorát otrávené“. Copak velká influercerka nikdy neslyšela, že děti jsou otrávené z každé četby, když je povinná? Spisovatelka se šprýmovně vyznala, jak se sama stala influercerkou.