FRANTIŠEK DOSTÁL

Odpověď na otázku vetknutou do názvu úvahy je jasná. Není přece možné, aby takový svět vůbec někdy existoval, a tak je tento zázrak zcela vyloučen. V podstatě je správné, že se s čímsi nespokojení lidé mohou ozvat. Krutou pravdou je však současná realita, že se protestuje snad už proti všemu. Možná i proti tomu, že kytička pod mými okny uvadla dříve, než ta pod oknem souseda.

Přišel čas letních dní a ve světě se rozhořely tak násilné protesty, které mě osobně přesvědčivě informují o tom, že válka Severu proti Jihu v Americe dosud neskončila. V několika městech plameny zničily desítky automobilů, vymláceny byly rovněž odchody, což vedlo k vykrádání. Dokonce byly rozmláceny i výlohy, které byly překryty deskami. Lze porozumět prvotní příčině k protestům, avšak zlodějna nebyla nikdy protestem, ale jen pouhou loupeží. Podobné a rozšiřující se protesty jsou příčinou dalšího nepěkného počínání protestujících na všech stranách. Během protestů samozřejmě padne nějaká rána i tam, kam nemá, anebo i obráceně. Je ale smutné, že mnoho lidí bývá zraněno, a někteří z nich už si nikdy v životě nezaprotestují a v obchodech si nic nepřivlastní…

Nevím, ale asi každý člověk, kterému shořelo auto, nemá na to, aby si hned o den později zakoupil nový automobil. Co vím, tak za Atlantikem mnozí lidé jezdí do zaměstnání, které mají i přes sto kilometrů od svého bydliště. Nakonec i v naší zemi jako by protestů všeho druhu přibývalo. Určitě by bylo ale lepší a potřebnější přicházet se skvělými nápady rodícími se v hlavách úžasných a skvělých spoluobčanů, a řešit tak problémy, co na nás dopadají snad z každé střechy. Mám ale rovněž obavy, aby naši protestující nevtrhli na parkoviště a nezačali také zapalovat automobily. Pravda, mohla by vzniknout volná parkovací kapacita, ale na úklid budou potřební zase jen a jen lidé. Snad nebudou rovněž protestovat…

Staroměstské náměstí v Praze bylo v červnu místem srazu pro tuzemské protestanty. Když se najdou miliony chvilek na protesty, zrodí se určitě síla, co po třiceti posledních letech přivede zemi i celý svět k nečekané dokonalosti, až se lidé začnou možná i nudit. Ze svých řad také vyberou skvělou vládu, s níž budou zajisté spokojeni, neboť ta už nebude omezovat práva občanů, nepřekročí svoji pravomoc, a v čase nouzového stavu nebude šířit chaos. Ostatně tak se zřejmě neděje nikde na světě a všude asi lidé posedávají u kavárenských stolků a vyslovují obdiv a uznání svým vládám. Blíží se šance, že tak tomu bude i u nás. Ještě tak ale najít lidi, co neumí protestovat. I u mne se samotného se totiž rodí všelijaké nesouhlasy a protesty. Třeba, že jsme nějak spoléhali na Evropu, a tak už u nás neprodukujeme ani dětskou výživu!

Jenže je ale potřebné přicházet s lidmi schopnějšími, poté přistoupit s volebním lístkem k urně a za čas bude naprosto všechno v pořádku, Anebo ne? Po jisté době mezi nás zavítají stejně protesty. Svět se totiž hodně proměnil a lidé s ním. Nu což, řekl by si leningradský listonoš. Jenže já ještě žiji a mám co do úst a jsem tomu rád.