MILAN BLAHYNKA

Těšil jsem se, že mi na poličku knížek o naší světové literatuře pátrání a záhad přibudou bytelné DĚJINY ČESKÉ DETEKTIVKY (Paseka, Praha s vročením 2019, 498 s.), vždyť od Cigánkova Umění detektivky (1962), Grymova Sherlocka Holmse… (1988) a Škvoreckého Nápadů čtenářů detektivek (1965, l998) se česká produkce jednoho z nejčtenějších žánrů rozrostla o sta nebo spíše tisíce titulů. A sotva jsem doma knihu prolistoval, došlo mi, že se pořádných dějin naší detektivky možná vůbec nedožiju. Ne že by se v knize, na niž se složili Michal Mareš a Pavel Mandys, nenašly mezi 43 kapitolami některé zajímavé a snad i objevné, ale celek působí jako sešitý z cizích i vlastních recenzí, psaných spíše recenzory než jen pouhými recenzenty, jak ukazuje třeba soud o Erbenově Efektivně mrtvé ženě: „Přesto je vrah odhalen a s ním i první ryze politický odkaz k normalizačnímu světu. (…) Odliv intelektuálů do emigrace je navíc pojednán v podtónu agresivní normalizační propagandy…“ A ještě štítivěji v kapitole Poslední případ kapitána Exnera o Vraždě ve společnosti Consus: „…ublížené spílání proti světu po listopadu 1989 není ani tak špatně napsanou detektivkou, jako spíš trochu bezzubou obranou proti světu, kde si podle recenzenta Milana Blahynky Exner nedělá ‚iluze o nikom a o ničem, zejména ne o pověstném vítězení pravdy a lásky nad skutečně velkými rybami‘“.

Recenzorsky to v knize schytal i Karel Čapek. Byť je zaznamenán úspěch jeho Povídek z… kapsy v Anglii, kde do roku 1995 vyšlo pět vydání, jeho článek O detektivkách pánové Jareš a Mandys klasifikují jako „poněkud rozhořčený“, na „věrohodnost“ Čapkova tvrzení o inspiračních zdrojích jeho povídek vytahují Mukařovského a originalitu povídky Historie dirigenta Kaliny torpedují Leošem Janáčkem, který v jednom novinovém rozhovoru „tvrdil, že podle ‚tónového spádu‘ rozliší, zda člověk lže, či zda je rozrušen“.

Čtenář sova pálená se docela pobaví, jak pánové bruslí okolo sporu, která ze dvou ikon dnešního režimu je hlavním autorem detektivek, vydaných pod jménem Jana Zábrany: Zábrana, nebo Škvorecký? Nějakého svého detektivního, investigativního řešení se raději nedobrali.

Nejtěžší zklamání z Dějin české detektivky vyvolává jejich poslední, pátá část o detektivkách od roku 1990. Tam autoři soudí detektivky posledních třicet let jako onen c. k. vojenský soud „samec“, který podle Křtu svatého Vladimíra soudí „jen se práší“, maje „všecky paragrafy / v jedné patrontaši“. To víc než verdikt nad posledním Exnerem dokládá selekce autorů, která někdejší „literární hvězdy pozdní normalizace“ (Frýborta, Frýbovou atd.) odbývá jako „prvoplánově“ kritizující „divoká devadesátá“. Připouští se sice, že „s odstupem času“ nepůsobí Frýbortova kritika sametové revoluce tak ublíženě a přepjatě jako v době publikování“ (to zní málem jako sebekritika autorů Dějin české detektivky), ale to jen proto, že se mezitím objevily „další, širokou veřejností i kritikou příznivěji přijaté“ pokusy vytěžit z těch let „napínavé příběhy“ („zejména…Jaroslava Kmenty“). Frýbové se dodatečně přiznává prvenství „zasazení drsné školy“ do českého prostředí a „bylo jako žánrové čtení nikoliv bez ceny“.

V knize jsem marně hledal aspoň zmínku o autorech, které k detektivce zahnala od poezie sametová metla a v níž vynikla Jana Moravcová a Jaroslav Čejka. Čekal jsem, že když Zdeňku Vojtěchu Peukertoví, který od meziválečných let pilně psal pod pseudonymem Edgar Collins, je v Dějinách věnováno devět stran a řada dalších zmínek, neméně na tolika stránkách se dočtu o detektivních příbězích Michala Fiebera, totiž úžasně vynalézavého a plodného Jaroslava Čejky.

A podobně odpovědí na mé čekání je prázdné ticho o detektivních příbězích Pavla Jansy, vynikajících až úzkostlivým dodržováním desatera dokonalé detektivky a zároveň poutavým rozmarným vypravěčstvím i přesahem do úrovně velkého společenského románu. Jeho knihy vycházejí v reedicích a je už o jeho umění napsána a obhájena disertace. 

Píší-li Dějiny české detektivky, že problémy najít nakladatele měli i autoři zvučných jmen jako Eva Kačírková, nevědí, že takové problémy má s rukopisy detektivek i bájivý vypravěč od pánaboha Miroslav Stoniš, zatímco vesele se vydávají a mediálně vyzvedají konjunkturální mediální výtvory na jednu sezónu.