JAROMÍR ŠLOSAR
6. ledna 2020
Tříkrálový sníh
datel úpí ve větvích
vzduch břitký jak líh
19. ledna 2020
Jen zvony a kos
Do zpěvu mlčky snížek
našlapuje bos
24. ledna. 2020
(na procházce s Kenny)
mrazem zkřehlá zem
daněla s těžkým břichem
chtíč na provaze
24. ledna 2020
Básnička je z toho. Ale není to málo? Tři kusy daňčí zvěře. Ve Spolinisku přeběhnou chodníček v holé mlazině, zastaví se, mezi kmínky a větvičkami prosvítají světle krémová zrcátka. Deset metrů! Vědí o nás…? No konečně! Těžká těla se dávají do pohybu a na nás! Kenny se otočí a pryč odsud, co špagát dovolí. Ale tak hrozné to nebude.
Daněla má těžké břicho. Tři měsíce od daňčí říje. S kámoškou si z kopce razí cestu halouzkami. Teď už by se Kenny hnala za nimi.
30. ledna 2020
Klid v mladém bučí
daněk vrostl do větví
jen sučka kňučí
5. února 2020
Krasohled ledu
V rudém slunci siný mráz
se špetkou jedu
8. února 2020
…Honím kilometry na běžkách. Teď nastupuju na neporušený manšestr. Jen v prameništi Šustkule je podmáčený vodou. Včera tu byla rolba, dneska jsem prvním lyžařem. Jediným za dva dny!
Hned u odbočky na Samčanky jsou ve sněhu stopy. Zvíře vystrkuje drápy. Vlk…? Dva vlci? Jeden má stopy malounko menší. Jsme tu možná tři, čtyři hodiny po sobě. Nikdo jiný tu nebyl a není. Stoupám, vlci po manšestru scházeli. Občas stopy zahnou do porostu, ale hned se vrátí. A tady se vyčůral! A tady… No né! Čerstvá jitrnice! A jak páchne!
Ale co když jsou to psi? Psi…? Nezdá se mi to. Nejblíže pod námi je na zimu vylidněná osada Němčanka, zhruba sto výškových metrů. S šelmami si vykračujeme v 820 m n. m. Nejmíň pět kilometrů lesem v údolí začíná civilizace. Proč by se až sem plahočili psi? Zalovit si jak zastara? U chalupy mají misku se žrádlem přímo pod nosem. A ulovili by vůbec něco?
Velký špalek sytě hnědého trusu se ve slunci leskne. Když do něj klacíkem hrábnu, nejenže smrdí jinak než výkaly naší Kenny, ale je jak váleček slisované plsti; sem tam vyčuhuje hnědý chlup. Také z něj jak zuby vypadávají kůstky.
Konečně přicházejí první běžkaři. Říkám jim: Vlci. Vlčí trus. A na jak pěkném místě! Podívejte! V okénku lesa na horizontu pod modrým nebem zamžená Malá Fatra. Ani se po ní neohlédli, zato o vlcích si myslí, že jsou to psi. Člověk na lyžích a dva psi. – Já jsme tím člověkem na lyžích! – Vidím, že jsem jim do hlavy nasadil brouka, vlastně – vlka.
9. února 2020
Doubrava drnčí
strakapoud grumle ladí
zimu podvádí
20. února 2020
Po zimné noci
seč se potí A snížek?
Zůstal jen pocit
26. února 2020
Šik divých husí
křikem sešívá nebe
křížkovým stehem
2. března 2020
Ještě se třesem
jen jívy jak beránci
pasou se v lese
8. března 2020
V džungli rákosí
spí pár kačen divokých
a pírko kosí
14. března 2020
(cestou na Filipku)
Světlušky sněhu
bloudí lesem A nebe?
Vytřásá něhu
17. března 2020
Nejprve dvě daněly černě lemované jako od sazí. Pak v předjarní nivě hluboce zahloubené koryto Datyňky a v luhu na kaňovické straně nesmělá zelená kopí medvědího česneku, šlápnu a voní. Zelený česnekový luh a nad ním ve svahu, tam kde už se půvabně zvedá Těšínská pahorkatina, bleděmodré shluky podléšek, pod nimi rozházené sasanky hajní a petrklíče a růžově modré drobné plicníky a dymnivky. Jiný svět! Nádhera.