FRANTIŠEK DOSTÁL

Lidí na zeměkouli přibývá a dávají o sobě všelijak vědět. Často však mívám pocit, že zároveň nepřibývá lidské moudrosti. Čtení knih, je zcela jedno zda historických či detektivek, nakonec i básní, poněkud oslabilo. Byl to i jakýsi zlověstný virus, který uzavřel knihkupectví zrovna v čase předvánočním, kdy se zde zakoupené knihy stávaly i dárkem pod stromeček. Existuje zajisté prodej knih díky elektronickým vymoženostem, ale prožité chvíle mezi knihami, do nichž vášnivý čtenář může nahlédnout, nelze zcela nahradit. Zvláště když si milovník knih v nich listuje a před ním na stolku chladne káva…

Po několik let již jako starý člověk rovněž cítím, že mezi lidmi nedochází k dohodám, a to na jakémkoliv poli. Ano, lidé si své názory sdělují většinou přes obrazovky. Zčistajasna se ale může přihodit situace, že vlastní pohled na nějaký problém si lze vyříkat v nějakém televizním pořadu. Třeba i v tom, co se nazývá „Máte slovo“.

Jako mizerný televizní divák jsem však od pořadu, věnovanému nedávno financování naší armády, zmizel od obrazovky. Nebylo totiž vůbec možné zaslechnout nějaké slovo z těch, co na sebe křičeli účastníci besedy najednou. Prostě na sebe řvali. Opět jsem si potvrdil realitu, že lidé čím dál víc postrádají schopnost vůbec na něčem se dohodnout.

Málo platné, když ještě existovaly zakouřené hospody, řeči z očí do očí v nich pronášené vždy k nějaké domluvě napomohly. A to i tehdy, když ne každý se vším souhlasil. I stávalo se, že člověk dal svých pět dobrých rad dohromady, a přitom nemuselo dojít ani na pět sklínek slivovice…

Ještě několik slov ke knihám. Člověk už pozbývá sílu impulzu k tomu, aby u objevené studánky, třeba v údolí Housle ležícím na území Prahy, vzpomněl si u ní na křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les a kam ptáci a laně chodí pít… Psané slovo dokáže člověka pozdržet, aby nejednal ukvapeně a na další účastníky televizní besedy nekřičel. To v poloprázdném parlamentu, kde se třeba premiér musí pětkrát dostavit k mikrofonu, aby do velkého prostoru zodpověděl dotazy zde přítomného poslance. Ostatní poslanci si zřejmě nepřejí vyslechnout odpověď. Možná i proto, že mají malou výplatu a v parlamentu se porouchal automat na kávu…

Posezení s knihou uprostřed přírody, i když již žloutnoucí listí opouští větvoví stromů, snad ještě víc umocňuje spisovatelovy věty. V zámeckém parku ve Vrchotových Janovicích posezení na kamenné lavičce, kde si odpočinul i básník E. M. Rilke, když zde navštívil Sidonii Nádhernou, nenahradí ani sto dvacet televizních kanálů.

Ano, takový byl můj předvánoční čas, kdy nás trápila pandemie, avšak některé z nás potěšila kniha. Třeba i ta, kterou jsme již měli mnohokrát v rukou…