MILENA MĚSTECKÁ

Novou knihu v čase výročí osvobození Československa od německých okupantů uvádí na trh nakladatelství Olympia. Příběh ozbrojeného německého pancéřového vlaku Wernherr, který byl pokojně zlikvidován v posledních dnech války v tehdejších Dušníkách, dnes Rudné u Prahy, zpracoval románově a s nadsázkou Václav Junek.

MILAN BLAHYNKA

Eva Frantinová ve své nové sbírce veršů sRDCOVÉ PLESO (Weber, Praha 2020; kresby, obálka a grafická úprava Jan Weber, 96 s.) má Báseň tkanou na nouzovém stavu. Nejde o nouzový stav, v němž knížku psala, v němž o ní píšu a ve kterém ji čtenáři ještě dlouho budou brát do stále dezinfikovaných rukou, o stav vynucený řádícím covidem 19. Ta báseň je utkána na nouzovém stavu poezie v dnešním světě, ochromeném nejen coronavirem, který znemožňuje „venčit inspiraci“ do „devíti večer“, covid je i v ní přítomen jako cedník, který „procedí například počet automobilů“, poezie byla však v nouzovém stavu už před ním a bude v něm i po něm, dožijem-li se toho. Neboť už dlouho „básnictví je nevděčné povolání“, „pro básníka není místo v žádném orchestru“, „za básnictví není ani vindra“. Frantinová ale nad nulovou pozicí poezie v málem už totálně zglobalizovaném světě nelká, a nejenže ze své autorské, avšak i ze své i naší čtenářské zkušenosti ví, že je „krásné žít na hromádce s rýmy / zpívat i vrzat / tkát báseň na nouzovém stavu / řekněme poutko“, i když „nebe nebude modřejší“.

PAVOL JANÍK

Akrobatické literárne výkony Evy Frantinovej neprehliadnuteľne obohacujú tvorivý register modernej českej poézie i prózy. Z osobitostí jej eruptívnej osobnosti tryská nepretržitý prúd mimoriadne pôsobivej nápaditosti a strhujúcich intelektuálnych prienikov pod povrch ľudskej individuálnej i spoločenskej existencie. Jej nadčasovú pozíciu adekvátne odzrkadľoval i predznamenával už pred dvoma dekádami rešpektovaný internacionálny edičný projekt encyklopedického charakteru Literatura s hvězdou Davidovou (II. zväzok, Votobia, Praha 2002), ktorý zostavili kompetentní znalci vedení vynikajúcim bádateľom Alexejom Mikuláškom.

JAROSLAV KOJZAR

U kulatého stolu seděla pětice lidí. Tři muži a dvě ženy. Dva bratři, jedna sestra, zeť a snacha. Většinou už dávno dospělí. Sešli se rychle. Tři z nich bydleli ve stejném rodinném domku, dva, dcera se svým mužem na opačné straně malého vysočinského městečka. Měli málo času na rozhodování. Odpoledne muselo být parte hotovo a se všemi potřebnými údaji rozesláno na desítky adres. V noci totiž zemřel jejich otec. Infarkt myokardu. Spal ve své ložnici sám. Pomoc mu neměl kdo zavolat. A tak ho nalezl ráno až mladší syn. To byl už mrtev. Mohli si to vyčítat? Nemohli. Každý z těch pěti měl už vlastní život. A po smrti maminky, to bylo ovšem před řadou let, neměl kdo s ním sdílet postel.

VLADIMÍR PŘIBSKÝ

Pátek čtrnáctého není nešťastný den. Byl to hezký, ranně podzimní den, jakoby matka příroda chtěla klamat tělem, že to jako s tím brzkým příchodem sychrav a zim nebude tak horké. Bezstarostnější včely dokonce vyletěly z úlů. Jednu jsem měl na skle vozu a dostal jsem ji ven až okenní stěrkou. Příroda je cynická matička: vysloveně slibuje cosi, co nemůže splnit. Marná sláva, po podzimu vždycky přichází zima, s tím se nedá nic dělat, a mně, i kdyby se nevím jak nechtělo do vily Na úbočí, já tam musím. Záloha byla příliš nezanedbatelná, než abych se mohl svobodně rozhodnout.

VLADIMÍR KOLÁR

Od loňského roku píšu prózu, která kombinuje svědectví o skutečných událostech a snahu o přesné vykreslení prostředí s úsilím o literární domýšlení údělu jednotlivých postav s odrazištěm v dochovaných dokumentech. Chci tak přiblížit válečné osudy rodinné větve mé babičky Hermíny Kolárové (rozené Ofnerové) a jejích sedmi sourozenců, všech jejich životních partnerů a potomků i s jejich rodinami. Až na jedinou výjimku nikdo z nich nepřežil čas nacistického holocaustu.

FRANTIŠEK DOSTÁL

Aby bylo jasno hned na úvod zamyšlení. Několik let jsem se pohyboval na sportovním hřišti, ale netoužím se vychloubat ani lvíčkem na reprezentačním tričku apod. Držím však palce lidem, co opustí židli u počítače a vyjedou se projet třeba i na kole. Jen tak pro radost a nadýchat se třeba i čistějšího vzduchu. Ten se po zastavení produkce mnoha továren opravdu pročistil…

Ivan Fontana, člen Unie českých spisovatelů a stálý přispěvatel LUKu, oslavil 1. června 75. narozeniny. Srdečně blahopřejeme!