KAREL ŘEHÁK
Údolní nádrž
Vlnka laská vlnkou hravou.
Ctitelé vodních sportů
i rybáři vědí,
že čas je jim náležitě vyměřen.
Z hráze pozoruji
vlhce vykrojený břeh
a cítím další závan
blížícího se léta.
Vlnka hladí vlnku jinou.
Cestou z hor…
Cestou z hor napájí provozy
zdobená mosty i vodními stavy.
Nejkrásněji je slyšet v podletí,
kdy plně rozezní své jezy a splavy.
Putování
Přicházím k řece
a po jejím proudu pokračuji dál.
Často řeku opustím,
abych se k ní opět vrátil.
Tak uskutečňuji zastavení na místech,
která mne svou poutavou atmosférou
i svým působivým vyzněním
bezprostředně oslovila.
Těch zastavení…
Pohladit duši
I.
V Podkrkonoší žije
již osmdesát let
a nepřestává toužit
po obohacujícím kontaktu
a plodném dialogu.
V samotě podvečera
často sáhne
po sbírce veršů.
II.
Zůstala sama
bez blízkých přátel i příbuzných.
Zůstala sama,
ale rezignovat nechce a neumí.
III.
A pokorně čeká.
Na verše, které ji osloví,
na vstřícně chápající úsměv.
Na něžné pohlazení své duše.
Pohled
S přibývajícími lety
si vybavuje dojmy a zážitky
ze Středomoří.
Barcelonskou katedrálu,
benátskou lagunu i chrámy,
jadranské ostrovy a pláže.
A ví, že mu zbývají
jen tiché i hlučné vzpomínky.
Zamyšleně stojí nad vesnicí.
Vidí stříbrošedou stuhu silnice,
lipovou alej vedoucí ke kostelu se hřbitovem,
stavení s pestrobarevně nadýchanými zahrádkami,
vlhce se lesknoucí hladinu rybníka,
boží muka v polích pod mírně zvlhčeným obzorem.
Vtom zaslechne hlas kostelního zvonu.
A v těchto chvílích věří,
že tento pohled mu ještě zůstane
nějakou dobu zachován.
Curriculum vitae
Lidského života běh.
Korálky roků
radostně zářící
i teskně temné.
Lidé,
život,
roky.
Návraty
Často se vracím
do uplynulých let
a vzpomínám.
Na příběhy,
vztahy,
chvíle.
Návraty.
Bárky plující po vlnách
prožitých roků…
Poslední verše
Stát nad postýlkou
probouzejícího se dítěte.
Poslouchat hlas zvonu
nad podvečerní krajinou.
A psát.
Mohou to být poslední verše,
kterými oslovím…