IVO FENCL
Duchovní otec pana Tau Ota Hofman zemřel na den přesně půl roku před 17. listopadem; teprve mu bylo jedenašedesát. Nejznámější jeho hrdina vždy nosí černé paraple a podobně nějaký dandy má bílý karafiát v klopě. I když se tomu někdo diví, stal se virtuálním kamarádem dětí mnoha zemí. Sice němý jako ryba, zato plní přání. Rukou krouží kolem charakteristické buřinky, párkrát do ní shora poklepá… A JE TO. Chová se bezprostředně, naivně. Jako dítě. A občas se transformuje v loutku. Panáčka. Jak na tohle všechno došlo?
VĚRA BERANOVÁ
Mezi výrazné osobnosti 60. let bezesporu patřil teoretik, výtvarný kritik Jiří Padrta (1929–1978). Jeho předností byla poučená orientace v aktuálním výtvarném životě 50. a 60. let jak domácí, tak i zahraniční provenience.
MILAN BLAHYNKA
Bývaly doby, kdy nakladatelství zakládající si na svém jménu a pověsti, dávaly k Novému roku svým spolupracovníkům, přátelům, autorům diáře. Dochovaly se tlusté kapesní diáře v jemné kůži, do nichž si Nezval každodenně, byť zpravidla jen v prvních měsících a během cest zapisoval své sny a skutky; v jeho pozůstalosti jsou to prameny k poznání jeho života a díla z nejspolehlivějších.
LUBOMÍR MAN
Eurokomisařka Věra Jourová často mluví o svobodných médiích (nejčerstvěji v pořadu Evropské problémy nejen s energiemi) a o potřebě tato svobodná média podporovat. Člověk poslouchá, jak jí ten termín samozřejmě a volně splývá ze rtů, a ptá se, jaká média to má komisařka vlastně na mysli? A když ji poslouchá dál, pochopí, že má na mysli všechna česká i všechna západní oficiální média, hovořící, jak víme, jedním hlasem. Hlasem Washingtonu a Bruselu o tom, že ďábel sídlí v Moskvě, případně i v Pekingu, duch božský se vznáší jen nad metropolemi Západu, a hlásat cokoli mimo tuto představu je omyl a poklesek, ne-li dokonce cosi horšího.
JAKUB STEIN
– Taky jim, pane Kohn, volal náš hysterický bývalý kamarád eR?, neudržel se už na schodech kavárny (byla to Louvre, nebo nebyla) zvědavý pan Roubíček.
FRANTIŠEK DOSTÁL
Navyšuje se počet lidí, co překypují vědomostmi a rovněž vědí, kdo vše špatné okolo nás zavinil. V čase předvolebním za vše mohla tehdejší vláda, a proto se po volbách smontuje nová a určitě lepší. Jenže člověk najednou začíná rozpoznávat, že i na tu novou se po pár týdnech začne také láteřit, protože ani ta nebude bez chyb a omylů. K umenšení chyb nepomohou ani lidé na nově vzniklých postech, co slibovali na reklamních cedulích, že zemi ze všeho špatného vyvedou.
VLADIMÍR PŘIBSKÝ
Vašek si zapálil další, dnes už jistě třicátou cigaretu. Vyfoukl modrý dým ke stropu, který tady, na jevišti Laterny magiky, plaval v nekonečnu jako nebesa.
LUBOMÍR BROŽEK
Jsou básníci, kteří svou Múzu hledají celý život, a když ji najdou, pečují o ni jako o nalezené dítě, které je třeba hýčkat a s láskou vychovávat ke svému obrazu. To však není opravdová Múza, ale jenom projekce básníkova ega. Skutečná Múza se nehledá, ale s básníkem rodí a umírá. Taková je i Múza Jiřího Žáčka. Byla s ním v kolébce, pila s ním mateřské mléko. Zráli spolu, dospívali, dotýkali se prostých věcí a tím dotykem měnili všednost v zázrak stvoření. Ano, život, i díky básníkovi a jeho Múze, je zázračný, neboť neopakovatelný, jedinečný jako sám čas, to jediné, co máme, pomíjivý záblesk věčnosti.
JIŘÍ JÍROVEC
Tom Paxton (patrně americký rusofil) se v písni „Co ses dnes naučil ve škole, můj synku“ dopustil odporné ironizace války: „Naučili jsme se, že jsme měli velké války, a že se i my jednou dostaneme příležitost v nějaké bojovat.“
PAVEL AUGUSTIN
Unavené kadeře,
šedá barva smáčí,
poslední dveře otvíráš,
trnitou cestou kráčíš.
KAREL ŘEHÁK
Údolní nádrž
Vlnka laská vlnkou hravou.
Ctitelé vodních sportů
i rybáři vědí,
že čas je jim náležitě vyměřen.