FRANTIŠEK DOSTÁL

Moje klukovské oči kdysi dávno hltaly knížku, v níž tvorové pod názvem trifidi měli způsobit zkázu světa. V nejžhavější současnosti jich už nebude třeba. Není totiž na světě síly, která by dokázala probudit a zalomcovat společností, aby ta se vzepřela blížícímu se zničení sebe sama, včetně místa svého žití.

Již delší dobu se vedou všelijaké řeči ohledně přicházejícího i odcházejícího času. Dostavil se také podivný bacil pod názvem koronavirus. Jenže málokdo si uvědomuje, že zmíněný virus je pouze jediný z blížících se malérů. Problémů, co ničí svět je mnohem víc a jejich počet se navyšuje. Člověk zírající na všelijaké obrazovky a mající na uchu přilepený mobil, je nevnímá. Nakonec si ani příliš nevšímá, že dokonce i agresivita naší mladé generace je čím dál častěji ke spatření. Přibývá států, kde davy lidí protestují a ničí vše, co je okolo nich. Jejich vladaři a podnikatelé zřejmě také cosi rozkradli a lidé pak nemají co do úst. Tahle realita je ale přivádí i na pole zločinu. Takže rozbíjení výloh obchodů, zapalování aut, je jen nepatrným doplňkem. V Americe dokonce již za denního světla gangy vtrhávají do obchodů a berou si, co se jim zlíbí. Únosy malých černoušků, aby někdo za ně zaplatil výkupné, je také jedním z mnoha dalších příkladů, jak si počínají tvorové, co se nazývají lidé.

Navyšuje se počet ubytovacích zařízení, spíše lágrů, ve kterých ubývá možností k přežití. Vytrácí se poklid dalších lidských bytostí, co touží na mořské pláži najít klid. Ostatně i mořská voda je jedním z pohřebišť lidí, co si přejí pobývat v zemích, kde existuje zatím možnost sehnat si cosi k snědku. Možná i zaměstnání.

V některých velkých městech již lidé nemohou otvírat okna u svých domů, neboť ne každý člověk by ten čerstvý vzduch z venku udýchal. Ten by pro prach nebyl příliš cítit. Prostě práší se tolik, že by člověk nespatřil chodník na druhé straně ulice.

O mnoho hektarů lesního porostu se na zemském povrchu postaraly dlouhodobé požáry. Ostatně požár vesnické chalupy značně převyšují ohně rozsáhlých hal a skladišť, co stály na místě orné půdy. Požár skladiště s drogistickým zbožím rovněž přidá cosi nehezkého do ovzduší, co ubližuje lidským plícím. Některou mořskou zátoku nelze zase spatřit pod nánosem plastových odpadků. Nakonec i mnohá místa v tuzemsku, včetně řeky Tisé, jsou jedním z důkazů.

Radioaktivní odpad nelze pořád ukládat jen do špižírny a nové bloky jaderných elektráren budou přibývat. Jen aby se pro ně našlo vhodné místo, stejně jako pro nová parkoviště automobilů. Betonu se v naší krajině zřejmě nedostává, a přitom kůrovec upozornil na nové možnosti. Navíc je potřebné posílit turistický ruch, aby se našly peníze na další betonování krajiny, a stavební firmy budou uspokojené, i když se později na velkých domech objeví nápis „K pronájmu“. Národní parky by také mohly něco ubrat ze svých ploch, neboť i milovníků kol přibývá a jejich uživatelé nechtějí pořád jezdit jen tam, kde je to zakázáno.

Že by přibývající problémy mohlo umenšit pozorování obrazovek počítačů? Na první pohled to tak vypadá, jenže jejich obsluhovatelé zřejmě necítí, že je třeba rovněž řemeslníků, co by opravili cosi prasklého, anebo ošetřili kravičky ve stáji.

Dalším příspěvkem k ukončení žití a světa jsou přesuny a útěky lidí ze zemí, kde po sobě lidé střílejí a vraždí se navzájem pod záštitou všelijakých náboženství. Přitom se města okolo nich proměňují v ruiny, v nichž se lidem asi dobře nežije. V těch městech žily i tisíce obyvatel. Samozřejmě, že mnohým z nich se znelíbilo střílení a poznali hladovění, a tak se touží přeplavit se jinam a překročit kdesi hranice, za kterými očekávají blahobyt. Tito lidé si přejí usadit se tam, kde dosud existuje zdánlivý poklid. V těchto zemích se lidé naučili pracovat, avšak podle přání migrantů se o ně musíme postarat. Hezky se to rozkazuje, ale dosud neznámé problémy začínají narůstat. Vědci již dokonce v 70. letech představili svoji vizi budoucnosti. V závěru 21. století prý hrozí konec žití i těch, co se dosud nenarodili. Slovo apokalypsa má být častěji vyslovováno.

K žití je potřebná voda. Nějak jí na zemi ubývá a v potocích teče pomalu. Ovšem množí se případy, kdy poněkud zakalená voda proudí mnohem rychleji a smete vše, co se jí postaví do cesty. Třeba i celá města. Přeživšímu člověku nezbývá, než zase umést bláto, postavit nové obydlí a možná navštívit hřbitov, na němž odpočívají jeho nejbližší.

Vše vyznívá jako nějaký sci-fi příběh, ale možná brzy bude nově narozený človíček opatřen čipem, aby poslouchal a jednal tak, jak si ho někdo přeje ovládat. Když bude třeba, odešle ho kamsi do neznáma. V jedné velké zemi se začínají budovat nová sila pro jaderné rakety a přitom mnozí tam žijící lidé by se rádi najedli. Tušení a předpovědi vědců se nějak přibližují pravdě, anebo si lidé dají ještě říct?