BŘETISLAV KOTYZA
Vladimíru Holanovi
Chtěl jsi říct když
- ptala se tě mladá dívka
co je poezie
že ten kdo nemá co by daroval
musí zpívat –
Co říci dívce když ona
ví co je poezie
a já stále hledám
pro plnost jejího boku
jména ze žaltáře
Když ona
tuší jak chtěl bych s ní spát
a jen písní smím
milovat
Zase mi kdosi
Zase mi kdosi za mými zády
drátuje nebe do balíků
za spěšnou poštou zásilek bez adresy
vidím stát zástupy dychtivých kujebáků
Ať ve znaku hvězda bílá
rudá či žlutá anebo nic
ať kříž
půlměsíc naštorc
či totem s klikyháky –
Je to vždy kosa smrtky
je to vždy malá domů
je to vždy k pozvracení
Žalm první
Kdo stvořil genetickou spirálu
architektury člověka?
Kdo jednou provždy řekl nám
že prach jsme
a v prach nás kdykoliv obrátí
Kdo zůstavil žertem snad
panoptikum lidské společnosti
k podobě své
či k podobě andělů padlých po Kreku
Kdo vložil Šém rozumu
do prázdného důlku kdes
mezi hýžděmi
Kdo vdechl do hlíny
tajemství myšlenky trojjediné
Loupit Násilnit Zabíjet
Podříznout tělo i ducha
pod fanglí ztopořenou
sobě ku prospěchu
pod hymnou sta jazyků –
Na tvém hrobě Já posedlý tančím
tvé děti Já zahubím obojkem otroků
tvou ženu Já bezvěrče
nechtěj vědět
A znova snít o čemkoliv
znova nabízet a přijmout
ruku podanou lidskou dlaň
A vyrvat z tlamy žraloka
posvátný Boží zub
Krajina
Jablíčka jablka ptáci v povětří
a dýchání
dýchání pospolu
Krajiny znamení mělkostí brodu
bosou nohou řeky ráchání
děvčata sukénku podkasanou
až
kde bílá s růžovou
splývání
A krev
vlčích máků krev
všudypřítomná
Skica
Všechny časoměrné strojky
přesýpací písky nanosekund
nejsou vždy stejného výsledku cifry
v okamžiku měření oběhu Slunce
greenwichskému času
moskovskovo vremja
či zvonkohry pražské Lorety
Každý z nich podle svého plotu
záhybem pěšiny součtu množin
Jedno jen jediné kohoutí kokrhání
nabízí pokaždé znova šanci
zahlédnout skulinou
zakřiveného časoprostoru
čísi nadechnutí k výkřiku
vteřinku zaváhání
A ptáci proč
…neptají se zda smí
zobat z cizího stolu
a ptáci proč
nepřijmou ruku podanou
plného krmítka
výměnou za létání
za právo zemřít prudkostí letu
Z očí do očí mlčky
bez doteku
Déšť
Prší
prší a déšť s větrem
svlékají stromy v nahotu
ale není zde chlapce co toužil by
deštěm osleplý
zavzlykat nepřestávej
prosím nepřestávej
nikdy se nedosytím panenských jablíček
doteků větvoví
Není zde muže jenž sevřít by dokázal
míjení chvíle v prázdnotu
Není zde nikoho kdo chtěl by zapírat –
Nepřestávej
prosím nepřestávej
Dovětek
Toliko ticho žádám sobě
tišší blikání hvězd
signálů vzkazy šifrované
abecedou Morseovou
Ticho tišší mlčení hvězd
žádám sobě mzdou
andělů ztracených šepoty
toliko vzývám ozvěnou
Dřevěné loutky
Dřevěné loutky na věži orloje
dvanácte apoštolů bez pohlaví
neznají závrať touhy muže
slabost ženy
dřevěných srdcí červotoče
polibek zrady nezabolí
Třináctý řadou lámaný kolesem
třináctý řadou sám v sobě křičí
sám v sobě zajatec bez milosti
Třináctý řadou má stejnou krev
jako já krvácí
má stejné jméno
jako já nosím v průkazu totožnosti
Třináctý v řadě jsem já –
Než skřípnou dvířka na orloji
oknem třískne průvan chvíle
než naznak padnu
naznak do soukolí
Františka
Tolika těžkostí života
s kostelem na márách
neseme náručí věchýtek
já zeťák a tvůj syn
- aby tej války nikdá už nebylo –
slyším tě modlit se bez přestání
Františko Březíková
Třiatřicet kroků k černému autu
službou splácíme dluh
já zeťák a tvůj syn
Hej
Hej Slované
křičím k ochraptění
odpověď duní ozvěnou
Tady Tady Tady
Budeš-li sám mezi lidmi
zavolej
jsme hlínou všude tam
všude tady
všude s tebou
Srostlí dojednoť
Omšelý
Omšelý hábit odkládá zima
ptáci se hašteří k hnízdění
mne dlaně žhnou krví
srdce zebe
ku smrti mládnu
stárnu k početí
Já vínem samotu opíjím
veprostřed třeštění
Osmnáct řádků Janu Skácelovi
Co víc může si přát básník
do bronzu odléván
kapkami do vody
a veršem
kaluží
capají děti třísní holubi
Co přeje si muž s berlemi
gravitací těla svého
čtyřnohý pták nevzlétne
náměstím Svobody
Co můžu si přát
spřízněný s dětmi
s holuby
básníkem Janem z Brna
záměnou sebe s kýmkoliv
Osmnáct řádků vráceno kašně
penízkem přes rameno
mincí do vody
Proti zdi
Čůral jsem proti zdi
až k první krvi chlístal moč
čekali zpovzdálí kamenní voyeuři
poslední kapkou až uskřípnu zip
až dokončím výstup Pierota
zda vepíši sloku
zda vzepnu se a překročím stín
počůraných bot