JAKUB STEIN
– Jak jsou na tom, pane Kohn, taky nevěděj, optal se pan Roubíček, jako by už stoupali po schodišti slavné kavárny Louvre, kam rád chodil (nikoli sám) sám Einstein – taky si nic nepamatují, jak to bývalo před covidem?
– Jak jinak, já si už nevzpomínám, krom na dětství pořádně na nic. Co maj na mysli?
– Taky jim teď kdekdo psal, že jim přeje do nového roku štěstíčko a zdravíčko?
– Jak by ne, je tom snad něco špatnýho? Nikdo přece nepřeje nikomu opak. Teda třeba nepřeje, ale to nenapíše, to napsat nejde…
– Špatnýho na popřání zdraví a štěstí není nic, ale povážou, zdravíčko a štěstíčko?
– A ták! Jim nejdou pod nos ty zdrobnělinky. S těma je odjakživa potíž.
– Právě. Pamatujou, jak stará Vodičková, kerá se odívala jako za mlada, honívala vodu?
– Japane, o starým Vodičkovi se říkalo, že honí vodku. Ale tadleta zdravíčka a štěstíčka, to je podle mýho jiná, ta sou na důkaz, že dou od srdce, ne-li?
– Asi si to tak hodní lidí gratulanti taky myslej. Ale je na podiv, že, jak mi to připadá, ještě loni se tak nepřávalo; že je to zkrátka až letošní inovace.
– A to v čem?
– No v čem. Když lidi slyšej, čtou a pomyslej na to, co nás v roce dvacet dva čeká a co se na nás chystá, nepřišlo by jim divný a marný přát zdraví a štěstí?
– Na ja, přát něco tak velikýho, jako je zdraví, to by byl úplný nesmysl. To můžou jen učiněný slibotechny u vesla. Kerý nemyslej na omikron.
– Možná myslej, ale ještě víc myslej, že je lepší se na omikron vymluvit až potom. Vědí: zlatý omikron!
– Naštěstí se ví, kerá bije, a znaj to, pane Khon, ony se ty zdrobnělinky přepevné koalici…
– to věru zatím není žádná koalička! I když, pravda, pirátičkové sou už zdrobnělí…
– … prostě koalici se vlastně velice hodí, v tomle zmenšování se nejeví jako úplné neštěstí, ale jenom jako malé neštěstíčko pro naši zem.
– Taky možná její šerifové…
– šerifejíčkové…
– … sázej už ne na ohromné vítězství v příštích volbách…
– za čtyři roky? Co když to bude hodně menší obdobíčko?
– … právě, ať za štyry, ať jen za tolar, radost by jim udělalo i nepatrné vítězstvíčko.
– No, necháme to na lidech.
– Maj pravdu, na chvilku před volbama bylo možné z nich udělat pitomé lidičky, jací naletí na krásné řečičky, ale nakonec šmytec, nakonec naštěstí nebývají žádní blbečci.
– Maj recht, dem na pořádný kafe, ne na kafíčko hihňavých fiflen.