MILAN BLAHYNKA

Jestliže se lidstvo zbláznilo a během století a pár let vyčerpalo ze své planety úžasné energetické zásoby, které se tam ukládaly po miliony let, jestliže propadlo obrovskému svodu dopřát si pocitu panství nad časem, dopřát si opojenosti z desaterého a pak i víc než sterého násobku přirozené maximální rychlosti pohybu svých jedinců, jestliže natolik zpyšnělo, protože se umí pohybovat po zemi mnohem rychleji než gepard, vznáší se nad ní výše a rychleji než i nejpozoruhodnější ptáci, a tak velice se cítí sebejisto, že sice s obavami hledí do budoucna, ale není s to vzdát se v zájmu své budoucnosti rozkoše ze svého dočasného pochybného vítězství nad přírodou a rozumem, nelze zazlívat nikomu, ani těm, co disponují miliardami, ani těm, co bydlí v primitivní chatrči nebo jsou zcela bez domova, že touží a sní. Ti mohovití o letech do vesmíru, ti na dně aspoň po vehiklu, který by je poslouchal a vyvezl z bídy, popovznesl mezi ty šťastnější.

Integrální součástí tohoto toužícího lidstva plného iluzí jsou i dalekozorní básníci a jasnozřiví malíři. Ani oni nejsou imunní svodům netoliko erotickým, právě naopak, vrhají se s vervní odvahou do dobrodružství, do neznáma, i když vědí o nebezpečí. A to je paradox jejich díla. Ctí staré, fascinuje je nové. Nejsou soudci své doby, jsou jejím zvětšujícím zrcadlem, sdílejíce její tužby – a je na adresátovi, co z jejich díla pochopí, přijme, vyvodí.

Dávno pradávno se básník ateista Karel Sýs modlil ve slokách Vzlétej touho: „Můj bože pusť nás přes hory / ať nespadneme na rohy / A hlídej každou kapinku / náladového benzínku.“

To se ví, jako básníci odjakživa, nikdy nebyl proti vínu, ale neméně ho opájela vůně vytěžená z hlubin země a stejně jako malíř jeho krevní skupiny Kamil Lhoták byl blázen do prvních aut a letadel, původně netransportujících po zemi a neshazujících na zemi rány a smrt. Tak vznikla z radosti nad vynálezy ještě před jejich zneužitím knížka Nadechni se a leť.

Opojení z kapinek (ne z mamutích a přídavných nádrží bombardovacích letadel) benzínu nevyprchalo. Připomněla to dvě vydání Deníku pod kapotou (2017 a 2018, napsaného „nad obrazy Kamila Lhotáka“, a nyní dvacet dvojverší v knize nepatrně zkráceného formátu A4 AUTOMOBILY Vojtěcha Kolaříka a Karla Sýse (Jan Weber-GSW, výtvarná řešení / a grafická úprava Jaroslav Turek a Jan Weber, Praha 2021, 40 s.).

K jednomu Kolaříkovu obrazu z více než dvojnásobku distich, k obrazu motocyklisty či automobilisty u starobylé benzinové pumpy Sýs připomíná Lhotáka a také své benzinové opojení: „Vidím cosi jako Lhotákovu krajinu!“ / „Nepřepil ses krapet benzínu?“

Proud veršů začíná verši k obrazu dvojice v kabrioletu firmy Laurin a Klement („pasují k sobě jak voda a cement“ rýmuje Sýs k jinému obrazu firmy na ujištění její solidnosti) míjejícím psíka: „Pán je spokojen, dámě se točí hlava, / balón si poletuje, pejsek poštěkává“. K obrazu náklaďáku se sudy piva a s posádkou hrdě pózující před ním u hostince Sýs glosuje: „Je odpradávna známo přec, / že za cílovou páskou leží hostinec.“

Přirozeně nechybí pichlavý humor. Na dvojobraze garáže hasičského sboru Černošice, zavřeného na petlici, a hasičského auta s vykutáleným řidičem se Sýs směje (a to už střílí do dneška): „V Černošicích že hoří? / Hasičský sbor je na výletě v Tichomoří!“

Obraz dvou osobních vozů jasně z dvacátých let s posádkami postávajícími u nich pod páskou Rallye Monte Carlo Controle komentuje Sýs moudře s trvalým poznáním: „Všude číhají kontroloři, / na suchu, ve vzduchu i v moři.“

A pak už nechybí ani evidentně shovívavý odstup: k obrazům vozů slavné značky: „S větry o závod v Bugatti…“ / Jen si nenadělej do gatí!“ Pak na účet jiné závodní proslulosti: „Z řetězu utržený Jaguár / neúprosně zatne do krajiny spár.“ To je už na cenu od nějakého ekologického neziskového sdružení, ne? Pak i trocha nostalgie: „Nedozrálé mládí vábí motorový sex, / důchodce má radši Velorex.“ A na samém konci: „Mařenko, hurá na Petřin! / „Jeníku, já radši do peřin.“

Sýsova v posledních letech rozvíjená záliba v básních-dvojverších (jen do závorky patří údaj, že Sýsova dvojverší ke Kolaříkovu Brueghelovi-Brueghelovu Kolaříkovi jsou v obou vydáních – z nich druhé, rozšířené, je označeno jako první, zatímco pokud jde o text, je to reedice) nalézá v této knížce nové možnosti: ideální způsob významuplného lakonického dialogu.

Přísloví praví: Nemusí pršet, stačí, když krápe. Někdy jsou kapičky víc než i průtrž mračen. Jak kdy. V Sýsově moci je obojí.