MARIE VESELÁ
Začátkem února v roce 2017 jsme se v Brně rozloučili s ing. Bohumírem Pospíšilem – básníkem. Mám v ruce útlou sbírku Plaňavy. Vydal ji v roce 1995. Vždy byl velmi pilným básníkem, zamilovaným do svého kraje okolo Hulína a do řeky Rusavy. Takový zvláštní název si vymyslel, proč asi?
V předmluvě hovoří o prastarém názvu jednoho z hulínských honů na levém břehu výše zmíněné řeky. Náš Bohouš byl okouzlen natolik, že snad není jediné básně, kde by se nevyznával z této lásky. Haná, se svou krásou, byla kromě jeho ženy Helenky jeho věčnou inspirací. Odešel před pěti lety. Jeho Helenka nás opustila tiše a nenápadně loňského roku. Celý život v ní měl oporu, pomáhala mu s korekturami vždy svým neokázalým a skromným způsobem. Ty čtyři roky bez něho byly pro ni jistě těžké. Často vzpomínal na krásné chvíle ve Valově mlýně – odtud asi bral hezká přirovnání a metafory. Byl srozumitelný a jeho vzpomínání na mladá léta a na setkání s Jiřím Karáskem ze Lvovic jsem nikdy nezapomněla.
Až půjdete po břehu řeky Rusavy, dívejte se pozorně, možná ho potkáte, možná, proměněn v motýla, se radostně vítá s lučními květy.
Na závěr snad ještě informace. Na knihovně v Hulíně se nachází jeho pamětní deska, kterou tam nechala umístit s jeho přáteli jeho žena Helenka.