MILAN BLAHYNKA

Už tři různí známí a přátelé mi poslali – prý k zamyšlení – text nadepsaný Šokující omluva Milana Kundery. Je to elaborát skutečně šokující, ale jinak, než její písař zamýšlel. Podle něho Milan Kundera lituje, že se „jako aktivista v disentu podílel na kolapsu bývalých hospodářských a politických systémů ve východní Evropě“, že „jako součást československého disentu slepě pomáhal zavést principy takzvaných individualistických lidských práv“ a že „pomohl zničit socialistické systémy“. Za to se nyní údajně omlouvá: „Zvláště se chci omluvit mé šestileté vnučce, která bude v budoucnu platit krutou cenu za mé bývalé chybné kroky.“

Kolující elaborát šokuje už tím, že Milanu Kunderovi přisuzuje vnučku; neví, co vědí jeho všichni životopisci: že žádné děti nemá.

Šokuje označením Kundery za „aktivistu v disentu“, ačkoli se obecně ví, že jím nebyl a disentu se stranil, stejně jako se stranil jakékoli podpory oficiální (ne)kulturní linie a praktik byrokratického socialismu a byl za to podezříván, nenáviděn a skandalizován na obou stranách.

Šokuje, že podobně jako omezenci na obou stranách není s to (nebo nechce) pochopit, že autor neodpovídá za svévolné, ideologicky zjednodušující politické interpretace jeho díla, které zobrazuje svět nikoli jako jednoduše pochopitelný. Kundera právě tak „pomohl zničit socialistické systémy“, jako byli Vrchlický a Bezruč prohlašováni úslužnými protektorátními kolaboranty za antisemity.

Šokuje neuvěřitelně nízkou jazykovou úrovní, jakou je psána celá údajná Omluva, rozvlekle a toporně poučující o rozdílu kapitalismu a socialismu ve věci globálního kolapsu životního prostředí; tak ubožácky by o přednostech socialismu nepojednal ani nejposlednější lektor VUMLu, Večerní univerzity marxismu-leninismu, v nejzapadlejším okrese.

Šokuje, že pisatel Omluvy zřejmě není s to rozpoznat ani nejnápadnější stylistické rysy Kunderova esejistického stylu, natož aby se je snažil napodobit. Kdo kdy četl jakýkoli text Milana Kundery, nemůže připustit, že by Kundera byl s to napsat „systém, schovávající se za jménem demokracie“ nebo „bude v budoucnu“ (plevelný pleonasmus) anebo „nyní uznávám, že zásady lidských práv by neměly být odděleny od přírodních práv a globální ekologie“ (mimochodem: co jsou to „přírodní práva“?).

Šokuje, jak si pachatel pošetilého podvrhu neuvědomuje, že se jak vejce vejci podobá těm kazatelům morálky, kteří vytrvale žádali a požadují po Milanu Kunderovi, aby se omluvil za to, co neudělal a ani nemohl udělat. Autor Omluvy takové mravokárce vlastně pilně zahanbuje: nejenže omluvu od něho očekává, ale sám ji za něho vyrobí.

I falzifikátorství je umění a i ono upadá. Asi bych měl doplnit název své glosy. Podvržená Omluva není k zamyšlení; je k zasmání i k pláči.