MILAN BLAHYNKA
Prostřednictvím redakce se na mne obrátil čtenář LUKu p. PhDr. Oldřich Benda s přáním, abych mu a případně i do novin napsal o sestře Karla Havlíčka Borovského Janě, jejíž hrob objevil na starém bechyňském hřbitově. V literatuře o KHB se o ní nikde nedočetl. Není divu, literární historie se zpravidla nezajímá o sourozence ani u nejslavnějších autorů, pokud se neví o jejich významu pro život a dílo tvůrce. Zdá se, že právě to je případ Havlíčkovy sestry.
Čtenář přiložil prázdnou ofrankovanou obálku na odpověď i jen částečně čitelné snímky náhrobku Jany Pujmanové, rozené Havlíčkové (1832-1913), nenapsal však svou zpáteční adresu, takže mu nemohu soukromě odepsat. Protože však podobně jako on mám za to, že i čtenáře LUKu by snad mohlo zajímat, jak si KHB rozuměl se sestrou a jaké byly její osudy, a protože literatura 19. století není můj obor, nahlédl jsem se do Lexikonu české literatury, našel v něm záznam v rubrice korespondence, že KHB psal sestře v letech 1843 a 1845, a to bylo publikováno v minulém století v novinách. Co psal v letech 1843 a 1845, vyšlo v Lidových novinách 29/6 1935, co (něco jiného?) 1843 z Moskvy v Obraně lidu 25/8 1957. Studovna starých novin v olomoucké vědecké knihovně je nyní žel v rekonstrukci, a tak jsem měl za to, že budu moci zkusit z těch listů a případně z komentářů vydavatelů k nim vyčíst – možná až bůhvíkdy – o sestře KHB něco relevantního.
Naštěstí na Vysočině a jejími osobnostmi žije můj přítel dr. Ivo Havlík, který je jedna ruka s archiváři a muzejníky v kraji, a díky jejich upozornění jsem sáhl po Deseti generacích havlíčkovských (MNV Havlíčkův Brod 1946), o nichž jsem se domníval, že jde o pokolení ctitelů KHB. Lepší než domnívat se a mýlit, je nelenit, zajít do knihovny a dovědět se, že Jiří Karel Brotánek svými Deseti generacemi Havlíčkovskými (psal velké H) velice podrobně a málo přehledně sepsal Genografickou studii o rodině KHB a rodech krevně spřízněných. Z ní se dovídáme o sestře KHB základní data.
Až nyní si uvědomuji, co mě mělo trknout už na snímku pomníku na jejím bechyňském hrobě: ta sestra byla o jedenáct let mladší než KHB, který tedy psal v letech 1843 a 1845 dvanáctileté a čtrnáctileté. Brotánek žel neuvádí, kdy se Johanna Havlíčková provdala za brodského kupce Jana Pujmana a kdy si počeštila jméno na Jana, zato její manželství má za nešťastné: první její dcera Marie „zem. malá“, druhou, Pavlu (1963-1942), vychovávala sama, protože její muž Jan, „dopustiv se urážky císaře ve veřejné místnosti, prchl před zatčením do Ameriky, kde zemřel 13/4 1878“. Dcera Pavla se provdala za vlasteneckého učitele Arnošta Chleboráda (1859-1941), osvětového pracovníka a překladatele z ruštiny.
Jiří Karel Brotánek otiskl ve své knize i snímek Havlíčkovy sestry, který přetiskujeme.
Je pravděpodobné, že v některých rodinách se pamatují na Havlíčkovu sestru Janu, křtěnou Johannu, provdanou Pujmanovou, a rádi se podělí o to, co o ní vědí. Budu vděčen, pokud do redakce LUKu napíší a bude možno doplnit portrét ženy z vlasteneckého rodu KHB. Přiznám se, že mě zajímá, nestala-li se vzdálenou příbuznou Marie Pujmanové, o níž jsem dávno pradávno psal monografii a na existenci Jany Pujmanové tehdy nenarazil.