VĚRA BERANOVÁ
V 60. letech ve velké míře zprostředkovával kontakty se zahraničím, a to především z hlediska kulturně-společenského, literární teoretik a historik Mojmír Grygar.
Narodil se v roce 1928 v Babíné na Slovensku.
Studoval literární vědu a estetiku na Filosofické fakultě UK u Jana Mukařovského, byl jeho asistentem. Pracoval v Ústavu pro českou literaturu ČSAV, letech 1969–1971 působil jako hostující profesor Slovanského semináře univerzity v Amsterdamu a na této univerzitě v následujících letech založil pracoviště věnující se bohemistice.
V 60. letech publikoval v řadě periodik, jako například v Kulturní politice, Novém životě, Plameni, Literárních listech, Romboidu, Hostu do domu, Listů, Estetice a v jiných.V roce 1961 mu vyšla studie Umění reportáže. Podílel se na Slovníku českých spisovatelů, 1964.
Dále vydal: Umění a kritika 1961, Jak číst poezii 1963, O poslání a možnostech moderního umění 1964, Problémy literárnej avantgardy Bratislava 1968, Československé přednášky pro 6. mezinárodní sjezd slavistů v Praze 1968, redigoval: M. Kudeříková: Zlomky života 1961. Velkým přínosem pro pochopení dalšího vývoje strukturalismu byly jeho Pařížské rozhovory o strukturalismu (sb. rozhovorů z čas. Les Lettres francaises, 1969,
Mezi autory, jejichž velmi bohatá a různorodá tvorba je překládaná do mnoha světových jazyků, patří bezesporu Ivan Klíma, spisovatel a dramatik.
Narodil se v roce 1931, v roce 1956 absolvoval Filosofickou Fakultu UK.
Působil jako redaktor v nakladatelství Československý spisovatel.
V roce 1969 odjel do USA, kde působil jako hostující profesor na Michiganské universitě. V 60. letech přispíval do periodik, Květy, Plamen, Orientace, Literární noviny, Literární listy Je autorem řady dramat, reportáží, próz, esejů. V 60. letech publikoval například Hodina ticha, Klára a dva páni. V roce 1969 Loď jménem naděje. Z dramat to byla například Mistr 1967, Cukrárna Miriam 1968, Porota 1968, Ženich pro Marcelu 1969 a řada dalších.
V 60. letech patřil mezi mladé nadějné literární teoretiky a historiky Milan Blahynka. Narodil se v roce 1933, studoval na filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci češtinu a estetiku, ukončil v roce 1956 diplomovou prací o Vítězslavu Nezvalovi.
Působil jako pracovník knihovny, středoškolský a vysokoškolský pedagog, v letech 1963–1989 v Ústavu české literatury Československé akademie věd.
Do konce 60. let publikoval řadu textů, jako například: Marie Pujmanová (1961), Jak rozumět próze (1968), Nezval dramatik (1972), Rukověť dějin literatury pro 4. ročník středních škol (1972) – se Štěpánem Vlašínem a Hanou Hrzalovou.
Velmi aktivně publikoval v periodikách, kde soustavně sledoval současnou (tedy v 60. letech) literární produkci. Například v Kulturní tvorbě analyzoval jedinečnou poetiku Semaforu, také publikoval v České literatuře 13/1965 Nezvalovou dramatickou tvorbu.
K osobnostem, které hluboce zasáhly nejen do kulturního života, ale i obecně společenského dění, patří bezesporu Zdeněk Mahler (1928 – 2017). Reagoval na aktuální problémy své doby, ne však prvoplánově, jako spisovatel, scénárista, publicista, muzikolog.
Ukončil Filosofickou fakultu UK v roce 1952, byl redaktorem v Československém rozhlase spolu s L. Aškenazym, A. Lustigem, O. Pavlem, K. Kynclem.
Byl dramaturgem Laterny magiky, podílel se na přípravě československé účasti na výstavě Expo 58 v Bruselu.
Spolupracoval jako scénárista s O. Krejčou, J. Kačerem, J. Schmidtem. Je autorem řady televizních, filmových, rozhlasových scénářů. V 60. letech to jsou například Den sedmý, osmá noc (1969), Flirt se slečnou Stříbrnou (1968), Nebeští jezdci (1968), Co nikdy nepochopím (1968). Spolupracoval na přípravě filmu Svatba jako řemen (1967).
Připravoval také vzdělávací pořady, jako například Hledání ztraceného věku (1965) a další.
Podílel se i na zahraničních projektech, jako byl film Miloše Formana Amadeus a další.
V pozdějších letech se také zapojoval do diskusí zabývajících se otázkami kulturního dědictví, například o vlastnictví pražské katedrály sv. Víta.