FRANTIŠEK UHER

Lenka Bittová je básnířkou dynamické mysli, prostá jakékoli načechrané okázalosti, jakéhokoli dekorativního dogmatismu. Ve své poezii nehledá zlatou střední cestu tam, kde žádná nevede. Jako kdyby šla nikoli pohodlnou, ale rozlehlou lučinou.

Jde o poezii čistou jako čerstvě napadnuvší sníh, prosluněnou jako srpen, o poezii v níž bleskům rostou kořeny a kameny rozkvétají.

Prvotinu NÁVRATY (vyd. Galén, 2022, 100 str.) koncipuje přísně účelným způsobem. Věcně zobrazuje všední i sváteční dny.

Ukázky z její tvorby pozorní čtenáři znají z drobných příležitostných prezentací a autorčino jméno jim utkvělo v paměti.

Do literárního světa vykročila ve věku zralých malin, s náručí plnou životních zkušeností, vyzbrojena nadhledem, střízlivým přístupem k lidským sounáležitostem i citlivému splývání s objevovanou přírodou.

V posledním verši sbírky – Plaveme už docela dlouho – není ani stopa pozérství, je to neokázalá, ale naveskrz účelná třešnička na dortu.

V našich životech jsou hluchá místa, s nimiž se prostě musíme vypořádat. Bittová našla přesnou definici: Pošta pro mrtvé / chodí denně / za pět minut dvanáct…

Její verše jsou protkány bohatým vějířem metafor, které patří k základním stavebním kamenům, aniž by výrazněji čeřily hladinu. Nikde není slovo navíc, nikde žádné neschází.

Za všechno mluví verše chtěla bych jednou / vrátit i to, co /nedlužím.

Celou sbírkou se jako barevná nitka táhne nenápadně se podsouvající pocit, že náhle není / s čím bojovat.Pocit, jemuž je nutno čelit.

Někde až docela u dna veršů Lenky Bittové vězí stesk napřený k jihu, nikoli póza, výlučně niterná glosa, formovaná souladem mnohých poznání, nápadů a inspirací. I v nejlepších sbírkách často uvízne čtenáři v paměti jeden verš, jedna drobná perla.

Poslední citát uzavírá báseň Naproti proudu. Básnířka svou tvorbou rozhodně nepluje pohodlně po proudu, nevzpouzí se, nechce mu čelit, pouze mu odhodlaně čelí. A vězme, pokud čteme chtěla bych někomu / tak krásně chybět, chyběl by současné české poezii její hlas.

Sbírka Návraty nesporně představuje příslib. Nepominutelnou stálici.

Nezbývá, než se těšit na básnířčinu další tvorbu.