IVO FENCL

„Pro mě je Praha tajemný přízrak. Už jako malý kluk jsem se pohyboval po Starém Městě, ač jsem tam nebydlil, a hledal jsem zákoutí. Ta mě inspirovala.“

Tak vyprávěl o svém životě Jaroslav Foglar (1907–1999) a nová kniha Město jako přízrak niterný vliv Prahy dokládá i mnoha fotografiemi, které autoři srovnali s pasážemi foglarovek a přetištěnými sekvencemi seriálu Rychlé šípy.

Unie českých spisovatelů srdečně zve své členy i příznivce na slavnostní

vyhlášení Cen UČS

za rok 2022.

Předání cen se uskuteční v pátek 4. listopadu 2022 v 17 hodin ve Slovenském domě, Praha 1, Soukenická 3.

MILAN BLAHYNKA

Z literární pozůstalosti člena francouzského Patafyzického kolegia, jímž se 25. září 1965 stal Albert Marenčin s titulem Regent ubudoxologie pro Slovensko a přilehlé oblasti, vyšla teď kniha ĽUDSKÁ TOTALITA, Zápisky-myšlienky-úvahy 1996-2017 (Marenčin PT, spol s r. o., Bratislava 2022, 144 s. + 16 nečíslovaných s. faksimile autorova rukopisu, další 4 strany toho rukopisu na přídeští; obálka Marenčin Media, grafická úprava Katarína Marenčinová, jazyková úprava Zuzana Šmatláková). Na frontispisu poděkování „Gaby Albrecht Žiakovej za pomoc pri príprave tejto knihy“. Příprava to byla i při zdánlivě dobře čitelném autorově rukopisu náročná, a tak není divu, že k ní byla přizvána určitě nejlepší znalkyně Marenčinova slovenského i francouzského díla, badatelka působící na univerzitě v Bordeaux, kde absolvovala středoškolská a vysokoškolská studia a tam i stejně jako na Slovensku publikuje, mj. také z díla Alberta Marenčina a o něm.

FRANTIŠEK UHER

Lenka Bittová je básnířkou dynamické mysli, prostá jakékoli načechrané okázalosti, jakéhokoli dekorativního dogmatismu. Ve své poezii nehledá zlatou střední cestu tam, kde žádná nevede. Jako kdyby šla nikoli pohodlnou, ale rozlehlou lučinou.

LADISLAVA CHATEAU

Dostojevskij nemá žádné svědky, kromě oné mystické trojjedinosti v těle a duši umělce: svou tvář, svůj osud a své dílo.

Stefan Zweig

V době válek a krizí jsou i knihy oběťmi; jsou bezbranné, nikdo jim na pomoc nepřijde. Bylo tomu tak vždy, a co bylo, je tu opět. Čtenář mi jistě promine malé ohlédnutí do historie. Příkladem toho neblahého jevu byla už Naděžda Krupská, Leninova manželka. Stála v čele sovětského školství, v komisi pro vzdělávání, a nechala z knihoven vyřadit tituly, jejichž autoři stranili carskému Rusku, nebo vyjadřovali jiné postoje než revoluční.

JIŘÍ JÍROVEC

... že diplomacie jsou lárý fáry a že smlouvy jsou jen cáry. Vy nevíte co je středověk.

V+W 

Gorbačov prý řekl, že Putin ničí jeho dílo. Po Chruščevovi byl druhý sovětský vůdce, který absolutně nepochopil, že Západ (čti: USA) chce zničit Sovětský svaz, a že smlouvy a ústní sliby platí, jen pokud k takovému cíli vedou. Chruščov podlehl představě, že se s Američany může dohodnout na mírové koexistenci dvou ekonomických systémů.

JAROSLAV VÁŇA

Malá města, jako je naše, by si měla pro udržení svého statusu připomínat ty, kteří obětovali nejen svůj čas, ale i finanční prostředky a rozhodli se zveřejnit svůj pohled na zviditelnění událostí a situací, kterých si ti méně angažovaní neměli čas všimnout.

FRANTIŠEK DOSTÁL

V chodu světa se vždy někdo našel, kdo ovlivnil jiné lidi, kteří poté všichni společně skandovali všelijaká hesla. Něco kolem sebe i poškodili, neřkuli přímo rozbili. Všem těmto lidem se v jejich mozcích odehrávalo leccos jiného. Zblbnout dav, o to šlo a jde vždycky. Poté se na scéně objeví třeba i dosud neznámý a nastávající vladař. Jenže na jak dlouho? Ten samozřejmě ihned po svém zvolení vykřikuje do světa, že to, co se nějak nelíbí, zavinil jeho předchůdce. Prostě taková normálka sama sebe vychvalujícího a upozorňujícího na své kvality. Tak o sobě dává často vědět nový vůdce.

VLADIMÍR STIBOR

Už jsou tu všichni,

co tu měli být.