PETR ŽANTOVSKÝ

Alfred Fuchs (23. června 1892, Praha – 16. února 1941, Dachau) byl česko-židovský spisovatel, novinář a překladatel z němčiny.

IVAN ČERNÝ

Ale především pro fanoušky legendárního fotbalového pražského klubu je určena velkoformátová publikace v reprezentativní podobě, vydaná v těchto dnech známým nakladatelstvím především sportovní a turistické literatury Olympia.

MILAN BLAHYNKA

Do jisté míry objevná je nebo by měla být každá výstava. Přinejmenším objevuje, jak známá díla působí nově v nové situaci nebo jak se autor či tvůrčí sdružení vyvíjí od své předešlé výstavy.

JIŘÍ JÍROVEC

Následující text shrnuje jak přistupovat k informacím, jejichž šíření může mít pro naši společnost devastující ne-li smrtonosné důsledky. Je třeba upozornit, že slovo dezinformace nemá exaktní definici. Jeho význam se mění časem i okolnostmi. Známe to z minula, kdy škodlivost myšlenky závisela na momentální potřebě strany a vlády. Stejné platí i pro současnou moc. Ta musí být velmi obezřetná, protože přehorliví inkvizitoři mohou považovat za dezinformační i zdroje ze země Velkého přesatlantického bratra. Pozor na přešlapy.

RENÁTA

Milení, psal nám Olin z Prahy, na to byste nedošli, jak sa to už aj v tem senátu, jak je tam včíl ten čilý Vystrčíl, jak sa to tam hýbe. To dá rozum, dali na uvážení, to sa samo sebú rozumí, že každý slavný spolek má svoju hymnu, a tak senátor, snáď zrovna ten, co mermomocí chce sa stáť prezidentem nás šeckých, dyš už teď je prezidentem sbíračů balónkú na tenise, vyrukoval s krásným, jak tam opakujú často to slovo svého miláčka, smysluplným návrhem: Néni teď nic nad to, co každý od děckých roků zná, nad svolávačku Tluče bubeníček, tluče na buben A svolává hochy hoši poďte ven Zahrajem si na vojáky Máme flinty a bodáky Hola hola hej Nikdo nemeškej! A má to aj druhú sloku: Ať je slunko nebo mraky Zahrajem si na vojáky Hola hola hej Nikdo nemeškej!

FRANTIŠEK DOSTÁL

Žijeme v úžasných časech, kdy naprosto každý ví, co má dělat, a jak se má chovat každý člověk okolo něho. Také to umí dát někdy výrazně najevo. Ať již zvýšeným hlasem, či vzkazy třeba i za stěračem automobilu. Informace zaplavují svět a digitální technologie zahlcují volná místečka v mozkových schránkách. Doplňkem jsou i zvěsti, kolik tanků bylo někde zničeno, a o kolik domů přišli obyvatelé měst, kde lidé dávají najevo vzájemnou lásku vyprázdněnými zásobníky svých kvérů. Někdy i hladovými žaludky. Kdepak, na chytré lidi nemá ani ten nejchytřejší z nich, co tají svoji příslušnost a stav kont, které má uloženy kdesi na ostrovech za několika moři.

MIROSLAV KANTEK

Ta dáma měla pro mě kdysi jisté kouzlo,

když ve Sněmovně křičela:

Já chci taky něco říci!

VLADIMÍR STIBOR

Dotyky

Smrt

beru jako obrazy –

zeď pod nimi je vlhká,

LECH PRZECZEK

• Sdělil šéfovi, že hodlá založit ve firmě brigádu kapitalistické práce.