KAREL SÝS

Adolf Hitler prohlásil 22. února 1942: „Vyloučili jsme onu koncepci politické svobody, podle které má každý právo říkat, cokoli mu přijde do hlavy.“

Jasnozřivě předběhl svou dobu. O kolik let, to si dnes každý může spočítat. Nebo mu to spočítáme!

Čechy měl ovšem zmáknuty. 20. května 1942 se nechal slyšet:

„Správná a závazná politika jak zacházet s Čechy je nejdříve očistit zemi od nebezpečných elementů a pak jednat s Čechy s přátelským uvážením; právě jejich strach z vysídlení, který mají, vysvětluje, proč Češi v současnosti – a zejména ve válečné výrobě – pracují k naší úplné spokojenosti, přičemž dělají, co mohou pod heslem: všechno pro našeho Führera, Adolfa Hitlera.“

Nepodceňoval však českou přizpůsobivost:

„Vůči Čechům je nutná ostražitost. Jsou mazaní, aby nevzbuzovali nedůvěru svých okupantů, a jsou obdivuhodní, když hrají roli podrobených. Je pravda, že s tím mají pět století zkušeností! Viděl jsem je v činnosti ve Vídni během svého mládí. Přicházeli bez peněz a v obnošených botách do ulic města, rychle získali vídeňský přízvuk – a jednoho dne jsme byli docela překvapeni, když jsme je viděli, jak dosáhli klíčového postavení.“