Prohlášení Unie českých spisovatelů

Za 5 minut 12!
leden 2001

   Původní česká literární tvorba přešla ze stadia dlouhodobého útlumu do stavu bezprostředního existenčního ohrožení. Osud naší národní literatury je plně v rukách literárně nekvalifikovaných knižních podnikatelů, jejichž jediným kritériem pro vydání knihy je zisk. O tom ostatně dostatečně svědčí i jen letmý pohled na knihkupecké pulty, kde již celá léta chybí nové současné české romány, novely a sbírky povídek a básní. Čestné výjimky představují bezmála anonymní knížky vyhrazené zasvěcencům. Čest a sláva těm nakladatelům, kteří vydávají klasickou i moderní českou literaturu!
   Příslušní pracovníci státní administrativy, obor kultura, již deset let tvrdí jedno a to samé: na podporu vydávání knih domácích autorů stát nemá peníze. Je to stejné, jako by státní administrátoři z téhož důvodu uzavřeli Národní divadlo, Národní galerii, anebo rozdělili Českou filharmonii na jednotlivé hardrockové skupiny, které by si možná na sebe vydělaly daleko spíš.
   Na kulturu nelze jít s klackem. Svobodu kultury si nelze plést se svobodou soukromých pomst. Kultura, jejíž jedinou ctižádostí je bavit anebo šokovat snobské publikum, je kultura nemocná a vytváří si pouze svůj vlastní svět virtuálních hodnot. Jménem českých spisovatelů mohou dnes v médiích vystupovat pouze lidé, kteří získali pochybné politické ostruhy, anebo ti, co jakživi nic nenapsali, a pokud ano, pak jejich dílo zůstalo čtenářsky zcela neznámé. Čtenáři záhy pochopili, že se jim tu servírují hodnoty okoukané anebo pouze předstírané.
   Proto je třeba o svízelné situaci v české kultuře, zejména v literatuře, zahájit veřejnou diskusi.
   Tuto potřebnou diskusi otevřeli četní spisovatelé na stránkách Obrysu-Kmene; členové tehdejšího Literárního klubu K 89 již v roce 1996 ve sborníku Kam se poděla česká literatura? upozornili na neutěšený stav ve vydávání původní české literatury, bezprávný vztah nakladatel - autor (chce-li dnes autor, aby jeho kniha spatřila světlo světa, musí přistoupit na jakékoliv podmínky vydavatele, nezřídka i na vydání knihy bez nároku na honorář; případně si vydání sám zaplatit), dehonestaci tvůrčí práce spisovatele, která podobně jako tvorba hudební, jevištní, filmová, či výtvarná spoluvytváří touž měrou národní kulturu a tudíž je i její nedílnou součástí.
   UČS vyzývá kompetentní pracovníky Ministerstva kultury České republiky, aby začali věnovat pozornost hlasům, které již léta upozorňují na svízelnou situaci české literatury v České republice.
   Žádáme bezodkladně:
- zvýšit finanční dotaci ze státního rozpočtu na českou literaturu tak, aby mohla v České republice opět normálně vycházet,
- zřídit státní, respektive veřejnoprávní, anebo prostě nějaké nakladatelství, které by neovládali diletanti a hokynáři kšeftující s potištěným papírem, a jež by mělo jediný úkol: vydávat původní českou beletrii a také ji distribuovat (rozvážet) po celém území České republiky, což dnes znemožňuje divoký systém regionálních distributorů - agentů s lesklými knižními obálkami,
- ze státního rozpočtu dotovat i literární časopisy bez rozdílu politického "vyznání", které by se skutečně věnovaly původní literární tvorbě, propagovaly by ji a podrobovaly kritickým soudům a diskusím. Současné literární časopisy mají pouze skupinový význam, nepatrný náklad a tuto důležitou funkci neplní, anebo jsou bojkotovány.
   Se státními finančními prostředky, vybranými od lidí, kteří zatím ještě mohou pracovat, uvolňovanými na podporu určité části literatury, disponují kulturní aparátníci, kteří českou kulturu nikdy nevytvářeli a nevytvářejí ani dnes, ostatně je ani nezajímá a ani jí nerozumějí. Z titulu svých funkcí a mocenských pozic však nesou plnou osobní zodpovědnost za uměle nastavené krajně nepříznivé podmínky pro svobodné vznikání nových literárních děl, jejich zveřejňování a šíření.
   Je nejvyšší čas to změnit. Za dalších deset let už tu nebude co měnit.

Vladimír Přibský, Michal Černík, Alexej Mikulášek, Daniel Strož, Karel Sýs, Vladimír Janovic, Zdeněk Frýbort, Jan Cigánek, Ivan Fontana, Vladimír Brandejs, Miloslav Ransdorf, Bedřich Pištora, Jaroslav Sekera, Ivo Havlík, Miroslav Kapinus, Milan Havlíček, Břetislav Dejdar, Karel Zídek, Jan Dawidko, František Stavinoha, Eva Frantinová, Alois Tybrych, Jiří Stano, Štěpán Vlašín, Vlastimil Toman, Jaromír Dvořák, Jindřich Bělehrádek, Ivana Blahutová, Štěpán Blažek, František Uher, Alois Reich, Dagmar Štětinová, Karel Boušek, Jaroslav Lemák, Jana Švábová, Jiří Jobánek, Pavel Sýkora, Viera Glosíková, Svatopluk Kopeček, Jan Kotlan, Julius Petřík, Bohumír Pospíšil, Dimitrij Kadrnožka, Alena Volková, Miroslav Mráček, Josef Mašín, Zdeněk Hrabica, Josef Bílek, Bohuš Chňoupek, Jiří Mikula, Milada Mikulová, Vladimír Kolár, Josef Haubelt, Jan Stern, Antonín Kachlík, Ludvík Hess, Jiří Holý, Stanislav Suja, Rudolf Převrátil, Vladimír Hudeček, Jan Hrobař, Věra Beranová, František Skorunka, Emil Hruška, Jiří Knopp, Jaroslav Vojtěch, Jiří Purš, Miloš Heyduk, Marie Veselá, Miroslav Pangrác, Marcela Chmarová, Luboš Zelený, Jan Dočekal, Karel Forro, Eliška Koppová, Alena Vrbová, Jan Čadil, Nikolaj P. Savický, Štěpán Kolafa, Věra Sládková, Ondřej Suchan, Jarmila Vrchotová-Pátová, František Mandát, Josef Poláček, Jindřich Janda, Stanislav Rudolf, Oldřich Rafaj, Michal Polický, Miroslav Orava, Čestmír Knobloch, Ivan Brož, Iveta Soukupová, Alexej Pludek, Miloslav Rejzl, Jaroslav Váňa, Vladimír Němec, Jana Kukačková, František Doubek, Karel Holub, Miroslav Kantek, Eva Hrubá, Josef Jelen, Vladimír Paleček