VĚRA BERANOVÁ

Z komplikované, neradostné společensko-politické situace se tak jako v naší historii velmi často hledá východisko v umění. Jiří Lederer v článku nazvaném Co může umění? na tuto situaci reaguje: Znovu již po xté v naši historii se začíná rozvažovat, čím by umění mohlo přispět k udržení občanské soudržnosti. Prostě jakou politickou a široce společenskou roli by mělo a mohlo hrát.

 

ALEXEJ MIKULÁŠEK

(pokračování nekonečného seriálu)

Literatura samizdatová, a zvláště ta vycházející skutečně „na koleně“, svépomocně, bez IBSN a dalších náležitostí běžného knižního oběhu, představuje fenomén svého druhu. Její zmapování není v silách jedince nikoli proto, že by byla počtem srovnatelná s tou „oficiální“ (je vpravdě okrajová), ale především nemožností se s tímto okruhem seznámit v alespoň relativní úplnosti, alespoň v seriózním reprezentativnějším vzorku. V archivu pisatele tohoto příspěvku, který je současně samizdatovou knihovničkou Unie českých spisovatelů, jsou desítky a desítky, jistě více než stovka takovýchto „čistých“ samizdatů, tedy (většinou) útlých publikací v podobě tisku nebo otisku (internet nechávám stranou). Jsou vydávané „vlastním nákladem“, „selfeditorsky“, jako „samotisky“, ale držme se raději zavedeného výrazu – jako samizdat. Mnohé sice nemají větší uměleckou hodnotu (těch je bohužel většina, to nemá cenu zakrývat), některé si však zaslouží velmi seriózní rozbor a vstup do širšího čtenářského povědomí formou „oficiálního“ vydání. Alespoň touto cestou je možné částečně prolomit cenzuru, která samizdaty provází, a to cenzuru trojí. Jednak ekonomickou (nedostatek peněz na vydávání-sponzorování byť malonákladových knih), mediální (literární ani jiný tisk jim nevěnuje pozornost) a ideologickou (publikované obsahy většinou nekonvenují režimu a jeho autoritám, takže někdy maně upomenou rukopisné a strojopisné opisy děl známých embargovaných autorů minulosti).

IVO FENCL

Soudobý britský klasik Ian McEwan už napsal i jeden špionážní román. Jmenuje se Nevinný a semlel se tam tunel pod Berlínskou zdí i rozporcování manžela milencem (a manželkou). Novinka MLSOUN (chystá se film) se taky tváří jako záležitost pro agenty, ale to je kamufláž. Jde „jen“ o politicko-historický příběh z prostředí tajné služby.

 

BOHUMILA SARNOVÁ

Září je měsíc, kdy je ještě zdánlivě teplo. Ale ne takové, aby se dalo využívat k letnímu lenošení. Spíš je dobré jej využít k bloumání po kraji, návratům na známá, ale i dosud nepoznaná místa. Prostě k cestování. A právě to jsme s manželem udělali. I když ne jednoznačně. Spojili jsme příjemné s užitečným, povinnost se zábavou. Udělali jsme si prostě jednodenní dovolenou, vybočení ze stereotypu běžných pracovních dnů. Vydali jsme se na výroční schůzi a na setkání členů Společnosti Jana Zrzavého v Krucemburku, jejíž jsme oba členy. Společnost se zabývá výhradně osobou Mistra Zrzavého a to jak po stránce životopisných dat, tak po stránce jeho tvorby, mapuje místa jeho pobytu a působení. A to nejen v naší republice, ale na příklad i jeho působení a pobyty v Itálii, ve Francii.

JANA VACKOVÁ

Retro fotografie na podporu železniční dopravy? To se mi líbí! Štvou mne auta a kamiony na přeplněných silnicích. Neméně čáry za letadly nad námi. Ve zplodinách vidím jedy rozkládající zdraví. Super odborník mě jednou poučil, ať po těch hrůzám nepátrám. Kdyby prý lidé na naší planetě věděli, co obsahují zplodiny, byla by naráz světová revoluce!

MILAN BLAHYNKA

Jaroslav Čejka má pravdu (LUK č. 23), že jsem se zmýlil, když jsem ve své recenzi „udělal“ z malíře Rajena otce básníka (a hlavně pěkného štrébra) Rataje, za ten omyl se omlouvám, ale musím poznamenat, že pro hodnocení knihy ani jejích postav jsem z toho nic nevyvozoval, o žádném krvesmilství ani incestu jsem nepsal. Přesto za upozornění na svou chybu upřímně děkuji.

VÁCLAV PELCMAN

Píšeme si

My, kteří zvládáme s obtížemi jen krásný rodný jazyk, musíme být velmi vděčni překladatelům, kteří nám přibližují kvalitní literární díla autorů z celého světa! Překladatelská činnost, zejména před druhou světovou válkou a dříve, doslova otevírala Čechům oči do světa. V dobách omezeného rozšíření rozhlasu byly noviny a knihy vzácnými zdroji informací. Čím dále do minulosti byla obec překladatelů menší. Proto zejména obrozenečtí intelektuálové měli nesmírné zásluhy za překlady nejlepších děl světové literatury! Tím také inspirovali naše autory k hledání nových forem písemného vyjádření a vůbec kulturního snažení! Měli jsme velké štěstí, že se vždy našlo dost lidí, ochotných a schopných seznámit se s cizími jazyky za nesrovnatelně obtížnějších podmínek než dnes a objevit pro nás dříve neznámé literární skvosty z celého světa. Mezi naše první překladatele patřili především sami naši nejlepší autoři (básníci, prozaici), jejichž jmény by se daly vyplnit celé stránky.

JOSEF PRSKAVEC

Životní menu

Dětství je předkrm,

mládí polévka,

dospělost oběd skvělý.

chý

Ďábelská taktika církve

Nejdřív prstík, potom duši,

nemá žádné zábrany,

nakonec ještě zkusí

zabrat i Hradčany.