JIŘÍ MACEK

Předneseno na Konferenci Unie českých spisovatelů 

Na internetu jsem našel publikované myšlenky jistého, mně neznámého Mgr. Tomáše Vlčka. Píše: „…než svébytný umělecký proud, socialistický realismus byl nástrojem kulturního útlaku. Jeho funkcí byla politická, morální a estetická výchova, která měla u člověka formovat jeho dělnické revoluční uvědomění. Součástí socialistického realismu byla však také důsledná tvrdá cenzura všech ostatních uměleckých a myšlenkových vlivů, která zasáhla i oblast školství a vědy.Zářný příklad Sovětského svazu znamenal, že desítky časopisů, autorů a knih byly zakázány, redakce byly rozpuštěny, knihy zmizely z knihkupectví i z knihoven, filmy zmizely z kin, vědecký styk s nekomunistickým světem byl přerušen. Mnoho autorů a vědců bylo nuceno opustit svou tvorbu, někteří byli stíháni a vězněni, mnozí se nervově zhroutili, jiní si vzali život. V Československu bylo v letech 1948–55 zničeno přes 27,500.000 knih …“

Autor těchto řádků a jeho redakční kolegové mohou mít jiné názory. Ovšem já jsem v tu dobu žil. A pracoval. Jako muzikolog.

MILAN BLAHYNKA

Po mohutné a hutné Apokalypse podle Joba (2013, pozměněně pak 2014) a po hravé dravé Mé abecedě (2014) je tu Karel Sýs, vždycky týž a jako vždy i jiný, s novou, tentokrát tenčí, jen co do knihařského zpracování měkčí knížkou čtvercového formátu TŘI VZKAZY SPÁČŮM (Zdenka Brožová Periskop, Hluboš, 2015; na obálce dobová rytina Svobodní zednáři na barikádě za dob Komuny, frontispis Stržení sloupu na pařížském náměstí Vendome 1871); jak ten obrazový vstup, tak formát nemálo znamená. Obrazy napovídají otázku: nežijeme dnes i my v čase tak velice nahromaděných rozporů ve společnosti, za jakých roku 1871 došlo v Paříži k revolučnímu výbuchu, který nutně skončil porážkou, protože nebyla ještě síla schopná zabránit restauraci řádu, jenž těžké rozpory plodí? Je taková síla v pohotovosti dnes? Na tu řečnickou otázku mimoděk odpovídá formát, napovídající, že doposud toliko básníci jsou s to uskutečňovat nemožné, ve svém díle přesvědčivě řešit kvadraturu kruhu (křídového kruhu násilí, křivd a vražd, o němž nás stále přesvědčují, že je věčný), na jakou se všecka věda zatím nezmohla. Dokud mlčící většina spíše spí a ráda se dává uspávat, reálná naděje na šťastnější život v lidštěji uspořádaném světě ještě není. Je třeba se probudit a prozřít, a v tom je úloha básníků hodných toho jména; básníků kohoutů plašících smrt, beznaděj a pasivitu.

PAVOL JANÍK

Hovoriť objektívne o básnikovi Karlovi Sýsovi vždy nevyhnutne znamená konštatovať, že v jeho tvorbe vzácne spolupôsobí pestrá kombinácia viacerých mimoriadnych osobnostných predpokladov a daností. V autorovej živelnej dokonalosti sa prelína celý rad nevšedných úkazov – nesporný lyrický talent, výnimočné pozorovacie schopnosti, prenikavé intelektuálne výboje, ohňostroje výbušnej obraznosti, prirodzený strhujúci rytmus a celková brilantná zvukomalebnosť veršov.

FRANTIŠEK MRÁZ

Franz Werfel (10. 9.1890 Praha – 26. 8. 1945 Beverly Hills, Kalifornie) byl rakouský básník, prozaik, dramatik a publicista. Narodil se v židovské rodině, od roku 1917 žil ve Vídni. Je považován za zakladatele rakouského expresionismu, zejména v poezii. Jeho dílo obsahuje básnické sbírky, novely, romány a dramata.

IVO FENCL

Aktuálně oceněný americký snímek WHIPLASH proti sobě staví otce a trenéra jeho syna, aniž se ti dva kdy setkají. Což je ovšem možná chyba a byla by to nejen poutavá, ale i klíčová scéna. Chybí, bohužel. Výsledný film absence onoho setkání chlapíků sice nepoškozuje, ale scenárista jako by tím naznačil, že si ti dva stejně neměli co říct, a to, myslím, pravda není. Proč?

FRANTIŠEK UHER

Zase se jednou budeme toulat po Brně. Budeme vzpomínat na divadlo Večerní Brno, nezapomenutelnou filmovou Divou Báru Vlastu Fialovou, orchestr Gustava Broma, Kunderovo Totální kuropění, později na Baladu pro banditu v Huse na provázku. Budeme vzpomínat, jak jsme na Špilberku potkali Chaplina v rozšmatlaných šněrovacích botách bez tkaniček, aby se ukázalo, že ho představuje mladičká dívka se stejně smutnýma, bezelstnýma očima, s nimiž se – vyobcován z Ameriky – slavný komik vrátil do rodné ostrovní země. Budeme vzpomínat, jak nám v Králově Poli hodní manželé Králíčkovi vyprávěli kapitalistickou báchorku o uvědomělých občanech, kteří si ochotně utrhávali od úst a veškerou krmi úslužně cpali do chřtánu nenasytnému drakovi, ukrytému v kůži demokratického krokodýla.

JIŘÍ JÍROVEC

V době, kdy ještě vládl v Československu Husák, jsem si přál slyšet alespoň jednou jazyk, používaný politiky za zavřenými dveřmi. Třeba při schůzích předsednictva ÚV KSČ. Nechtělo se mi totiž věřit, že by se tam mluvilo oním strojeným jazykem publikovaných závěrů.

TOMÁŠ MATYS

Touha

A vítr který

hladí mé spáry

časem