ZDENĚK HRABICA

(zdaleka nejen o Jaroslavu Foglarovi)

Obdiv značné části předcházející a dokonce i dvou generací k minulým časopisům – k Mladému hlasateli, Junáku, k časopisu Vpřed, Pionýru, k Pestrému týdnu i ke Světu v obrazech, k časopisu ABC je nezcizitelný.

Unie českých spisovatelů srdečně zve své členy i příznivce na slavnostní vyhlášení Cen UČS za rok 2017.

Předání cen se uskuteční v sobotu 4. listopadu 2017 v 10.30 hodin v budově Krajského úřadu Středočeského kraje, Zborovská 11, Praha 5-Smíchov, zasedací místnost Zastupitelstva Středočeského kraje, I. patro.

ALEXEJ MIKULÁŠEK

Říká se o dobrých básnících, že jejich díla mohou „spát“ dlouhá desetiletí, ale až nadejde jejich čas, jejich verše znovu ožijí, obrodí se, čtenáři v nich objeví nové hodnoty a doba samu sebe. Opětovné edice děl nebo výbory z nich jsou vítanou příležitostí k tomu, aby čtenář konfrontoval svoji zkušenost s „básníkovou“, aby vstoupil s ním do nového, nekončícího dialogu, který se bude lišit od komunikace vedené řekněme před padesáti, sty nebo dokonce tisíci lety. To platí obecně a veškeré snahy o „jedině správné čtení“ o tom svědčí příliš okatě: podporované kdysi potřebou spásy duše a vůlí k „větší cti a slávě Boží“, později národně obrozeneckým zájmem („Čechové jsou národ dobrý…“) po mantru třídního vidění a dnes tupou antikomunistickou omezenost, anebo prostě jen paranoidní strach sycený neznalostí elementárních dějinných faktů, resp. jejich „jedině správným čtením“.

PAVOL JANÍK

Autor Steven Sora v knihe Tajné spolky americkej elity – Od rádu templárskych rytierov k spolku Lebka a kosti, ktorá vyšla v bratislavskom vydavateľstve Remedium (preložila Lucia Buzgovičová, zodpovedná redaktorka Mária Hýlová) na základe amerického originálu Sectret Societies of America’s Elite – From the Knights Templar to Skull and Bones (Destiny Book, Rochester, Vermont), obnažuje mechanizmy získania a udržania privilegovaného postavenia, ktoré sa v podstate nemenia od úsvitu civilizácie po súčasnosť, pričom konkrétne vymedzenie prezentovaného historického obdobia je vyjadrené v podtitule diela.

MILAN BLAHYNKA

Jméno Henryk Jasiczek většině českých čtenářů, snad i na českém Těšínsku, kde básník a redaktor Jasiczek „patřil k nejreprezentativnějším osobnostem“ svého kraje, dnes téměř nic neříká, ač ani čtyřicet let po smrti tohoto vrstevníka Ivana Blatného a Jiřího Ortena (narodil se téhož roku 1919 jako oni) jeho poezie neztratila na své lidské a básnické naléhavosti. Jasiczkův osud byl v mnohém tragický. Trápen i chorobami i stranou, s níž se, chudý bastard, přirozeně ztotožnil, účastnil odboje a pustil do budování světlých zítřků, zemřel degradován na korektora, a když roku 1976 umřel, vedení Polského kulturně-osvětového svazu, který Jasiczek roku 1945 spoluzaložil, zakázalo svým zaměstnancům účast na pohřbu. Ani po roce 1989 se dlouho nedostávalo básníkovi podstatnějšího ocenění. Byť se nepodílel na perzekuci jiných a sám byl postihován, zřejmě vadilo, že dlouho byl upřímný komunista.

STANISLAVA KUČEROVÁ

Hodnoty našich národních dějin nejsou ani prázdné fetiše ani falešná simulacra či ikony.

JAN ZEMAN

Kouření tabáku v dýmce býval rituál indiánských náčelníků, uplatňovaný při významných příležitostech. Běloši ho od nich převzali a přeměnili na návyk kouření. Kouřit, kouřit, kouřit, nejlépe jednu dýmku, později cigaretu, za druhou. Bezmyšlenkovitě, z titulu těžké závislosti.

JAROMÍR ŠIMR

Dobro došli, Afričané

Evropané,

vítejte nás u vás,

tak jako my

vítali vás u nás.