MAREK ŘEZANKA

Je s podivem, kolik takzvaných bojovníků za naši Ústavu a náboženské svobody dokáže vést současně svatou válku proti svobodě politického vyznání. Přitom to by mělo být jedním z našich základních lidských práv.

ALEXEJ MIKULÁŠEK

Petr Skarlant (1939 v Českých Budějovicích, příslušník „devítihlavé generace“, který svým dílem navázal na francouzskou modernu, meziválečnou avantgardu a i na poválečné proudy francouzské literatury, aniž odhodil svou kulturní identitu, vydal nedávno novou básnickou sbírku, která by si zasloužila více než jen recenzní glosu. Její název, tedy NEZVAL V LUCEMBURSKÉ ZAHRADĚ (Praha : Akropolis, 2017, 50 str. ISBN 978-80-7304-212-7), lze číst jako poctu Vítězslavu Nezvalovi, zřejmě nejvýraznějšímu českému básníkovi dvacátého století. Asi právem: také čteme na přebalu, „Nezval vstupuje v 21. století do Lucemburské zahrady“, je mu „právě 116“, a jak mu bylo vlastní, coby milovník rázně „odmítá vztah k ženě bez pohlavního života“. Ovšem pohlavní život se dnes zteatrálnil, odlidštil, ekonomizoval, je vším jiným než tématem „odvážným“ nebo dokonce „zakázaným“. Ano, „dnešní doba Poésii šíří jinak, / také je víc kurev, nežli bylo dřív, / vládě noci letní kino hlavu stíná. / Nová věcnost se už brzo vynoří“ (přitom slova Poésie a Nová věcnost jsou psána kurzívou, s. 30). Přesto však je možné chápat tuto sbírku jako znovuzrození intimní milostné lyriky.

PETR ŽANTOVSKÝ

„Ruský prezident Vladimir Putin je pro existenci Evropy větší hrozbou než Islámský stát. Nejlepší způsob, jak může Rusko zabránit vlastnímu zhroucení, je zajistit, že se Evropská unie zhroutí jako první – zhoršováním migrační krize a podporováním islamofobie,“ napsal už v únoru 2017 ve svém komentáři pro list The Guardian maďarský finančník George Soros.

MILAN DUŠEK

Vydavatelství Oftis v Ústí nad Orlicí posílá na pulty knihkupců novelu Petry Votroubkové, devatenáctileté studentky právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, která žije v Hradci Králové, pod názvem SEN O MOŘI. Je to její první knížka a tím pádem jde i nové jméno v české literatuře, které je příslibem do dalších let.

KAREL SÝS

Na turistické stezce na břehu Rokytky, poblíž zříceniny bývalé Pragovky, narazí poutník na plechovou tabuli:

MILOŠ PROŠEK

Zakrátko tomu budou tři desítky let: na pražské Národní třídě panovala v tom okamžiku podvečerní, dosud však slunečná, předjarní atmosféra. I já jsem využil tohoto zlomku času ke krátké procházce. Když se můj zrak stočil k souboru zdejších skvostných secesních budov, zaznamenal jsem tvář mého dlouholetého kolegy, s nímž jsem se neviděl dva roky: Karel Misař právě vycházel z tehdy široce známého knihkupectví nakladatelství Československý spisovatel.

ZDENĚK HRABICA

Je mi smutno, každý dobře ví, že nezmůžu vůbec nic. Nemohu hořekovat, že mi do hlavy má krajanka vlévá optimismus, že žijeme v dané chvíli, jako jsme nežili nikdy; přestože drahná léta pobírala z politiky měsíčně statisíce. Pravda, nebyla a není sama. Nemohu odporovat, že vzhledem k průměrným platům si můžeme nakoupit o hodně více kostek másla, než když do nás zloduchové cpali sádlo a špek. Chválím jednu krásnou herečku, které zběsilci za její účast na pražském studentském Majálesu urvali mládí; nakonec vstoupila do KSČ a jejím ručitelem byl skvělý režisér prof. Antonín Kachlík. Nelitovala, že chvíli pracovala ne hlasem ani tváří, ale rukama. Nechápu mladého a talentovaného umělce, který si v reklamě naříká, že jeho máma kdysi musela před studiem nějakou dobu lepit podrážky, aby si vylepšila kádrový posudek. Opovrhuji těmi, kdož se chrání tím, že se nikdy s ničím a s nikým nezapletli a byli čistí jako běloba kremžská. Když předtím dosyta žrali a mlaskali. Je mi smutno, když nezanedbatelný autor dálkových rozhovorů, vystudovaný v lavicích Vysoké školy ÚV Komsomolu v Moskvě, dal po emigraci do západního Německa v osmdesátých letech minulého století své poznatky ze SSSR Spolkové zpravodajské službě. A nyní v televizním pořadu GEN lustruje se vztyčenou hlavou novodobé prezidenty: Havel dal prostor stavbě Tančícímu domu, Klaus zakázal stavbu velkolepé Kaplického knihovny-Chobotnici a Zeman zřídil zátarasy v prostorách Pražského hradu.

ALEŠ UHLÍŘ

Tento rok a rok příští jsou roky jubilejních výročí Petra Bezruče. V září 2017 uplynulo 150 let od narození básníka a v únoru 2018 bude rovných 60 let od jeho úmrtí. Město Frýdek-Místek se ke „své“ osobnosti rádo slovy hlásí, avšak pomník Petra Bezruče, který zde v letech 1891 –1893 působil jako poštovní úředník, je již druhým rokem v žalostném stavu. Co se u nás s touto kulturní památkou, jejímž vlastníkem je město, stalo, jsem vylíčil v článku Jak lehce se vzdáváme vlastní minulosti a kultury – Devastace pomníku Petra Bezruče ve Frýdku-Místku uveřejněném 18. října 2017 v internetovém médiu Nová republika. Hromadu kamenů připomínající stavební odpad lze stěží pokládat za pomník.

JIŘÍ JÍROVEC

Mě lákaly jen dívčí kozy a přičleněné oblasti.

Jiří Dědeček v písni Přišli včas

EVA FRANTINOVÁ

Nemám ráda průzkumy, nerozumím jim. Na to, kolik slon vypláče za rok slz, se sběrač dat ptá pomocí dotazníků… A pláčou sloni celý rok? Ale potřebuji znát váhu jejich slz, a jestli sousedovi jsou ty slzy fuk, jestli jsou víc fuk dětem nebo dospělým? A jestli víc soucitu mají se slony na Vysočině než v Orlických horách?

IVAN FONTANA

Mluvící řeky

Řeky mluví peřejemi a splavy

Taková Mumlava nebo Cidlina

kolik toho napovídají

v meandrech naříkají balvany

JAROSLAV EMINGER

Dočtete se v novinách:

Včera – epocha temna

Dnes – nejlíp v dějinách

Zítra – trh vše zjedná