JIŘÍ JÍROVEC

Vem si, hochu, lopatičku, na písku si stav,

a když přijdou kamarádi, jen s někým se bav…

Jiří Dědeček, Píseň strašlivá o tom velkém dialogu

VĚRA BERANOVÁ

Filozofická fakulta Prešovské univerzity vydává zajímavou publikaci Jany Soškové Estetika a filozofia umenia Svätopluka Štúra, zabývající se filosofickým a estetickým odkazem jednoho z významných představitelů slovenské estetiky a filozofie (1901–1981).

MILAN BLAHYNKA

Přiznávám, že pro název NABOSO (Nakladatelství Monika Le Fay, Praha), který dala své básnické prvotině Nina Karen (1962), mám slabost. Líbí se mi stejnojmenná básnička Václava Honse ze sbírky Nu co (2015): „když tě smrt / zuje / pánbůh si / tvoje boty neobuje.“ Ale hlavně se mi vybavují horké večery 1967, kdy jsem se s bystrou kamarádkou Jiřinou (IQ snad 150) toulal po pražských uličkách a náměstích, ona naboso a já v lehkých sandálech, přes jejichž podrážku ještě sálalo akumulované léto; kde je jí konec? Kam došla naboso, vždy suverénní na rozdíl od roztoužené „lyrické hrdinky“ ze sbírky Niny Karen Naboso?

KAREL SÝS

(Úvodní slovo k výstavě Vojtěcha Kolaříka v A & A Galerii v domě U Černohorských v Praze)

Vojtěch Kolařík mne požádal, abych řekl „něco ze života“.

LUDVÍK DIVIŠ 
Začneme malým jazykovým koutkem. Slovíčko Toscanafraktion ještě v drtivé většině německých slovníků nenajdete, a to ani v těch několikasvazkových a univerzitních. Takové výrazy totiž vytváří sám život – a to zásadně na pochodu. Tak co, tipnete si?

v telefonu, v televizi, v metru, v kavárnách a na ulici

JIŘÍ ŽÁČEK

„Co asi volá náš křeček, když se dobývá z klece? Liberté, egalité, fraternité?“

PAVOL JANÍK

Pred desaťročiami som sa ako študent vysokej školy umeleckého zamerania oboznámil aj s autorským právom, takže už dosť dlho viem, že na Slovensku sa porušuje s úplnou samozrejmosťou a absolútnou bezočivosťou.

JIŘÍ KNOPP

Železo se má kout, dokud je žhavé. Proutek ohýbat, pokud je pružný, a možná bychom mohli říci, že starého psa novým kouskům nenaučíš.

EVA FRANTINOVÁ

Píšeme si

V neděli dopoledne jsem si pustila rozhlasovou stanici Vltava. Redaktor právě inzeroval literární pořad o Kutné Hoře, který se měl vysílat tentýž den někdy odpoledne. A že v něm zazní verše významných kutnohorských rodáků jako Jiřího Ortena, ale i „nerodáků, Ivana Blatného, Reynkovy ženy Suzanne, zkrátka básníků, kteří kdy měli ke Kutné Hoře vztah, „dávno před tím, než bylo město odrbané za bolševiků“, jak prý se vyjádřil Reynkův syn…

IVAN FONTANA

Ode zdi ke zdi, ale ty čelní nárazy!

Kaple s malou vodní elektrárnou a čutorou.

JOSEF TILL

Mrzutosti

Lamentuje dědek Frída –

bez libida je to bída!

STANISLAV ZEMAN

Bývá slyšet smích

Na lipnickém hřbitově