Letošní rok je rokem 100. výročí založení společného státu Čechů a Slováků. Tento historický fakt je nejčastěji spojován s osobou prvního čs. prezidenta T. G. Masaryka. Na jeho odkaz a jeho rezonanci v dnešní době a generaci se ptal publicista Stanislav Balík vysokoškolského pedagoga a historika médií Petra Žantovského.

MILAN BLAHYNKA

Měl jsem to štěstí, že jsem pro nakladatelství Čs. spisovatel, jež se odvážně ujalo básníka, který po roce 1968 spadl do kategorie občanů druhého řádu a z pedagoga se stal dělník na silnici a kulisák, psal lektorské posudky na jeho první tři sbírky.

VÁCLAV PELCMAN

To si zřejmě mysleli i organizátoři akce Detektivní literatura z Institutu umění, kteří se pro svůj devětadvacátý pořad, v rámci cyklu Večery evropské kultury, zaměřili na toto téma. Kladou si předem otázku: „Nezabíjejí detektivky současnou literaturu?“ a ptají se: „Jak odhalit dobrý a obhájit špatný detektivní příběh?“ Dalším dotazem je, „zda mají nakladatelé pro svou posedlost detektivkami neprůstřelné alibi?“

RADOVAN RYBÁK

Zlehka a takřka na jeden zátah je možné zvládnout téměř 300 stran čtivé knihy s všeříkajícím názvem MŮJ BRATR CHE, který o svém dokonale známém bratrovi, levicovém revolucionáři jménem Ernesto Che Guevara, napsal Juan Martin Guevara, společně s francouzskou novinářkou Armelle Vincent. (Vydalo nakladatelství Epocha, Praha 2017.)Přiznám se, že není snadné psát poznámku právě o Che z jakéhosi novinářského drilu, lépe se to podaří, když zasednu k počítači ihned a vzápětí po přečtení zmíněné knížky, což nyní a rád provádím. Jen tak je možné převést do těch správných slov onu vášnivost, zaujetí a opravdovost Che Guevarova boje za levicové hodnoty, tedy ingredience, které například v tom současném kotli politického guláše, který se dle mnohých záměrně právě z té levé strany jaksi „zapomněl“ okořenit, jednoduše chybí.

LUBOMÍR MAN

No přesně takhle to na infoCZ arabista pan Pelikán neřekl, ale přesně takový význam to mělo. Řekl to totiž takto: „Spojencům věřit musíme, i kdyby Sýrie a Rusko měly pravdu.“

PETRA NĚMEČKOVÁ

Bronislava Volková je básnířkou, překladatelkou, semiotičkou a výtvarnicí, která se roku 1946 narodila v československém Děčíně. Důraz na státní přináležitost rodného města není náhodný. Prvním důvodem je skutečnost, že se autorka v Děčíně opravdu pouze narodila, avšak vyrůstala a studovala v končinách jiných, a druhým důvodem je její emigrace v sedmdesátých letech přes Německo do Ameriky. Byť se studiu cizích jazyků a případným zahraničním stážím věnovala už za života v Československu, teprve exilová zkušenost ji naučila „myslet v cizí řeči“ a zároveň jí nabídla novou perspektivu nejen na mateřskou zemi, kulturu, smýšlení, ale také na přístup k životu. Její život dnes, stejně jako básnická tvorba, se už nemusí potýkat s ultimátem „buď a nebo“, může existovat stejně tak v Čechách, jako v Americe (kde autorka dlouhodobě psala pod nepřechýleným jménem Bronislava Volek), může psát stejně tak česky, jako anglicky – případně česko-anglicky.

Píšeme si

JOSEF ONDROUCH

Na Bakalovo Šídlo v pytli Seznamu jsem se už dlouho nedíval, jsa si jist, že z toho vždy na povrch vyplave antiBabiš a rozhodně nějaký guláš proti Zemanovi. Tentokrát navíc stačil připomenout i Bilakovo/Jakešovo Poučení z krizového vývoje, v rámci něhož rozehnali také ekonomickou katedru na mé alma mater VŠE Praha. Neopomenuli samozřejmě také vyloučit z KSČ v procesech 50. let z trockismu lživě obviněného a neprávem odsouzeného profesora Pavla Hrubého, jeho asistenta Miloše Zemana a vyhodili také mne. Nezavrhla mě ale řada kolegů v sovětské Akademii věd. Patřil k nim i ministr SSSR Sergej Lapin, TV komentátor Zorin či spisovatel a novinář Litěraturnoj gazety Bitov.

VOJTĚCH VRBÍK

Kouzlo básně

tkví mimo jiné v tom

že nepoznáš

kdo ji napsal

JIŘÍ KNOPP

Tak tohle je věta, kterou mám rád. Něco vyřešit takovým způsobem, že nikdo proti tomu nemůže nic říct. Kdepak, žádné – no, no, ale v určitém případě, nebo když se na to podíváme z téhle strany… Jo, musíme se na to podívat globálně…

IVO ODEHNAL

Šampion blahé paměti

Už delší čas to cítím:

Moje paměť je šampionem dlouhých tratí