STANISLAVA KUČEROVÁ

Prapory, zástupů jásot a vzruch

v modravé vzpomínek dáli,

my tančili, v objetí se druhem druh,

skrz blažené slzy se smáli.

28. říjen je náš „Den nezávislosti“. Symbol vzniku svobodného státu Čechů a Slováků, obnova samostatnosti a státnosti po bezmála 300 letech. Nejsme sami, kdo slaví svátek na památku ustavení své státnosti. Tak třeba Švýcaři. Pro ně je takovým dnem 1. srpen. Svátek připomíná, že 1. 8. 1291 se na (od té doby posvátné) louce Ruytli sešli zástupci tří lesních kantonů (Uri, Schwyz a Unterwalden), aby ve vší tajnosti uzavřeli pevné „spříseženectvo“ k boji za svobodu od utlačovatelských Habsburků. Našli spojence v dalších kantonech a časem zvítězili. Dosáhli svobody a samostatnosti. My jsme dosáhli osvobození od Habsburků zhruba o 600 let později. Ale je toho více, co nás se Švýcary spojuje. Zakladatelský přínos evropské reformaci. My jsme měli Mistra Jana Husa, oni Ulricha Zwingliho. Zakladatelský přínos klasické teorii výchovy a vzdělávání. My jsme dali světu J. A. Komenského, oni H. Pestalozziho. Ale je také něco, co nás odlišuje. Švýcaři nikdy nezpochybnili a neznevážili svůj 1. srpen. To my si svou věrností 28. říjnu tak jisti nejsme.

ALEXEJ MIKULÁŠEK

Pod názvem U DUNKERQUU ZA SVOBODU, V RUZYNI ZA ČEST vyšla před časem v pražském nakladatelství Futura kniha vzpomínek Františka J. Kolára (1919 v Praze – 1984 v Teplicích), kterou podle „záznamu vzpomínek zpracoval a k vydání připravil“ jeho syn, literární, divadelní a filmový kritik, spisovatel Vladimír Kolár (Praha : Futura, 2017, 183 s. ISBN 978-80-88035-15-2). A už na úvod je nutné konstatovat, že jde o kvalitně připravenou edici nejen po stránce redakční, ale i faktografické, tedy že představuje jednak cenný historický dokument, jednak čtenářsky přístupnou memoárovou literaturu, v níž je fakt současně faktem literárním, jakkoli non-fiktivním.

JENNY FARRELLOVÁ

Kniha Roberta Tressella Otrhaní nasraní lidumilové (The Ragged-Trousered Philanthropists; pův. název The Ragged Arsed Philantropists - Lidumilové s holou prdelí; autoři z Ostrovů si prostě neberou servítky, a Irové zvlášť; pozn. překl.); česky pod názvem Lidumilové v hadrech vydalo Státní nakladatelství krásné literatury a umění v r. 1961, je prvním významným dělnickým románem v anglické literatuře. Byla napsána v létech 1906-1910 a poprvé vydána po jeho smrti, navíc dost zkrácená, v roce 1914. (Rukopis dokončil v roce 1910, kniha vyšla až na čtvrtý pokus, po odmítnutí třemi vydavateli; nezkrácená verze potom až v r. 1955; pozn. překl.)

MILAN BLAHYNKA

Velká edice veršů z rozsáhlé literární pozůstalosti Ivana Blatného, kterou připravil a letos v září vydal ve svém nakladatelství Druhé město Martin Reiner pod – zvědavost budícím – názvem JDE PRAŽSKÉ DÍTĚ DOMŮ Z BIA… (464 stran velkého čtvercového formátu, ilustrace Jiřího Koláře a grafická úprava Bedřicha Vémoly) právem sklízí – až na zavytí zapšklé závisti – nadšené uznání. Ačkoli se málokomu z pokolení Josefa Kainara, Jiřího Ortena, Ivana Blatného a Jana Skácela dostalo takové čtenářské, vydavatelské a badatelské pozornosti jako právě jim, Reinerův výbor z netištěných rukopisů Blatného (z přibližně 280 000 veršů!) je nejenom heraclovský čin, ale také sotva očekávatelné překvapení, doslova objev. Není to žádný „doplněk“, probírka toho, co „rostlo stranou“ a co jen „doceluje“ představu o tvůrčím odkazu osobnosti. Je to vynikající kniha poezie.

PETR ŽANTOVSKÝ

Takový osud, jaký ho potkal, abys pohledal. Narodil se na Vysočině a tento kraj jej poznamenal na mnoho způsobů. Býval to kraj otevřených a tvrdých lidí žijících otevřené a tvrdé životy. Ne nadarmo tamní kopce nesou hrdý název Železné hory. To samo o sobě je velká škola.

PAVOL JANÍK

Zahraničnopolitický účel vraždy neznámeho mladého slovenského novinára a jeho priateľky (v jeho dome na pomerne odľahlom mieste) bol zrejmý na základe okamžitého vyvolania medzinárodného mediálneho a pouličného tlaku s cieľom zmeniť výsledky demokratických volieb na Slovensku, čo potvrdzuje aj obnovenie hystérie, ktorú – paradoxne – podnietili aktuálne informácie o pokroku vo vyšetrovaní, čo by za normálnych okolností malo naopak viesť k upokojeniu spoločenskej atmosféry. Ale definitívnu diskreditáciu vládnej koalície a jej kľúčovej strany organizátori akcie očividne ešte nedosiahli, a preto s nových dychom pokračujú vo svojich aktivitách.

EVA FRANTINOVÁ

Obloha na Náměstí Míru vymetená babím létem. Na zem se sype první listnaté zlato. Pražská Itálie!? Ve vteřině ji do mlhy a šera zahalila jediná zpráva. Všechno kolem mne na všechno kolem psalo: Josef Šimon zemřel! V čase, kdy básník nic neznamená, přála jsem si, aby kameloti s tou zprávou obíhali každého, kdo čekal na tramvajové zastávce. Uprostřed nich nejvyšší Vyvolávač…

LIBUŠE VONDRÁŠKOVÁ

Na konci tenká pavoučí vráska

pak už jen hudba, ticho, láska