IVO FENCL

„V noci bezcílně bloumal pestrými ulicemi s přemírou odpadků a žebrajících mrzáků. Všude vládlo nedýchatelné tropické dusno. Za pár babek si koupil mladičkou holku a dotáhl ji do hotelu. Sex s ní byl krátký a drsný. Po skončení ji okamžitě vyhodil. Chtěl být sám se svými vzpomínkami. Možná tady v jiné zemi, daleko od domova, může zapomenout. Prostitutka, které nebylo ani dvanáct, si spokojeně přepočítávala na chodníku před hotelem peníze. Měla dobrý pocit, že vydělala tak rychle. Její život byl totiž ohraničen benevolencí viru HIV.“

MILAN BLAHYNKA

Z generačních druhů a vrstevníků Jaroslava Čejky se Petr Cincibuch živil nějakou dobu jako řidič sanitky a dnes vydává Medicínu & umění, Miroslav Huptych při saniťácké práci na Bulovce vystudoval původně zdrávku a dotáhl to až na zakladatele Institutu pro vzdělávání v arteterapii a artefiletice; a inženýr vodních staveb Čejka se chtěl stát ranhojičem české kultury.

MILAN DUŠEK

Na sklonku roku 2015 vydavatelství OFTIS v Ústí nad Orlicí vyslalo na pulty knihkupectví knihu SNĚŽNICKÉ POHÁDKY. Je v pevné vazbě, má 216 str. a napsal ji Jaroslav Šabata, který ji i sám ilustroval. Pozornost vnímavého čtenáře nepochybně přitáhne barevná kresba na titulní straně. Je na ní Krulišák, dobrý duch kraje a spravedlivý vládce a Rozvodnice ve svém charakteristickém oblečení: bílé blůzce, prosté červené sukni a bílé zástěrce, v ruce drží snítku kapradiny. Pozadí těm dvěma, o nichž bude ještě řeč, tvoří kopcovitá krajina pod Sněžníkem.

JÁN PARADA

Pavol Janík, čestný člen Unie českých spisovatelů a stálý přispěvatel LUKu, slaví 15. října své šedesáté narozeniny. Srdečně blahopřejeme!

PAVOL JANÍK

New York

Z vodorovného zrcadla

narovnaného zálivu

trčí hroty hranatého města

vbodnuté přímo do hvězdnatého nebe.

EVA FRANTINOVÁ

Jsou básně, které se v nás zaseknou, když oči plují básnickými sbírkami a ruce listují. Pro mne mezi ně patří ty o tatíncích, o otcích… Třeba: „Vezmi mě, tati, zase na ryby, tak jako kdysi, chci zaplašit své pochyby nad všemi kompromisy. Nad všemi těmi smlouvami s dvaceti podmínkami, nad všemi těmi paláci, kolem nichž rostou slumy, nad obskurními chodbami, které prý někam vedou, nad duhou se všemi barvami, která však končí šedou…“ Tohle je báseň plná hudby, hudby rybníků, osamělých lesních tábořišť a řek, hudby, kterou měl rád i můj táta.

X

V trolejbusu cestují často maminky nebo/i tatínci s dětmi. Dětí je dnes hodně, zdá se, že si lidé pochmurnost doby příliš nepřipouštějí. Ostatně děti se rodily kdykoli: za války, ve válce, na frontě, dokonce v koncentračním táboře. Nečtu statistiky, ale opticky se mi zdá, že je dnes víc chlapců, ale nechci na to myslet, protože vím, co se v takovém případě říká.

JIŘÍ JÍROVEC

Jan Werich kdysi vysvětloval, že středověk není doba, která se od nás vzdaluje. Kvůli definici středu se prý posunuje, takže jednou bude i naše doba středověkem pro ty, co přijdou po nás.

ZDENĚK HRABICA

Líbí se mi, jakým pěkným vztahem se potatil pan kardinál Duka po svém vojenském otci. Nejenže se objevuje jako nikdo z našich církevních hodnostářů poslední doby před ním (což bylo zcela normální za prezidentů T. G. Masaryka a Edvarda Beneše) na vojenských přehlídkách, žehná vojenským dekoracím, ale odváží se i usednout do tryskáče. A jistě se zasloužil o povýšení vojenského kaplana na biskupa. Vím, co to znamená a jak taková přízeň dokáže člověka oblažit.

MARTIN KLEMENT

Běžel jsem lesem jako o život a o život také šlo. Ne o můj, ale o život mé ženy a mého syna, musel jsem je najít dřív, než bude pozdě. Konečně jsem je zahlédl a prudce změnil směr běhu. Oba prchali směrem, kde na ně číhala smrt a to jsem nemohl dopustit, tam vpředu jsou totiž ONI, zase se vrátili.

A ani zemětřesení v ní nezastavíš, dodávám já. Svatí zblblí mládežníci opět házejí perly nevzdělané většině, která místo aby vystrkovala holou zadní část těla na pochodu hrdosti, chodí ji tupě vystrkovat na konvoj spřátelených armád (zatím) jen projíždějící krásnou českou zemí. No, a protože ta zaostalejší Ost půlka národa ne a ne pochopit, že stát je povinen uzákonit věčné štěstí, protože na štěstí má přece každý právo.

STANISLAV ZEMAN

Buď eurobojný

Alespoň jednou denně poklekni

K plastovému oltáříku v obýváku

PAVOL JANÍK

Politický zeměpis

Spojené štíty tatranské.

VÁCLAV HONS

tak nám prý

bývalý

černý bukmejkr

a hazardní hráč

chce prezidentovat